Reklama
Reklama

Rusko v kleštích sankcí

Počet zobrazení: 3303

oskar_krejci_250_x_205.jpgRusku se již téměř zcela podařilo nahradit dovoz potřebný k výrobě moderních zbraní. To je nejhorší možný a neočekávaný výsledek sankcí, konstatuje pro Prvnizpravy.cz důsledky západních sankcí politolog Oskar Krejčí.

PZ: Ve Washingtonu proběhl summit o jaderné bezpečnosti, konkrétně o tom, jak čelit hrozbě jaderného terorismu. Velkou skvrnou na kráse této akce bylo, že se jí neúčastnil představitel jedné ze dvou největších jaderných mocností – ruský prezident Vladimir Putin. Bílý dům označil tento fakt za chybu Kremlu, za jednání, kterým se Rusko izoluje. Domníváte se, že tomu tak je?

Především je velká škoda, že ruský prezident na uvedeném summitu nebyl. Avšak k tomu, aby se někdo akce podobného typu mohl účastnit, musí zvací strana vytvořit podmínky. Jestliže někoho roky skandalizujete, a to i v prohlášeních amerického prezidenta, těžko můžete očekávat, že se pohrne na akci, kterou svoláváte – zvláště když neočekává nějaké světoborné výsledky. Nemluvě o tom, že si i vrabci na střeše cvrlikají, že začíná nová kampaň diskreditace Putina. Připomínám, že na obdobném Obamově summitu v březnu 2014 Putin také nebyl – a tehdy to Bílému domu nevadilo.

Mimochodem, onu alibistickou formulaci, že se Rusko neúčastí na summitu samo izoluje, která zakrývala neschopnost připravit skutečně dělný summit, převzala nejen naše, ale také snad všechna západní média. Právě tak jako klišé, které doprovázelo jednání ukrajinského prezidenta ve Washingtonu, že za ekonomické potíže Ukrajiny mohou boje na východě Ukrajiny…

PZ: A nemohou?

Proboha – kdy vypukly, co bylo jejich příčinou? A skutečně tyto boje stvořily korupci a vládu oligarchů na Ukrajině? Ale zpět. Obdobně minulý týden strašil mediální orchestr informací, že Severní Korea provokuje odpálením jedné rakety krátkého doletu do moře. Takových raket je ve světě odpáleno za rok několik set, ne-li tisíc. Proč tedy ono mediální bití na poplach? Aby byla zastrašena Severní Korea? Ta takové řeči vítá, použije je k upevnění moci současného vedení. Zastrašována – nikoliv jednou raketou krátkého doletu, ale médii – je západní veřejnost, a to v duchu potřeb vojensko-průmyslového komplexu („Musíme více zbrojit, Severní Korea se nás chystá napadnout!“) a vizí některých ideologů. Ukazuje se, že kontrapozice „svobodná versus kontrolovaná média“ je ve skutečnosti kontrapozicí „média kontrolovaná jednou skupinou versus média kontrolovaná jinou skupinou“. Ostatně minulý týden Česká televize předváděla školení na toto téma v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta.

PZ: Někdo by mohl z vašich slov získat dojem, že pokládáte Rusko za zemi zaslíbenou a že zbytek světa nemá jiné starosti než ubližovat Putinovi.

Nevím, zda někdo takovýto dojem získá – jestli ano, pak buď je to účelový výklad, nebo jsem se špatně vyjádřil. Rusko je kapitalistická země, která má mimořádně schopného nejvyššího politického představitele. Je to ale také stát s řadou oligarchů první a druhé generace. Sám Putin je obklopen týmem ekonomů, kteří hájí velmi různorodé až protikladné, často velmi sobecké zájmy. Dva roky zápasu se západními sankcemi jasně ukazují, jak je Rusko sociálně i politiky rozvrstveno.

PZ: Nezdá se mi to zas tak jasné. V čem vidíte onu protikladnost zájmů?

Když porovnáme uplynulé dva roky, kdy Rusko čelilo sankcím, dá se říci, že v roce 2014 nejvíce utrpěl finanční sektor a v roce 2015 průmyslová výroba plus průměrná životní úroveň. Takže v roce 2014 začal propad národní měny z 32,7 rublů za dolar na 56,3 a loni dokonce na 72,9 rublů za dolar…

PZ: Ovšem i z domácí scény známe diskusi o tom, že nízká cena koruny podporuje export. Že je to vlastně prospěšné.

Myslíte pro nadnárodní monopoly? A co dovozci? Ale nejde přece pouze o reálnou ekonomiku. Jste příslušník finanční oligarchie, to znamená, že máte přístup k rublům a informacím. Ráno v lednu 2014 si nakoupíte dolary, a večer v prosinci 2015 je prodáte. Jaký máte zisk? Přes 100 %. Ruská finanční oligarchie má stejné zájmy za Putina, jako je měla za Jelcina – a stejné v Moskvě jako ve Washingtonu.

PZ: Víme ale, že za poklesem ceny rublu nestojí jen spekulace, ale i například pád ceny ropy.

To je samozřejmě pravda. Přesněji řečeno částečná pravda. Rubl je na cenu ropy navázán především díky spekulacím na finančních trzích…

PZ: Když ale klesne zisk z ropy, je přirozené, že ekonomika utrpí ztráty.

Rosněfť, největší ruská ropná společnost, vykázala za loňský rok čistý zisk o dvě procenta vyšší než v roce 2014. Příjmy Gazpromu za stejné období vzrostly o 5,8 %. Platí to, o čem jsme několikrát mluvili – pokles jednotkové ceny byl kompenzován množstvím.

Oskar Krejčí: Rok 2016 – nejistota a falešní proroci

Problémy jsou v jiné rovině. Vyjdeme-li z údajů serveru FocusEconomics, pak v roce 2014 ještě hrubý domácí produkt na hlavu rostl, a to na 15 380 dolarů. Loni však poklesl na 8142 dolarů. Nezaměstnanost v roce 2014 mírně klesala, loni mírně rostla. Jestliže v roce 2013 zahraniční obchod rostl, pak v obou následujících letech klesal. A to jak pokud jde o export, tak i pokud jde o import. Finanční rezervy Ruska se za dva poslední roky snížily o 142 miliardy dolarů. Vnější dluh v roce 2014 meziročně klesl o 6 procentních bodů, aby následující rok vzrostl o 16,9 procentních bodů.

PZ: To vypadá, že sankce vůči Rusku se ukázaly jako funkční.

Sankce budou funkční tehdy, když se podaří svrhnout Putina. Jeho popularita, navzdory poklesu průměrné životní úrovně, láme rekordy – a to i díky sankcím. Podle týden starého výzkumu agentury FOM souhlasí s Putinovou politikou 81 % dotázaných a 70 % by jej v prezidentských volbách znovu volilo. Demokratickými nástroji Putina nelze odstranit. Proto asi ona snaha o skandalizaci útokem na „politickou“ část skupiny kolem něho…

PZ: Koho myslíte konkrétně?

Zdálky lze zaznamenat mediální útoky na Sergeje Ivanova, což je alter ego Putina a dnes šéf prezidentské kanceláře, na ministra obrany Sergeje Šojgu a Dmitrije Rogozina, vicepremiéra odpovědného za zbrojní průmysl. Ale útočí se i proti Sergeji Glazevovi, jednomu z ekonomických poradců Putina, jak na to upozorňuje ruský analytik Michail Chazin ve své prognóze na letošní rok. 

Tři věci je důležité v souvislostech se sankcemi vidět. Především vždy a všude na ekonomické sankce doplácejí sociálně především prostí lidé a drobní podnikatelé, nikoliv politická elita. A jestli veřejnost vnímá sankce jako křivdu způsobenou zahraničním, pak neútočí proti svému státnímu vedení, ale semkne se kolem něho. Nejen v Rusku, ale v Rusku zcela jistě.
 
PZ: Tím druhým problémem, který zpochybňuje efektivnost sankcí, myslíte co?

Zahraniční ekonomické sankce mohou být efektivní jen tehdy, když se jich účastní všechny státy, nebo alespoň všechny mocnosti. Proto Obama tolikrát opakoval, že se podařilo Rusko izolovat – čímž vydával přání za skutečnost. Rusko se nepodařilo izolovat od zemí BRICS, především ne od Číny. Druhá linie plynovodu Severní potok do Německa se staví. To znamená, že na embargo Ruska doplatí především Bulharsko, Srbsko a Rakousko, protože se podařilo zablokovat jižní trasu dodávek plynu z Ruska. Třetí etapa sankcí Evropské unie a USA vůči Rusku, která byla vyhlášena v září 2014, zahrnuje Sberbank – ovšem když byl před několika dny v Moskvě německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, neváhal sejít se s Germanem Grefem, který je v čele této největší ruské banky. Na sankce doplatí více Finsko než Německo. 

PZ: Říkáte, že existuje ještě jeden faktor, který zpochybňuje sankce jako efektivní nástroj zahraniční politiky. Který?

Rusko je mocnost, která má obrovský vnitřní potenciál. Zahraniční obchod sice i díky sankcím klesal, ale loni vykázal přebytek 146 miliard dolarů. Rezervy se sice zmenšily, ale daří se zvyšovat zásoby rezervního zlata.
Sankce v Rusku působí jako stimul. Chce-li být mocností, musí si odvyknout spoléhat na velké peníze z ropy a půjčky ze Západu, což je pro modernizaci ekonomiky důležité. Probíhá to, čemu Rusové říkají „importozaměščenije“ – nahrazení dovozu domácí výrobou. Tady vidím nejkontraproduktivnější výsledek sankcí. Nejen proto, že v podmínkách globalizace vyvážená vzájemná ekonomická závislost pomáhá ekonomickému růstu všech. Tato obapolná závislost je v 21. století základem bezpečnosti. Rusku se již téměř zcela podařilo nahradit dovoz potřebný k výrobě moderních zbraní. To je nejhorší možný výsledek sankcí. Teď už zbývá jenom doufat, že nový americký prezident bude mít kolem sebe lidi, kteří nestřílejí góly do vlastní branky. Naší společné branky, protože i my, Česko a Slovensko, jsme v tomto geopolitickém cyklu součástí Západu. 

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto (ap)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama