Reklama
Reklama

Pozor! Achtung! Внимание!

Nepřítel naslouchá!
Počet zobrazení: 1052


Všichni, kdo jsme sloužili v Československé lidové armádě (ČSLA), si dobře pamatujeme, že na polních telefonech hnědé nebo khaki barvy nechyběly varovné nápisy v němčině (trofejní), v ruštině i v češtině (aktuální).

Dbaly, aby nám sdělovaly, že nepřítel na každém kroku využívá naší snížené bdělosti a odposlouchává nás – od rána dovečera. 

Kapitán Quido Bohuslav nás před první společnou vycházkou /zkusmo/ v pražských Dejvicích – hned na podloží Hotelu Internacionál zkoušel, co se stane, když se na pražské ulici zjeví po nazvednuté dlaždici hlava. Tázal se: „Objeví se kdo?“ A my mu sborově a nacvičeně podle předlohy disciplinovaně vojensky odpovídali:

 D i v e  r z a n t !

Když však zakrátko dal četař Ďuro Dluhoš v rozbahněné Stromovce povel K zemi! a hned na to Přískokem vpřed!zavelel do louží, byli z nás rázem hastrmani.

S odstupem let vzpomínám na skopičiny s úsměvem. Na Marjánce, kde je blaze, kde se tančí a pivo pije, jsme všechno rozpustili.
 

Byli jsme mladí
 

Když jsem s odstupem desetiletí pracoval v redakci týdeníku Svět v obrazech v pražské Pařížské ulici, měli jsme v šéfredaktorně dva telefony, jeden linkový a druhý speciální, tzv zetku. K tomu jsme měli telefonní seznámky a pokyny. Stačilo u „zetky“ sdělit do sluchátka jméno „Husák“ nebo „Na baráku“ (přezdívaná budova ÚV KSČ na Nábřeží Ludvíka Svobody); hned to v telefonu zapraskalo.

„Vot bolšaja těchnika! – Вот, большая техника!“ varoval mne s úsměvem skvělý nadřízený!

Poklepal mne po ramenou a já věděl, kolik uhodilo.

bretschneiderovo_ucho.jpg
Bretschneiderovo ucho....
 

Sametově, ale od podlahy
 

Když čas oponou sametově trhnul a blízko – skoro odnaproti pražskému Masarykovu nádraží postavili z Vídně nóbl hotel, byl jsem redaktorem časopisu Restaurant revue – Sommelier.

Brněnský kámo se stal tenkrát hotelovým „ bezpečákem“ securiťákem s mnohaletou  praxí v Bonnu. Vládnoucí hantecem zavelel: „Zdenále, borče, povalíme do Práglu hodit čučku do muzála na Venceplacu.“ (JOTA 2019).

V zaplivané hospodě v Krakovské se mi svěřil, jak budou noví cizáčtí majitelé vyrábět z vybraných hostů zkompromitované figuríny. Zachce-li se jim.

Zbystřil jsem, pod vocasem U koně, u svatého Václava se na Václavském náměstí demonstrovalo za odstranění jediné kamery v  České a Slovenské Federativní Republice, Havlově republice. Nejsme jako ONI! Vetřelcům do soukromí bylo dáno vale, pryč se slíděním, kamery a odposlechy v demokracii nepotřebujeme, máme svobodu, demokracii.
 

„Nemáme tu přeci už dávno Azbuky!“
 

Vítáme na D1 jásavě „Dračí kolony“, odhodlaně pliveme na Putinovu sběř, na „Noční vlky", líbající hřbitovní desky na pohřebišti Olšan.

Na liberecké radnici vztyčujeme bilbord s portrétem Vladimíra Putina s Hitlerovým knírem.

Zakrýváme, oplachtováváme Koněvovu sochu; předci zakryli prapory s hakenkrajci už dávno sousoší Mistra Jana Husa. Psal se rok 1942, nyní se píše rok 2019!

Máme se od koho učit a ještě hodně co učit. A že to byl tehdy protektorát? Nemáme protentokrát?
 

Aktuálně nyní!
 

BIS s policií rozprášily síť, kterou vytvářela ruská tajná služba.

Uvedl šéf BIS Michal Koudelka.

Síť byla rozbita a zdecimována.

Hrozbou jsou Rusko, Čína a islámský terorismus.

Velvyslanectví Ruské federace v Praze nařčení a spoluúčast odmítlo.

Z oficiálního sdělení nelze nic vyvracet, oznámení totiž kromě toho, že nepřítel naslouchá, nic nesděluje.

Laik si jenom klade otázku, kolik ještě podobných neurčených pavoučích sítí čeká u nás na rozbití a zdecimování?

Skoro nic nevíme o tom, jak je to v dané chvílí s novými objevy NASA s Marťany a s jejich úmysly vůči České republice?

Konkrétní signály k decimaci zatím nejsou k dispozici

Ilustrace: Archiv autora

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama