Rok 2019 byl ve znamení odpojení a rozvíjející se deglobalizace

Počet zobrazení: 4809

Ilona Švihlíková shrnula nejdůležitější trendy světové ekonomiky za rok 2019, který charakterizovaly především dva jevy deglobalizace a odpojování.

Rok 2019 rozhodně nebyl chudý na události v ekonomické oblasti. V následujícím článku se pokusím představit nejdůležitější ekonomické trendy minulého roku, které budou ovlivňovat ekonomické dění v dalších letech, možná i dekádách.
 

rok_2019_841.jpg
Foto: Pixabay

Nejvýraznějším trendem je odpojení (v angličtině decoupling), které se stalo i opakovaně „slovem roku“ ve Financial Times. Odpojování je výsledkem politiky amerického prezidenta Trumpa. Komplexní hodnocení dopadů Trumpovy politiky je ještě před námi, ale už nyní můžeme konstatovat, že Donald Trump prohloubil některé tendence, které byly patrné už za jeho předchůdce (blokové uspořádání, krize multilateralismu) a zároveň spíše nevědomky zformuloval „nové“ ekonomické přístupy.
 

Trump a „nové“ ekonomické přístupy
 

Uvozovky jsou na místě, protože se nejedná o zcela nové vnímání ekonomické skutečnosti, ani o nová doporučení, ale rozsah jejich použití a načasování z nich činí „novou“ záležitost. Vzhledem k síle americké ekonomiky stále platí, že změny v USA mají globální dopad. Jak můžeme tedy nejlépe popsat Trumpovu politiku „America First“?

