Oživlá historie jednoho staletí
Motto:
„Kvete mateřídouška
Mezi Lipnicí a Světlou
jdou Hašek a malíř Panuška
Lidé je tam potkávají
Těch pár kroků
jdou už přes sto roků“
František Uher
Zářijovou Prahou pochodují v sobotu 4. září 2021 oživlé legionářské šiky. Po stovce let si připomínají vznik Československé obce legionářské.
Dějiny slavné i méně slavné.
Ve vlasti je vítaly davy. Starostí po vyčerpávajících válkách však bylo nadbytek.
V parádních dobových stejnokrojích končí nyní pro veřejnost vzpomínková slavnost na památném pražském Vítkově.
Davy žasnou v údivu.
V srpnové slunné středě 25. 8. 2021 vystupují z rychlíku od Prahy na nádraží ve Světlé nad Sázavou, v malebném místě Českomoravské vysočiny, co bys kamenem dohodil nad pohádkovými sázavskými Stvořidly, dvě pozoruhodné postavy. Repliky dávné doby.
Vnuk spisovatele Jaroslava Haška – smíchu pytel – Richard Hašek (alias Jaroslav Hašek) a dnes již proslavený svými haškovskými motivy vtesanými do žuly sochař Radomír Dvořák (alias malíř Jaroslav Panuška).
Po stovce let na den a na hodinu přesně připomínají, že právě sem přijel poprvé a navždy na Vysočinu autor Osudů dobrého vojáka Švejka.
Praha již nebyla tím místem pro literární činnost, ani pro život.
Davy žasnou v údivu.
Autor bronzové pamětní desky na světelské nádražní budově s vypovídajícím textem a s profilem Jaroslava Haška v okřídleném železničářském kole minul vlastní umělecké dílo kosým pohledem.
„,Natoč dobrou míru, ať nespadne mi pěna, za chvíli se vrátím.‘
Objednal si pivo Jaroslav Hašek v nádražní hospodě v Praze na Těšnově poté, co náhodou potkal malíře Panušku. Už se však nevrátil. Toho dne 25. 8. 1921 ve 12.37 hodin vystoupili oba z vlaku ve Světlé n. S. Cesta pěšky na Lipnici se protáhla až do půlnoci.“
Nádraží bez fanfár.
Několik mužů v dobových vojenských uniformách vzdává poctu.
Připomínka neméně slavná jako letošní triumfální pražský legionářský pochod.
Před sto lety sblíženou dvojici nikdo nevítal, přestože se jednalo o osudovou chvíli pro život každého z nich a pro českou i světovou literaturu.
Pamětníci později popsali jejich osm kilometrů společnou dlouhou cestu ze Světlé nad Sázavou do Lipnice nad Sázavou, do Panuškova tvůrčího pelechu, bez jediného výstřelu. Protáhla se od pozdního oběda do půlnoci a šlo o cestu veselou.
Během ní klábosili s pocestnými a několikrát se zastavili i na orosené a milované pivo. Byli v sobě ve vlastní kumpánii.
Krásný hled je na ten boží svět.
V pořádku a osvěženi po dlouhé cestě pivním mokem dorazili do Lipnice nad Sázavou. V doprovodu pivní sanitky vstoupili do České besedy – prvním lipnickém Haškově bydlišti, kde je přivítal a pivo s pěnou jim natočil pravnuk Jaroslava Haška, Martin Hašek.
Hašek zde napsal své největší dílo. Zakrátko opustil tento svět. Odpočívá na zdejším cintorýně.
V duši a na jazyku s veršem Keny Frankeho:
„Letí Hašek staletími,
Doběhl až k Vám.
Je už zase mezi svými?
Nebo zůstal sám?“
Vzpomínat i slavit se má. I kdyby na chleba nebylo. Je to přece lidské.
Na nikoho se nesmí zapomínat.
To je zase nelidské.
Jaroslav Hašek alias Josef Švejk:
„Lidi nestřílejte! Jsou tady přece lidi.“
Foto: Archiv R. Dvořáka
