Otvorený list maďarského ekonóma Zoltána Pogátsa protigréckemu východnému bloku

Prinášame preklad otvoreného listu maďarského ekonóma a špecialistu na grécku krízu Zoltána Pogátsa obyvateľom krajín bývalého východného bloku, ktoré sú súčasťou eurozóny.

Drazí Slováci, Litevci, Lotyši a Slovinci,

jsem si jistý, že v těchto dnech, týdnech a měsících neúnavně sledujete řecké drama. Sledujete jej, protože jsou to Vaše země, které jsou žádány, aby jako státy eurozóny přispěly na pomoc.

Stejně tak si musíte plně uvědomovat, že pokud Řecko zbankrotuje, ztratíte v poměru k HDP daleko víc, než takové Německo. Z hlediska přerozdělování to přece vypadá nespravedlivě, když co se týče příjmů, jsou na tom vaše země daleko hůř než právě Řecko. Máte vlastně plné právo cítit se zasaženi takovým požadavkem, je to opravdu velice podivné.

Ono to ale není tak snadné. Je to několik věcí, do kterých byste měli být zasvěceni.

Nejdůležitější věcí je, že vaše peníze ve skutečnosti nebyly použity k záchraně Řecka. Je dobře známo, že 90% peněz, které jste poslali Řecku, vlastně nikdy nebylo použito přímo v něm. Odrazily se hned zpátky ve formě placení úroků, aby eurozóna zůstala solventní.

Hlavním důvodem pro takový krok bylo vystavení západoevropských bank, především ve Francii, Německu a Nizozemí, důsledkům řecké dluhové krize v roce 2010. To, co bylo oficiálně nazváno záchrana Řecka, byl ve skutečnosti pokus, jak udělat veřejný dluh z toho soukromého, který v ten moment držely právě banky a který byl považován za extrémně rizikový.

Bankéři učinili mylné rozvahy ohledně financování zkorumpované podnikatelské elity a oligarchů v Řecku. Jejich chyby byly ale socializovány: dluh skončil u Evropské centrální banky a nejrůznějších evropských fondů. Vaše politické reprezentace ve skutečnosti utrácely peníze nikoliv tím, že by zachraňovaly Řecko, ale neschopné bankéře a amorální řecké politiky.

Co se v té době dělo v Řecku? Třicetiprocentní škrty ve mzdách a padesátiprocentní v penzích. Státní úředníci byli vyhazováni po desetitisících. Daně byly zvedány nespravedlivě a podle různých studií dopadaly na horní polovinu společnosti jen z 9%, střední a dělnická třída byla zasažena na 338%.

Zatímco sociální podpora nejchudších byla škrtnuta, horentní náklady na armádu země byly ponechány beze změn stejně jako daňová základna nejbohatších, která byla skryta v daňových rájích. Slovo „offshore“ se ve skutečnosti nikdy neobjevilo v dokumentech, které Řecku vnucovaly politiku škrtů.

Jaký byl tedy efekt tohoto enormního programu škrtání, daleko většího, než v jakékoliv jiné zemi? Nezaměstnanost zasáhla čtvrtinu populace a polovinu mladých. Kvůli tisícům, kteří byli vyhozeni z práce, a poklesech v příjmech klesla také poptávka po zboží a službách, což zase zasáhlo podnikatele a začalo spirálu dalšího propouštění.

Výdaje řeckého státu byly zkráceny ve všech oblastech, které mohly znovu nastartovat ekonomický růst.

Po austerity začalo Řecko dávat daleko méně prostředků na vzdělání než kterákoliv jiná země Evropské unie. Na výzkum a vývoj dává jen zlomek toho, co evropské země. A navzdory největší ekonomické katastrofě v moderních dějinách, Řecko dává na sociální politiku jen o 7% méně než jiné země EU.

Vaše politické reprezentace ve skutečnosti použily peníze z vašich daní, aby financovali katastrofální politiku škrtů v jiné evropské zemi. Navzdory tomu, co se obecně říká, Řekové nedemonstrovali za další půjčky. Oni demonstrovali, aby už žádné další záchranné peníze nešly bankám, zatímco oni sami musí podstupovat sociální kobercové nálety.

Teď možná konečně pochopíte, proč 61% Řeků v referendu volilo „ne“ dalším škrtům. Možná nevíte, že 85% mladých Řeků bylo součástí těch, kdo volili „ne“.

Globální ekonomická elita promluvila na podporu řecké vlády a její snahy zajistit pomoc od Evropy k tomu, aby mohla ukončit škrty, pomoct lidem z chudoby, zvednout nabídku pro podnikatele, vymáhat odpovědnost na olicharších, investovat do lidských zdrojů a podpořit řecký růst. Joseph Siglitz, Paul Krugman, Amartya Sen (držitelé Nobelovy ceny), Dani Rodrik, Thomas Piketty, Jeffrey Sachs, Charles Wyplos, Barry Eichengreen, Paul de Grauwe, James Galbraith, Marc Carney, Steve Keen – tato třešnička na dortu ekonomie publikovala názory odmítající logiku austerity, především ve finančním, ale také sociálním významu.

A mimochodem – ty mzdy. Není to tak, že řecké mzdy by byly příliš vysoké, ale vaše mzdy jsou příliš nízké. Kvůli nedostatku odhodlaných odborů schopných kolektivního vyjednávání, které pokryje téměř všechny zaměstnance, podíl mezd na HDP v zemích východoevropských ekonomik OECD je o celých 10% nižší než v severní, západní a jižní Evropě.

Kolektivní vyjednávání a dohody je jedna z věcí, za které řecká vláda bojuje, protože Trojka je kupodivu zakázala před pár lety jako jednu ze součástí vnucených škrtů, sekajících do sociálního přediva země.

Dnes opatření Evropské centrální banky (tj. nezvedání stropu ELA – Emergeny Liquidity Assistance) znamená, že si Řekové mohou z bankomatu každý den vybrat jen 60 Euro. Důvod, proč někteří mladí Řekové volili „ne“, je ten, že 60 Euro pro mnoho z nich ve skutečnosti není vůbec málo, protože stejně jako vy nevydělávají více než 400 Euro měsíčně.

Myslím si, že byste o tomhle všem měli vědět, protože vaše média můžou věci mnohdy zjednodušovat, i když třeba jen maličko.

Vyšlo na Solidaritě, preložila Kateřina Kňapová, anglický originál tu.
Na úvodnej snímke: Zoltán Pogátsa.