  • Trump vrátil do hry neomerkantilismus. Ten nebyl jako směr kladoucí důraz na přebytky obchodu a chápání mezinárodního obchodu jako hry s nulovým součtem (mám přebytek obchodní bilance – vyhrávám; mám deficit – prohrávám) nikdy mrtvý. Byl ovšem využíván jako jedna z hospodářských doktrín spíše u zemí, které byly ve fázi „dohánění“. To, že se k nim vrací vyspělá země jako jsou Spojené státy, je jedním z mnoha znaků, že podle amerického prezidenta mají USA „zpoždění“.
  • Oslabení multilaterálních institucí je spojováno právě s Trumpem, i když začalo už před jeho nástupem do Bílého domu. Do značné míry si ovšem „hlavní“ instituce jako je MMF či Světová banka za svou krizi mohou samy. Jejich ordinování neoliberálních politik, udržování práva veta USA a neochota přijmout ekonomickou realitu a posílit hlasovací práva Číny, Indie nebo Indonésie, znamená hlubokou krizi legitimity těchto organizací, která má mnohem hlubší a starší kořeny, než je Trumpova neochota se multilaterálně angažovat (jako člověk z byznysu preferuje bilaterální jednání, protože se domnívá, že tak bude moci „donutit“ kohokoliv k čemukoliv). Tak dlouho USA odmítaly přijmout jako fakt rostoucí roli Číny ve světové ekonomice, až si skupina BRICS a následně i Čína samotná založily vlastní instituce. Ti, kteří se nyní ohánějí záchranou liberálního řádu a multilateralitou se spíš vztahují k nějakému učebnicovému ideálu, neboť ve skutečnosti liberální řád vždy podléhal tomu, co se zrovna USA hodilo (stačí vzpomenout na dohody z Plaza, kde USA nutily Japonsko, aby apreciovalo svou měnu) a multilateralita byla až příliš často zástěrkou k prosazení zájmů USA.
  • Bezprecedentní propojení mezi ekonomikou a geopolitikou. Toto spojení samozřejmě není nic nového, ale jeho intenzita je i v historickém srovnání silná. Nejen uvalování cel a vyhrožování jejich uvalováním (z důvodů „bezpečnostních“ – viz ocel a hliník; nebo pseudoekonomických – „trestání“ Číny za to, že má s USA obchodní přebytky), ale především rozšiřování tzv. extrateritoriálních sankcí (spojených s vydíráním – viz plynovod Nord Stream 2) ukazuje, že americká administrativa se za Trumpa řídí bismarckovským rčením, že země nemá žádné trvalé přátele, jen zájmy. Extrateritoriální sankce přitom paradoxně (v tom je americká politika zoufale nekonzistentní, jak poukazuje i Fareed Zakaria) využívají toho, že svět je propojený a jedním z intenzivních faktorů tohoto propojení je americký finanční systém a americký dolar. Využívání extrateritoriálních sankcí proto povzbuzuje „decoupling“, odpojování i ve finanční oblasti. To bude zřejmě jeden z významných trendů roku 2020, neboť jediná obrana před americkými extrateritoriálními sankcemi je mít vlastní finanční systém (včetně alternativy ke SWIFTu) a používat jinou měnu než dolar, například čínský jüan.
  • Samotné odpojování má řadu podob a je reflektováno ve škále hospodářských politik. Nemusí být ovšem nutně vnímáno jako čistě negativní jev. Důraz na národní zájem znamená, že musejí existovat hranice (i ekonomicky) a že stát musí mít dost velkou míru ekonomické suverenity, aby byl schopen plnit úkoly, které si stanovil. Strategickým cílem americké administrativy (a i těch, které by případně přišly po Trumpovi) je zachovat americkou hegemonii, což v Trumpovském pojetí ovšem znamená spíše zadržovat Čínu než cíleně modernizovat USA. Konkrétní příklad: Trump jde spíše cestou snahy zničit Huawei (a donutit „spojence“, aby se spolupráce s Huawei vzdaly), než cestou toho, aby USA byly schopné mít vlastní alternativu k čínské síti 5G. Odpojování je protiglobalizační krok, proto se také stále více skloňuje slovo „deglobalizace“. Koneckonců některé indikátory globalizace (například podíl zboží procházející mezinárodní směnou) dosáhly vrcholu a od vypuknutí Velké recese se „chovají divně“.
  • Odpojování se je patrné například u Trumpovské daňové reformy (opakuji: není nutné vnímat vše v negativním světle, donutit firmy, aby danily své zisky „doma“, je bezesporu vyjádření národního ekonomického zájmu). Odpojování se ovšem týká také tzv. globálních hodnotových řetězců, které jsou ovládány nadnárodními firmami a které vyjadřují hlubokou dělbu práce – a to je jeden z typických znaků globalizace. Čína hraje v těchto řetězcích stále zásadní roli, i když se postupně mění její pozice: je stále „fabrikou“ světa, ale je firmami také intenzivněji vnímána jako odbytiště s rostoucí kupní sílou, které nelze jen tak vynechat. Přestože u Trumpa nelze počítat s nějakými ekologickými ohledy, je možné očekávat, že deglobalizace (pozitivně vzato: lokalizace) bude poháněna právě i snahami o zlepšení environmentální situace.

Odpojování je komplexní proces, jehož všechny aspekty ještě nejsou zřejmé. Větší odpovědnost vůči „svým voličům“ a především nerezignace na suverénní ekonomickou politiku je podle mého názoru pozitivní jev. Na druhou stranu, odpojování může dospět do stádia, kdy se vytvoří jednotlivé mocenské bloky, což bychom těžko mohli vnímat jako krok, který bude stabilizovat již nyní vyhrocenou situaci v oblasti mezinárodních vztahů.

Kromě odpojování, které se promítá do „rivality“ mezi USA a Čínou (a nejde ani spočítat, kolik autorů na Financial Times se domnívá, že právě souboj mezi USA a Čínou bude dominantním rysem 21. století), jsou tu i další významné ekonomické události.
 

