Transatlantický boj o obchodní smlouvu

Evropská unie a Spojené státy právě vyjednávají o TTIP, Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, které by se v případě podpisu stalo největší obchodní smlouvou v dějinách. Nepříznivé odezvy se smlouvě již dostalo od mnoha občanů a několika politiků – bude ale smlouva stejným způsobem rozdělovat veřejnost i v USA?

Článok vyšiel v Solidaritě 101, květen – červen / 2015







Autorka je aktivistka původem z USA a členka Mladých zelených,
která se účastní kampaně proti TTIP.

Přeložil Adam Bartoš

Smlouvu TTIP intenzivně propagují zástupci obchodu z EU i USA – jednoduše jako způsob, jak lépe synchronizovat evropské a americké standardy a podpořit tak obchod mezi dvěma dlouholetými historickými spojenci. Nebude TTIP znamenat více arašídového másla v České republice a více škodovek v USA? Na první pohled by se to tak mohlo zdát. Když ale přihlédneme k tomu, že USA a EU jsou nepochybně dvěma největšími obchodními partnery v globálním měřítku a již nyní mají velmi nízké tarify, tak bychom se mohli ptát, pro jaké množství obchodu je zde ještě místo? A také proč se takováto smlouva musí vyjednávat v etxrémním utajení a bez dostatečné konzultace veřejnosti, čehož jsme nyní svědky.

Ve skutečnosti představuje těch několik věcí, s kterými tyto země vzájemně neobchodují, ty položky, které se už v minulosti ukázaly jako citlivé. Namátkou sem patří geneticky modifikované potraviny (GMO), dodávky energie, finanční služby a státní zakázky. Proto také většina jednání probíhá v tajnosti, aby se až do jejich ukončení předešlo odporu veřejného mínění. Ze způsobu, jakým jsou jednání vedena, je jasné, že cílem je přibalit tyto citlivé položky do jednoho balíčku, prodat ho veřejnosti jako „řešení“ a obejít tak napětí, které tato témata provázelo dříve.

Avšak i přes úsilí vyjednavačů se již proti smlouvě zformovalo negativní veřejné mínění. V Evropě se aktivisté organizují proti TTIP již několik měšíců – první petice Evropské občanské iniciativy, která dosáhla milionu podpisů (avšak byla nakonec zamítnuta Evropskou komisí), byla uspořádána minulé září. Vyjádření k TTIP se také objevila ve volbách do europarlamentu minulý rok. Jakožto Američanky, která sama proti TTIP protestuje, se mě často ptají, jak to s TTIP vypadá na druhé straně Atlantiku. Osmnáctého dubna se měl konat mezinárodní den akcí proti TTIP, v Evropě vyšly do ulic tisíce protestujících, aby vyjádřily odpor proti smlouvě. Ovšem ve Washingtonu D.C. si aktivisté užívali koncert pro Den Země (Earth Day), který byl sponzorovaný takovými ekologickými spasiteli, jako je Toyota, Caterpillar a Citibank. Více solidarity se nenajde?

Americké stanovisko
 

Máme tedy co do činění s typicky laxními, přehnaně vlasteneckými Američany, kterým je zcela ukradené, jestli Evropa dostane ty samé geneticky modifikované potraviny, které oni jedí už desítky let? Hrabivci, kterým se v očích protáčejí dolary při pomyšlení, jaký potenciál skýtá prodej nového národního pokladu v podobě břidlicového plynu evropským přátelům? Žijící v blahé nevědomosti o škodách, které nadnárodní korporace sídlící v USA páchají po celém světě?

Trochu možná ano: smlouvy o volném obchodu jsou dost za obzorem „průměrných“ Američanů, ale „průměrní” Evropané také nesledují vývoj obchodní politiky Evropské komise. Nicméně ani mnohé velké americké nevládní organizace, které se účastnily protestů proti jiným volnotržním smlouvám, nezahájily kampaň proti TTIP, zatímco jejich evropské protějšky začaly již před dlouhou dobou. Důvod této malé odezvy je ale mnohem jednodušší: Transpacifické partnerství (TPP).

TPP – sestra TTIP
 

Během několika posledních týdnů jednal Kongres o tom, jestli prezidentu Obamovi udělí pravomoc „fast track“ (pravomoc vyjednávat smlouvy ve zrychleném řízení a předložit je k odsouhlasení jako celek – pozn. přek.). TPP je další velmi tajnou a velmi vlivnou obchodní smlouvou, o které nyní jedná Austrálie, Brunej, Chile, Japonsko, Kanada, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur, USA a Vietnam – s nápadnou absencí Číny. Často je v ní spařován pokus udržet zbytek Asie mnohem blíže Washingtonu a mnohem dále od Pekingu.

