Trump používá slovník Divokého Západu

Rozhovor časopisu !Argument: Politologa a odborníka na zahraniční vztahy Oskara Krejčího jsme se ptali na zhodnocení projevu Donalda Trumpa v OSN i na to, jaký je smysl a budoucnost OSN.

!Argument: Jak byste zhodnotil Trumpův projev v OSN?

Oskar Krejčí: Trumpův projev v zásadě odpovídá současné fázi zahraniční politiky USA. Je to částečně pokračování obamovského kurzu, protože Trump se dostal pod tlak administrativy. A částečně je to výraz hledání nového Trumpova příběhu. Tedy příběhu pro vnitřní potřeby, protože on se v USA ocitl v kleštích. Chce, aby se média dívala jinam. A proto vymyslel dráždivá témata, kterým ale ani on sám nerozumí. Nerozlišuje se mezi domácí a zahraniční politikou, zahraniční se využívá pro domácí účely.

V pozadí je antická římská politika, tam to probíhalo podobně. Platilo, že s vazaly se neválčí, a když někdo nebyl vazal a nepodepsal smlouvu, že je vazal, pak se s ním nežilo v míru. Je to též tradiční přístup odcházející velmocí. USA se nechávají strhnout svým liberálním mesianismem, tedy chorobnou představou, že jen oni ví, jak mají ostatní žít.

Trump ve svém projevu aktualizoval Bushovu osu zla, která zahrnuje opět tři země: Irán, Severní Koreu a nově, místo Iráku, Venezuelu.

Je třeba také uvést, že Trumpův slovník je projevem hluboké nekulturnosti. Dnešní Evropa na takový slovník není zvyklá. Je to slovník Divokého Západu. Ovšem americká politická elita k tomu má sklony. Vzpomeňme, jak se Clintonová smála, když byl zabit Kaddáfí – jak se radovala se slovy „přišli jsme, zvítězili jsme a je mrtvý“. To by v současné době evropští státnici neudělali.

!A: Jaký bude podle Vašeho názoru dopad Trumpova projevu?

O.K.:  Bezesporu ještě více znejistí svět. USA jsou stále největší světová velmoc. A tady vidíme, že strategické zbraně jsou v rukou člověka, který nechápe jejich podstatu. Vyhrožuje, že Severní Koreu vymaže z mapy – což je sice technicky možné, ovšem USA by to strašně morálně-politicky uškodilo. Trump se sám žene do pasti.

Narůstá nejistota i díky tomu, že se v politice objevují další amatéři jako je Emmanuel Macron. Ten řeší klimatickou dohodu ve chvíli, kdy se haraší jadernými zbraněmi. Úkoly musejí mít nějakou prioritu. Vzpomeňme na Bushe – ten vypověděl Kjótský protokol, což ovšem tehdy téměř nikomu nevadilo, protože Bush byl na rozdíl od Trumpa „kámoš.“ Teď to prostě vypadá, že se k Pařížské dohodě či jejímu nástupci připojí až vláda, která přijde po Trumpovi.

!A: Očekáváte, že USA omezí financování OSN?

O.K.: Je to pravděpodobné. Pak bude nutné změnit pravidla, zatím se částky odvíjejí od HDP členských zemí. Má to své výhody i nevýhody. Platí samozřejmě, že v organizacích takového typu jako je OSN, je vždy dost plýtvání penězi i byrokracie, takže kritika za přebujelé utrácení je obvykle na místě.

!A: K čemu je vlastně OSN?

O.K.: Především je třeba uvést, že Trump smysl OSN zpochybnil. Lidé si často pletou OSN s vládou nějakého státu. Jenže to je nedorozumění. OSN je permanentní diplomatická konference. Zde státy se dohadují podle nějakých pravidel. Není to ale parlament!

OSN vznikla proto, aby už nebyla velká válka. OSN je ale dítě války; založili ji její vítězové z 2. světové války. Je samozřejmě zastaralá, jsou tu nové velmoci, bylo by potřeba pozměnit stálé členy Rady bezpečnosti. Taková Francie tam už dávno nemá co dělat, to už spíše Německo než Francie. A samozřejmě země jako Brazílie, Jihoafrická republika, Indie…

Radikální reforma ale není možná ze dne na den.

OSN tedy nefunguje jako vláda, funguje na bázi hledání mocenské rovnováhy. Ne na základě rozhodnutí nějaké většiny! Bez toho aniž by se našla rovnováha mezi zájmy stálých členů Rady bezpečnosti, nemůže být nic zásadního rozhodnuto. Jenže USA, poháněné svým liberálním mesianismem, kompromis nehledají. Necítí se být členy společenství, hledají jen cesty, jak prosadit své jednostranné představy o světě. Přitom by bylo možné hledat dohody s Čínou i s Ruskem. Bylo by snadné se dohodnout na jednáních se Severní Koreou. Sednout si za jeden stůl, vždyť bývalý americký prezident Jimmy Carter to dokázal – a dosáhl excelentních výsledků. Je to možné. Je ale potřeba mít zájem na dohodě.

A právě OSN by měla vytvářet podmínky pro takové dohody. Není to prostor pro to, aby tam USA naplňovaly svůj mesianismus a Francie a Velká Británie si léčily postkoloniální komplexy.

Někdy OSN zafunguje, někdy se nepodaří na jeho platformě dohodu nalézt. Ale pořád platí: nic lepšího nemáme. Zničení OSN by přeci ničemu nepomohlo, byla by to cesta k naprosté anarchii. Takhle dnes máme částečně řízenou anarchii.