Problém zvaný Německo

Počet zobrazení: 4253
Politolog Oskar Krejčí ve svém komentáři varuje, že požadované i plánované navýšení vojenských výdajů Německa povede k tomu, že tento stát bude mít největší výdaje na obranu v Evropě a třetí největší na světě.

Evropa se začala bát migrantů. Zároveň se prý za humny ruské armády chystají obsadit mírumilovný Západ. Narůstají obavy a ten, kdo se bojí, volá po větší bezpečnosti. Třeba i posílením vlastních armád. Třeba i zvýšením vojenských výdajů na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu (HDP), jak se k tomu zavázali účastníci summitu zemí NATO v září 2014 ve Walesu. To je důležité především v případě Německa, jehož Bundeswehr přece chátrá, přestože Německo je vedoucí silou v Evropské unii. A tak za španělskou stěnou zbudovanou strachem probíhají procesy, jejichž matematické vyjádření může velice brzy znamenat noční můru pro všechny, kdo přemýšlejí o politice a trochu znají dějiny

 

Mezinárodní měnový fond
 

Podle oficiálních prohlášení německé vlády by jejich země měla příští rok zvednout vojenské výdaje o 30 %, ale kdy chce Německo dosáhnout stanoveného cíle dvou procent HDP – o tom Berlín mlží. Donald Trump požaduje, aby tak evropské členské státy NATO učinily, jak se k tomu slepě zavázaly, do roku 2024. Německo hovoří o tom, že k tomuto datu by chtělo mít vojenské výdaje ve výši 1,5 % HDP, ministr obrany USA je ovšem chválí za odhodlání zvednout do té doby vojenské výdaje o 80 %. [1] Je těžké při takovýchto signálech zjistit, jaké má Berlín skutečné úmysly, je však možné z dostupných čísel spočítat varianty.

nemecki_vojaci_cvicenie_2018.jpg
Ilustračné foto: U.S. Army Photo by Kevin S. Abel / Flickr

Čísla bývají neúprosná, zpochybnit se ale dají jejich zdroje. Mezinárodní měnový fond nelze obvinit z toho, že by nadržoval Rusku nebo Číně. Stačí si připomenout slova amerického politologa Zbigniewa Brzezinského napsaná s cynickou otevřeností v knize Velká šachovnice: „Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka údajně zastupují »globální« zájmy a jejich klientelu lze chápat jako světovou. Avšak ve skutečnosti je silně ovládají Spojené státy a jejich vznik se odvozuje od americké iniciativy…“[2] Následující tabulka byla zpracována především na základě údajů z databáze této slovutné instituce.

krejci_hdp.png
Poznámka [3] a poznámka [4]V tabulce jsou uvedeny trojí údaje: vývoj HDP podle údajů Mezinárodního měnového fondu, a to včetně prognózy na rok 2023; vojenské výdaje nejbohatších evropských států NATO podle centrály této Aliance; pro porovnání je též doplněn údaj o vojenských výdajích Ruska podle Stockholmského institutu pro výzkum míru. Citovaná data bruselské centrály NATO uvádějí, že ještě letos by měly být vojenské výdaje Německa nižší než výdaje Velké Británie či Francie. Také podle posledních údajů SIPRI má Německo menší vojenské výdaje než uvedené státy a Rusko. Budoucnost by ale měla vypadat jinak. Při pohledu na měnící se poměr velikosti HDP těchto zemí a při stejném podílu vojenských výdajů je zřejmé, že v nejbližších letech vojenské výdaje Berlína začnou opět lámat evropské rekordy.

 

Německo především
 

V tabulce je uvedena prognóza pro rok 2023, přestože slibovaných 1,5 % a požadovaných 2 % HDP na vojenské výdaje by měl Berlín dát až následující rok. Mezinárodní měnový fond ale zatím prognózu velikosti HDP pro rok 2024 nepředstavil. Lze předpokládat, že při lineárním vývoji – tedy bez zásadních výkyvů způsobených ekonomickou krizí či válkou – by se měl náskok Německa ještě zvětšit. Důležité je, že při výdajích na úrovni 1,5 % či 2 % HDP by měly být náklady Německa na obranu už v roce 2023 vyšší než výdaje Velké Británie či Francie. Konkrétně to znamená, že Francie dosáhne pouze 68 % a Velká Británie nedosáhne ani 66 % objemu vojenských výdajů, které by za daných podmínek vynakládalo Německo. Nebo jinak, německé výdaje budou přibližně jeden a půl násobkem toho, co bude vynakládat Velká Británie či Francie. O malých státech, jako je Česko či Slovensko nemluvě.

Předpokládané výdaje Německa – tedy 79,1 miliardy či 105,4 miliardy dolarů – by též měly být vyšší než současné výdaje Ruska. To podle SIPRI dalo loni na obranu 66,3 miliardy dolarů, což představovalo meziroční pokles o 20 %. Pro ilustraci a při určitém zjednodušení lze předpokládané vojenské výdaje v roce 2023 porovnat s loňskými výdaji. V obou případech, tedy při růstu na 1,5 % či na 2 %, by se Německo zařadilo na třetí příčku světového žebříčku podle velikosti vojenských výdajů. Předběhlo by nejen Rusko, ale i Saúdskou Arábii, která se loni umístila na třetím místě. Větší výdaje než Německo by měly pouze Spojené státy a Čína.[5]

Slavný studenoválečnický strategický bonmot Washingtonu týkající se Evropy hlásal: „Keep the Soviet Union out, the Americans in, and the Germans down“, tedy „držet SSSR mimo, USA v Evropě a Německo při zemi“. Zdá se, že dnes ve Washingtonu dopěli k názoru, že pokud jde o Evropu, je dobré „držet Rusko mimo, USA v Evropě a Německo nadevše“.  To se děje ve chvíli, kdy část německé politické elity ztrácí historickou paměť. Mění se nálada ve společnosti, protože volání po zlepšení obrany, často i oprávněné, nebezpečně zvyšuje toleranci vůči militarismu.