Podobně jako o TTIP se o TPP jedná převážně v tajnosti, pod silným vlivem korporátních lobbistů a s mizivou konzultací veřejnosti. Obě smlouvy můžou podkopat současná ekologická a pracovní práva, pokud se ukážou být překážkou „volného obchodu“ v rámci mechanismu ISDS (urovnávání sporů mezi investorem a státem). V případě TPP je v popředí kritika plánů na posilování práv na duševní vlastnictví. To znamená přísnější pravidla pro patenty na léky, méně generik a dražší léky nebo také přísnější pravidla pro copyrighty na filmy a hudbu, která mnohým připomenou smlouvu ACTA. Po ztroskotání smlouvy ACTA se jistě USA vůči Bruselu nebudou snažit přímou cestou protlačit smlouvu s důrazem na duševní vlastnictví (přestože součástí TTIP jsou opatření odstraňující některá ze současných pravidel na ochranu dat v EU). Avšak kdyby TTIP prošla, je pravděpodobné, že by to USA nebo EU následně motivovalo zavádět podobná opatření, jako byla ve smlouvě ACTA.

TPP již prošla prvním testem, když americký Kongres odmítl Obamovi udělit pravomoc „fast track”, která by znamenala, že Kongres by nemohl ke smlouvě formulovat jakékoli dodatky a smlouva by pak byla schválena nebo odmítnuta jako celek. Pokud by byl americký prezident dostal takovouto pravomoc, tak by tím jistě stoupla i jeho autorita ve věci TTIP. Pozoruhodné je, že to byli právě republikáni, kteří chtěli tuto pravomoc prezidentovi udělit. Tedy přesně ti, kteří se snažili jakýmkoli způsobem podrýt Obamovu moc. Můžeme to vidět třeba na příkladu 165 zákonů, které byly schváleny v letech 2013-2014, v porovnání s 482 schválenými zákony před deseti lety za prezidenta Bushe, které činí z tohoto Kongresu ten „nejméně produktivní“ od druhé světové války. Tudíž skutečnost, že se zde Obamovi dostalo podpory republikánů – a pouze jich – je velmi podstatná.

Avšak i přes tyto zádrhele není TPP mrtvá, jen nedostala status „fast track“, v který Obama doufal. Podle toho, kdy tento text čtete, možná ještě o TPP probíhá debata v americkém senátu, anebo se již posunula do Sněmovny reprezentantů. Na Senát se pohlíželo jako na „schůdnější“, co se prosazování smlouvy týče, a neudělení pravomoci „fast track“ senátem může naznačovat, co přijde ze Sněmovny reprezentantů, kde mnozí předpovídají značné potíže při schvalování (sněmovna reprezentantů v polovině června skutečně návrh zákona zablokovala – pozn. red.).

Nejisté vyhlídky
 

Zatím nelze přesně říci, co to znamená pro TTIP. Lze očekávat, že odpůrci TPP se také dají do boje proti TTIP, ale nemůžeme si být jisti. Protože je TTIP v mnohem ranějších stádiích vyjednávání než TPP, bude ve Washintonu na pořadu dne až později. Pokud se aktivistům podaří zamezit TTIP za Obamy, lze očekávat, že proti ní budou bojovat znovu za dalšího prezidenta?

Podle toho, co dnes víme, se američtí politici přiliš TTIP nezabývají, alespoň ne veřejně. Ovšem některé části, proti kterým se členové Demokratické strany staví v případě TPP, jsou obsaženy i v TTIP. Nejvýznamnější součástí je zde ISDS (urovnávání sporů mezi investorem a státem) – arbitrážní doložka, která korporacím umožňuje žalovat vlády před arbitrážními soudy, pokud podle nich legislativa zaváděná státy ohrožuje jejich současné či budoucí zisky. „Budoucí zisky“ mohou znamenat takřka cokoli a i umírnění obhájci smluv o volném obchodu z řad politiků si uvědomují, že udělit korporacím tuto pravomoc by mohlo být velmi nebezpečné.