Posuny v peněžní politice
 

Již v minulých letech byly patrné posuny především v monetární oblasti. Rok 2019 v tomto trendu pokračoval a otevřel nová témata, která budeme na !Argumentu sledovat. Jen stručně připomenu klíčové setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole, kde zazněla silná (a fundovaná) kritika dominance amerického dolaru od tehdejšího britského guvernéra. Pokusy o zavedení soukromé digitální měny Libry zase ukazují míru „decentralizace“ moci, ale také další vrstvu debaty o tom, co vlastně peníze jsou, kdo má právo je emitovat atd. Je to fundamentální debata, jejíž výsledky zásadně ovlivní podobu jakéhokoliv ekonomického systému. V roce 2020 nás také čeká hluboké revize politiky Evropské centrální banky pod novou guvernérkou Christine Lagardeovou. Uvidíme, jestli se bude týkat „jen“ analýzy dopadů netradiční monetární politiky ve smyslu kvantitativního uvolňování a záporných úrokových sazeb, nebo se odhodlá i k hlubším otázkám, jako je změna inflačního cíle (ergo: odpověď na otázku, proč je inflace ve vyspělých zemích chronicky nízká).

Mimochodem záporné úrokové sazby také ve Financial Times a článcích ke shrnutí minulého roku figurovaly jako slovu roku. Koneckonců těžko považovat za běžné, když se nějaká pětina dluhopisového trhu na světě obchoduje právě se záporným výnosem. To jistě značí „specifičnost“ naší doby.

Na !Argumentu jsme se také věnovali dalšímu fascinujícímu tématu, které je ovšem příliš často mimo pozornost: japonské hospodářské politice. To, že japonská centrální banka má bilanci větší než HDP celé země, možná ještě nevyvolalo takovou pozornost (Švýcarsko je v tomto ohledu na prvním místě z vyspělých zemí), ale to, že japonská centrální banka v rámci programu kvantitativního uvolňování nejen vesele monetizuje japonský dluh, ale stává se i významným akcionářem řady velkých japonských firem, to už je krok, který si zasluhuje velkou pozornost (Je to první krok ke znárodnění, nebo ne? Jakou roli bude centrální banka u těchto firem hrát? Začne se aktivně spolupodílet na jejich řízení, nebo bude jen „pasivně“ držet akcie v portfoliu? A jaký vliv to bude mít na celý akciový trh?).
 

Skončí německý fetiš „vyrovnaného rozpočtu“?
 

Nakonec ještě jedna zmínka k eurozóně a k Německu. Vliv ekonomické reality se projevuje i na něčem tak realitě odolném jako je Evropská komise. Podrobně jsem popsala pro !Argument výstupy z pražské konference, která se zaobírala přehodnocením fiskální politiky. A co je snad nejvíce překvapivé – k odlišným úvahám dochází i v ortodoxním Německu. Upadající stav německé infrastruktury a především zaostávání Německa v moderních odvětvích (které potvrdila německá průmyslová strategie a ministr Peter Altmaier si svými návrhy vytvořil obrovské množství nepřátel) ukazuje, že mít jako hlavní hospodářských cíl vyrovnaný rozpočet je absolutní nepochopení makroekonomie i vývoje ve světové ekonomice. Žádný z hlavních evropských/německých konkurentů takový cíl nemá (ani USA, ani Čína, ani Japonsko, které má dluh asi 230 % HDP). Proto i tvůrce německé dluhové brzdy a zástupci německých odborů i podnikatelů hovoří o nutnosti posílení investic a prolomení politiky „schwarze Null“. Narovinu řečeno: od Merkelové to ovšem čekat nemůžeme. Od této paní žádný nápad nepřijde. Strategie „vysedět problémy“ dovedla Evropskou unii do pozice ekonomicky a technologicky zaostávajícího regionu.

Rok 2020 ukáže, kdo je schopen vnímat dramatické změny ve světové ekonomice a reagovat na ně tak, aby z nich jeho země měla prospěch.

(Text vyšiel v českom webovom časopise !Argument 7. 1. 2020.)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984