Německo se po vzoru USA chystá v rozpočtové kapitole týkající se obrany plýtvat. Co bude se slibovanými novými obrovskými penězi dělat? Nakupovat zastaralé zbraně od Velkého bratra? Nebo začne budovat vlastní strategický arzenál? Chystá se Bundeswehr vyjíždět za hranice všedních dnů? Už dnes lze německé vojáky potkat na více než 15 misích v zahraničí, včetně více než tisícovky německých vojáků v Afghánistánu, ale i v rámci mise Operation Counter Daesh na iráckém či syrském nebi. Před několika dny se německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová nechala slyšet, že by se v rámci „důvěryhodného odstrašení“ proti údajnému nasazení chemických zbraní v Sýrii měl Bundeswehr podílet na případném útoku. Myšleno útoku proti lidem a zařízením legální syrské vlády.

 

Hra s ohněm
 

Politická analýza nesnáší analogie, ovšem historickou paměť potřebuje. Proto je vhodné připomenout, že už v minulosti tu přece něco podobného bylo. Podle údajů Anguse Maddisona hrubý domácí produkt formující se Německé říše předehnal ten francouzský v předvečer prusko-francouzské války roku 1871. Pak se mocnosti sblížily, nalezly společné zájmy. Protože porozumění budoucnosti světa vyžaduje lepší znalost minulosti Číny, lze uvést příklady z této země. Osm mocností, včetně Německa, se v roce 1900 podílelo na potlačení boxerského povstání a porážce čínské vlády. Památným se stala slova císaře Viléma II. – takzvaný hunský projev –, která přednesl před odjezdem německých jednotek do Číny. Podle panovníka v boji proti lstivému a krutému nepříteli „nebude dána žádná milost! Zajatci nebudou bráni! Kdokoliv padne do vašich rukou, je ztracen. Právě tak jako před tisíci lety se proslavili Hunové pod vedením svého krále Attily, jehož jméno zůstává dodnes mocným v historii a legendách; právě takovýmto způsobem musí být proslaveno jméno Němců v Číně, aby žádný Číňan se již nikdy neodvážil křivě podívat na Němce.“[6] Dlužno dodat, že se němečtí vojáci podle tohoto pokynu v Číně chovali. Šířili evropské hodnoty jako skuteční barbaři.

Britský hrubý domácí produkt předběhlo Německo přibližně pět let předtím, než vypukla velká válka, jejíž sté výročí zakončení si svět připomene v listopadu. [7] Po porážce Německa v 1. světové válce vítězové rozhodli, že Výmarská republika smí mít ozbrojené síly pouze o velikosti 100 tisíc mužů pozemního vojska a 15 tisíc námořníků. Té armádě se říkalo Reichswehr a onen název jí vydržel až do roku 1935, kdy jej nově přijatý branný zákon změnil na – Wehrmacht. Následujícího roku Wehrmacht obsadil Porýní…

Ovšem už Reichswehr měl své zahraniční mise. Nejzajímavější byla ta, které velel generálplukovník Hans von Seeckt, asi nejdůležitější z mužů, kteří připravovali přeměnu Reichswehru na Wehrmacht. Seeckt v letech 1933 až 1935 pracoval jako poradce Čankajška. Podněcoval čínsko-německý obchod, jehož hlavním obsahem byla výměna německých zbraní za čínské strategické suroviny. V březnu 1934 se Hans von Seeckt stal náměstkem předsedy Čankajškovy Vojenské rady. Navrhl reformu Čankajškovy armády, ale též opevňování linií kolem území kontrolovaných komunisty. V době, kdy měla Čína spojit síly na boj proti již probíhající japonské intervenci, prosadil výstavbu tři tisíc takových pevností propojených silnicemi okolo čínských sovětských oblastí, ale i politiku spálené země kolem nich. Podílel se na páté „trestní výpravě“ proti komunistům, jejíž úspěch vedl v říjnu 1934 k zahájení legendárního Dlouhého pochodu.

 

*          *          *

Při pohledu na čísla o chystaných vojenských výdajích Německa se nabízí ono biblické „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (L 23,34). Jenže někteří vědí, co a proč tak činí. A navíc – určité skutky by se asi odpouštět neměly. Lze namítnout, že nic takového, co vykreslují historické analogie, si přece nikdo nepřeje. Jenže 1. světovou válku si také nikdo nepřál. Zároveň platí, že nenahraditelnou obranou proti válce je mluvit o ní.

Poznámky:

[1] Viz DW: German Defense Minister Ursula von der Leyen promises US significant defense budget increase.
[2] Brzezinski, Zbigniew: Velká šachovnice. K čemu Ameriku zavazuje její globální převaha. Praha: Mladá Fronta, 1999, s. 34.
[3] IMF: World Economic and Financial Surveys (odhad začíná rokem 2017). (poznámka v tabulce)
[4] Výdaje států NATO viz NATO: Defence Expenditure of NATO Countries (2011-2018), s. 7; Výdaje Ruské federace SIPRI. (pozmánka v tabulce)
[5] SIPRI Yearbook 2018: Armaments, Disarmament and International Security. Summary. s. 6.
[6] GHDI: Wilhelm II: „Hun Speech“ (1900).
[7] MADDISON, Angus: The World Economy. Volume 1: A Millennial Perspective. Volume 2: Historical Statistics. OECD Development Centre, 2006, s. 426-427.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984