Během debaty o TPP se utvořila skupina demokratů, kteří jsou „proti volnému obchodu“. Patří k nim ti, kteří spatřují rizika smluv o volném obchodu jako byla NAFTA (Severoamerická smlouva o volném obchodu), ze které nakonec profitovaly pouze nejbohatší korporace a která uškodila lokálním farmářům, kteří nebyli s to konkurovat obřím nadnárodním firmám podnikajícím v zemědělství. Sám Obama dnes uznává, že NAFTA byla chybou a při své kandidatuře sliboval, že ji zruší. Nejenže to neudělal, ale teď tvrdí, že TPP nepřinese ta samá rizika jako NAFTA.

Mnozí demokraté jsou ale skeptičtí ohledně Obamových tvrzení a do popředí nesouhlasu se dostala senátorka Elizabeth Warrenová, která si vybrala TPP a doložku ISDS jako své hlavní téma a spolu s ní také kandidát demokratů na prezidenta, Bernie Sanders. Tito dva velmi hlasitě v médiích a na veřejnosti oponovali Obamovi ve věci TPP. Protože Warrenová a Sanders jsou známými osobnostmi s podporou napříč USA, jejich argumenty o hrozbách smluv o volném obchodu jako je TPP, se jistě dostaly do veřejného povědomí a mohou mít rozhodující vliv i v debatě o TTIP.

Je zde jeden rozdíl mezi TPP a TTIP, který by mohl oslabit boj proti TTIP v porovnání s TPP, a tím je skutečnost, že TPP představuje smlouvu s mnohem slabšími ekonomikami (Vietnam, Singapur, Malajsie) a americkým politikům tak více připomíná scénář smlouvy NAFTA, než je tomu u TTIP. Jak řekl v rozhovoru ekonom Jagdish Bhagwati, „USA spatřuje v EU stejně velkého partnera, což není případ Singapuru nebo Vietnamu.“ Nadto se republikáni i demokraté podporující dohody o volném obchodu mohou poučit z neúspěchu TPP a zdůrazňovat, že obchod s rozvinutými ekonomikami představuje jiný scénář.

Široký veřejný odpor může uspět
 

Kromě politiků, kteří se postavili proti TPP, je zde mnoho akademiků, kteří kritizují tuto dohodu, a lze očekávat, že se také budou stavět proti TTIP. Noam Chomsky nazval TPP „neoliberálním útokem“ a je dost pravděpodobné, že u této pozice zůstane i v případě TTIP. Laureát Nobelovy ceny za ekonomii, Joseph Stiglitz, je jednou z hlavních postav boje proti TPP a v Evropě pronesl řadu projevů, ve kterých kritizoval smlouvu TTIP. Například v projevu v italském parlamentu z minulého roku odmítl TTIP nazvat dohodou o volném obchodu, ale popsal ji jako smlouvu o „obchodu přizpůsobeném specifickým zájmům USA, která ani není v zájmu občanů USA.“ Dokonce i liberální ekonom Paul Krugman se postavil proti TPP, protože v ní spatřuje pouze pokus korporací zvýšit kontrolu nad právy na duševní vlastnictví.

Na odpor proti TPP se postavila řada občanských skupin z USA a pokud se toto bude opakovat v případě TTIP, tak se hlas protestu ponese přes Atlantik ještě o dost silněji. Kampaně proti TPP se zúčastnila většina velkých ekologických nevládek, jako jsou Sierra Club, 350.org, Friends of the Earth, Rainforest Action Network. V protestu se spojily velké odborové organizace jako AFL-CIO a Teamsters, řada fair tradeových organizací jako Public Citizen a Corporate Accountability International a možná trochu překvapivě výrazné organizace, jako jsou Reddit, Americký svaz občanských svobod, Ben & Jerry’s Ice Cream a Lékaři bez hranic. Pokud se těmto skupinám podaří zvítězit nad TPP, tak miliony amerických aktivistů se zkušeností z boje proti jiné obří a nebezpečné obchodní smlouvě budou připraveni se zapojit do kampaně proti TTIP.

Myslím, že toto všechno přináší důvody k optimismu ohledně šancí na porážku TTIP. Získat souhlas Američanů s TTIP se může ukázat těžší, než Brusel předpokládal. Tajnůstkářství a absence veřejné debaty o jednáních mezi USA a EU povede jen k dalšímu odporu veřejnosti. To vše za situace, kdy se aktivisté z EU neúnavně účastní protestů v ulicích a snaží se vzdělat veřejnost. Po ukončení debaty o TPP, ať už dopadne jakkoli, můžeme v USA ohledně TTIP čekat něco podobného. Můžeme tedy očekávat, že tato transatlantická smlouva nezůstane bez transatlantického boje.

SÚVISIACE:
Proti TTIP a CETA viac ako 2,6 milióna podpisov, cieľ je 3 milióny