Reklama
Reklama

Proč se slušná většina nechává terorizovat brutální, antisociální menšinou?

Počet zobrazení: 1961

V den, kdy britská konzervativci vedená vláda zavedla podstatné škrty sociální sítě, se zamýšlí v deníku Guardian George Monbiot, proč si to lidé nechávají líbit.

Většina lidí žijících na světě je slušná, poctivá a hodná. Většina těch lidí, kteří nám vládnou jsou drsné svině. To je závěr, k němuž jsem došel po mnoha letech své novinářské práce, píše George Monbiot. Tato vláda, jejíž nekompetentní řízení ekonomiky zahnalo mnoho lidí do náruče státu, viní nemocné, nezaměstnané, špatně placené občany za krizi, kterou vyvolala zdivočelá elita - a trestá je. Většina lidí, která byla od nynějška postižena zavedenou daní na ložnice, jsou invalidi. Tisíce lidí bude vyhnáno ze svých domovů a mnoho dalších bude dohnáno do bídy. Zároveň koncem tohoto týdne budou sníženy daně pro občany, kteří vydělávají více než 150 000 liber ročně (375 000 Kč měsíčně).

O dva dny později pak bude snížena sociální podpora pro nejchudší občany. Týden poté budou donuceny tisíce rodin, žijících v městech, kde jsou vysoké ceny nemovitostí, opustit své činžovní byty, protože vláda jim už nebude přispívat na tržní činže. Jsme svědky drsné ekonomické války bohatých proti chudým.

Takže se navrací zásadní otázka: Proč dovoluje většina slušných lidí, aby jí vládla brutální, antisociální menšina? Částečně je to proto, že ta menšina ovládá informační zdroje. Velká část lidí (včetně obětí) byla přesvědčena, že lidé, kteří potřebují sociální podporu, jsou nezodpovědní, rozhazovační podvodníci. Navzdory skandálům, které se za poslední dva roky vyvalily na veřejnost ohledně Murdochova mediálního impéria, Murdoch a další tiskoví magnáti stále ovládají informační narativ. Jejich neutuchající propaganda, při níž využívají výjimečných a šokujících případů, jimiž charakterizují celou sociální třídu, je vysoce efektivní.

Ale já jsem dospěl k názoru, píše George Monbiot, že důvodem je něco hlubšího: Jde o to, že většina lidí na světě žije s dědictvím otroctví. I ve formální demokracii, jakou je Británie, žila většina lidí ještě před méně než sto lety v otroctví: dostávali mzdy na hranici hladovění, mohli být kdykoliv vyhazováni z práce, bylo jim vyhrožováno extremními tresty, pokud se vzbouřili, měli zakázáno účastňovat se voleb. Žili ve velkém a ospravedlnitelném strachu z mocných a tento strach přežívá dodnes. Přežil přes všech pět nebo šest generací od té doby a nyní se obnovuje v situaci nové existenční nejistoty, nerovnosti a nespravedlnosti.

Každé hnutí, které si klade za cíl oslabit moc vládnoucích, si musí položit otázku, čeho je zapotřebí, aby se lidi probudili z tohoto stavu strachu a závislosti. A odpověď je jasná - je zapotřebí naděje. Ti, kdo vládnou jménem miliardářů, jsou ohroženi pouze tehdy, když musí čelit síle radikální myšlenky.

Před sto a více lety byl tou radikální myšlenkou, slibující přeměnu společnosti, komunismus. Už ve své době to byla problematická a zjednodušená vize, avšak příslib komunismu, že dokáže vytvořit jiný svět, mobilizoval lidi, kteří až do té doby věřili, že neexistuje alternativa. Před sedmdesáti lety byl v Británii tou radikální myšlenkou, slibující přeměnu společnosti, projekt osvobození lidí od nedostatku a strachu vytvořením sociálního státu a státního zdravotnictví, které je k dispozici všem občanům bez poplatku. Právě na základě tohoto projektu se dostala tehdy Labouristická strana k moci, protože dokázala, v daleko drsnějších ekonomických podmínkách, než jaké vládnou dnes, vytvořit ze zničeného, rozděleného národa férovou, spravedlivou společnost. Byl to obrovský úspěch, který Cameron nyní likviduje.

Jaké jsou dnešní radikální myšlenky, slibující změnu společnosti? Jednou z nich je základní příjem. Ten by poskytl každému, chuďasovi i bohatci, garantovaný příjem každý týden. Zlikvidovalo by to strach a nejistotu, které nyní ochromují polovinu britského obyvatelstva. Ekonomické přežití by se stalo právem, nikoliv výsadou.

Takovéto myšlenky vyžadují odvahu: Odvahu postavit se vládě, opozici, plutokracii, sdělovacím prostředkům, nedůvěře podezřívavých voličů. Ale bez návrhů tohoto typu je pokroková politika mrtvá. Právě takovéto radikální návrhy jsou schopny vykřesat jiskru, tak vzácnou v dnešní éře regulace a bojácnosti - jiskru naděje.

Vyšlo na: Britské listy, 2. 4. 2013, http://www.blisty.cz/art/68050.html

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama