Reklama
Reklama

Štít vítězství a prohry

Komentár nášho pražského spolupracovníka k rezignovaniu Alexandra Vondru na funkciu ministra obrany.
Počet zobrazení: 3694
vondra.JPG

Aristoteles uvádí, že člověk je od přirozenosti tvorem politickým. Můj dobrý kamarád, na lidi citlivý umělec prošlý artovými školami v Brně a Praze, to vždycky ve značném rozsahu popíral. O to víc mne v poslední době dvakrát notně překvapil.

Nejprve s hořkým úsměvem vykládal, jak se přistihl při snaze okoukat „nějaký ten grif“ od „kosmetičky podlahových krytin“. Aby věděl, kterak na to, až jej stávající hospodářská krize (stupňovaná „kalouskoidními koncepty“) vyžene z pozice fotografa.

Napodruhé už to bylo méně legrační. Pracovně se dostkrát setkal s Alexandrem Vondrou, od lidí z bývalého undergroundu pak měl možnost slyšet hodně o jeho jednání za mlada a nakonec se seznámil i s exministrovou politickou dráhou. Ve výsledku jej označil za ctižádostivce bez zábran.

Takže když teď chartista z doby perestrojky odstoupil z vládního postu, šel si kumštýř zcela vážně koupit lahev šampusu. Dělali jsme si z něj legraci, že kdyby dokonce došlo i na soud za kauzu ProMoPro, koupíme mu celou baterii lahví. Klidně celou brigádu.

Nicméně poté, co jsem mu sdělil svou domněnku, že Vondru zaručeně nepotká osud jeho předchůdkyně, „brdské pěnice“ Parkanové (která, myslím, ani odsouzena nebude), zmizel mu úsměv. Pak jsem ještě dodal, proč se o jeho „hvězdu“ vůbec nebojím, načež znovu zesmutněl.

Ale teď už vážněji. Saša Vondra si svou slušnou kariéru v oblasti mezinárodních vztahů a bezpečnosti vybudoval takřka z ničeho. Roku 1984 absolvoval geografii (zakončenou prací Geomorfologie vlhošťské části Polomených hor), poté manažoval undergroundovou kapelu Národní třída, případně dělal kustoda v Náprstkově muzeu. Nicméně díky blízkému vztahu k záhy uctívanému Havlovi mu ve velmi mladém věku začalo „svítat na Západě“.

Také k tomu mohly přispět i další věci. V některých vskutku informovaných kruzích se třeba od začátku běžně tvrdilo a dodnes tvrdí, ovšem samozřejmě nezveřejňuje, že jeho vztahy s jistými představiteli zahraničních zájmů USA nabyly už před Listopadem nadstandardních podob.

Ať je to, jak chce, stal se velvyslancem ve Washingtonu a následně znovu včas rozpoznal, kam se svět točí. Místo kamaráda z „odboje“ prozíravě vsadil na Občanskou demokratickou stranu, pro niž první český prezident rozhodně nehořel. Za chasnického vedení Mirka Topolánka proto vstoupil do vlády. Toto směřování průběžně „špikoval“ neúspěšnými snahami o pozice v mezinárodních strukturách či v listopadu ukončeným senátorstvím za severočeský obvod, kde má chalupu.

Při každé vhodné i nevhodné příležitosti každopádně zdůrazňoval své zásluhy (naposledy kvůli nim vyšla jistá brožurka). Zejména ty z minulého režimu, jakoby členství v Chartě 77 bylo automaticky něčím obdivuhodným. Prostě se začal nápadně podobat lidem, kteří nároky na vysoké funkce odvozovali v 60. letech z předválečného členství ve Straně.

Hodné paměti jsou v tomto kontextu vysloveně nepřijatelné či přímo antidemokratické výroky na adresu levice či odpůrců takzvaného amerického radaru. Tehdejší postupy proti nim se přece nesly v převráceném duchu normalizačním – cokoli mimo naši představu od bolševika, a tím pádem Ďábla pochází. Kdo ví, snad proto Karel Schwarzenberg, kmotr Vondrova potomka, označil kolegův odchod za tragédii.

Přitom se ani moc ve veřejnosti neví, nakolik neoblíbeným byl coby správce branného rezortu, jenž jako většina důležitých sfér u nás trpí podfinancovaností. Pravda, po Vlastě Parkanové musí být každý borec. Nicméně při znalosti názorů některých bezpečnostních odborníků a po diskuzích s desítkami důstojníků „z vysoka i nízka, zdaleka i zblízka“ vzniká vážně dost negativní obraz. Mezi lidmi, kteří by si (bohužel a zcela pochopitelně) jistě nepřáli být jmenováni, převažovalo mínění o aroganci zakrývající nekompetentnost.  

Teď nezůstal v kabinetu žádný počáteční nominant ODS. Krom symbolické výjimky prvního Nečase. Předseda strany a vlády při té příležitosti opět prokázal schopnost stoprocentně samostatného myšlení, pročež zdiskreditovaného Vondru prohlásil nejlepším porevolučním ministrem obrany. Kdopak to jen byl, kdo v podstatě tímtéž titulem poctil Dobeše…?

K tomu třeba podotknout jedno: Čím delší název, tím je to zanedbatelnější, říkávali (v jadrnější verzi) ódéesáčtí papaláši o nebožce Unii svobody-Demokratické unii a dalších členech Čtyřkoalice. Když se teď ale nečasovci zvolna blíží k významu US-DEU a dalších pidistran (LIDEM), nezbývá než sáhodlouhá sebechvála. Stávající správa země je prostě nejlepším z možných světů!

Jsem tak zvědav, kdo po Alexandru Vondrovi. Byl by to opravdu vrchol, kdyby šlo o Karolínu Peak. Například jeden náš přední intelektuál ji sarkasticky hádá proto, neboť se zpravidla naplní spekulace, co ona popře…

No vyloučené to není, pokud ani po stopadesáté sedmé nenaplnila slib odejít z koalice. Zrodil by se, jak už jsem naznačil anglickým jménem ministryně, „Pik Pobedy“. Štít Vítězství, nejvyšší hora nynějšího Kyrgyzstánu. Další prohra občanstva v českém Absurdistánu.

Článek vyšel v Parlamentních listech
Foto: zdroj alexandrvondra.cz

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa Rudolf Slezák
#1
Rudolf Slezak
04. december 2012, 13:04

Súhlasím s konštatovaním pána Kopeckého, že po Parkanovej, bol každý minister obrany dobrý. Bolo skutočne trapné, predstaviť si, ako táto televízna hviezda a speváčka, stavia do pozoru generálov a celý generálný štáb. Čítam však českú tlač a mám dojem, že Česko nezaplakalo ani po odchode pána Vondru, z funkcie ministra. Autor článku uviedol aj niekoľko dôvodov, prečo sa tak stalo. Pravdou je, že pán Vondra stratil veľa bodov vo verejnosti, predovšetkým svojou angažovanosťou a ústretovosťou pri výstavbe "Protiraketového štítu". Pán Vondra však podľa mňa, stratil vo verejnosti aj veľa bodov, svojou angažovanosťou, v prípade bratov Mašinovcov. To on lietal do USA na pohreb jedného z nich a vyznamenával ich vysokými štátnymi vyznamenaniami. Česká verejnosť, neprijala bratov Mašinovcov až za takých hrdinov, ako si to želá táto vláda. Väčšina národa necíti sympatie k tým, čo dokázali podrezať zviazaného človeka a zastreliť nevinných ľudí.

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama