Reklama
Reklama

Ve jménu božím!

Počet zobrazení: 1367

Politolog Oskar Krejčí ukazuje, jak je náboženství v politice zneužíváno k sobeckým individuálním i skupinovým cílům. Varuje před zjednodušeným pohledem na budoucnost.

A už je to tu zas! Díky zpravodajským službám a záhadným obrázkům je prý jasné, že to byli íránští ajatolláhové, kdo zaútočil na ropné tankery v Hormuzském průlivu. K hlasitému pokřiku z Washingtonu a tajuplnému mlčení z Tel Avivu se spěšně přidal Londýn a Rijád, kde také vždy vědí vše nejlépe bez jakéhokoli vyšetřování. Co na tom, že v dané chvíli – v době jednání íránského prezidenta a japonského premiéra – ze všech zemí v okolí incidentu nejméně útok vyhovoval Teheránu. A komu to nejvíce prospívá? V této chvíli bezesporu pravicovému izraelskému premiérovi a jeho domácím a zahraničním spojencům. Ten potřebuje napětí, které by mu mohlo pomoci sjednotit zemi pod jeho praporem před nadcházejícími parlamentními volbami. A s nostalgií vzpomíná na doby, kdy zahraniční politiku Íránu řídil šáh oddaný protiarabské spolupráci jak s USA, tak s Izraelem. Navíc i Benjamin Netanjahu si umí spočítat, kolik je Izraelců a kolik Arabů, kolik lidí vyznává židovskou víru, a kolik islám.

  • V Izraeli žije přibližně 9 milionů obyvatel, z toho je 7,3 milionů Židů. Ve světě je necelých 14,8 milionů lidí židovského vyznání.
  • Liga arabských států sdružuje 22 členský zemí (včetně Sýrie, jejíž členství bylo pozastaveno) a představuje přibližně 500 milionů lidí. Ve světě je téměř 1,8 miliardy muslimů.

Při militarizaci politiky na Blízkém východě tato matematika znamená, že Izrael přežije jen tehdy, když budou Arabové, ale i muslimové rozděleni. Zní to logicky – ale kdo se v politice chová logicky?
 

Náboženství ve světě

Nervozita, která zachvátila Evropu v souvislosti s migrační krizí, mimo jiné upozorňuje na růst radikalismu v řadách muslimů. Některým analytikům se zdá, že po porážce takzvaného reálného socialismu v Evropě zůstává radikální islám jedinou sociálněpolitickou alternativou vůči liberálnímu kapitalismu. Proto přitahuje stále více lidí. Dostupné statistiky tento trend na první pohled potvrzují: počet muslimů roste. Navíc vzrostl počet teroristických útoků spáchaných muslimy. Pew Research Center, sociologické pracoviště se sídle ve Washingtonu, ve své zatím poslední zprávě Budoucnost světových náboženství uvádí, že do roku 2050 by se měl počet muslimů ve světě téměř vyrovnat počtu křesťanů, zatímco podíl nevěřících lidí – ateistů, agnostiků plus těch, kdo se k žádnému náboženství prostě nehlásí – by se měl zmenšit. Tuto skutečnost přibližuje následující graf a tabulka připojená na konci článku.

krejci_obr1_nab.png

Projekce podílu jednotlivých náboženství v Evropě, která byla zpracována v Pew Research Center ještě před začátkem migrační vlny, předpokládala, že se počet obyvatel na tomto subkontinentu mezi roky 2010 až 2050 zmenší z 553 na 454 milion. V tomto období též klesne podíl křesťanů v Evropě ze tří čtvrtin na méně než dvě třetiny. V roce 2050 bude 23 % Evropanů nevěřících. Počet muslimů by ale měl stoupnout s 5,9 % na přibližně 10 %. Množství hinduistů by v Evropě mělo vzrůst z 1,4 na 2,7 milionů, budhistů z 1,4 na 2,5 milionů lidí. Počet Evropanů židovského vyznání by měl klesnout z 1,4 na 1,2 milionů.
 

Náboženství a politika

Z počtu křesťanů, muslimů a židů nelze odvodit, jaké politické jednání jednotliví lidé a skupiny upřednostňují. Všechna tři zmíněná abrahámovská náboženství se hlásí ke Starému zákonu, kde hned po Desateru, které přikazuje „Nezabiješ!“ (Ex 20, 13; Dt 5, 17), je možné nalézt varování před pohanskými národy: Bůh přivádí Mojžíše „do země, kterou přicházíš obsadit“ a „zažene před tebou početné pronárody… Hospodin, tvůj Bůh, ti je předá, abys je pobil. Vyhubíš je jako klaté, neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi…“ (Dt 7, 1–3). Každé velké světové náboženství je plné rozporů, každé má pohnutou historii.

Samuel Huntington ve své koncepci konfliktu civilizací oprávněně upozornil na aktuální pokles významu moderních politických ideologií, těch, k jejichž vzniku dala impuls Velká francouzská revoluce. Dnes se prý svět vrací ke sporům náboženských vizí. Jenže jakých? I Huntington dělí křesťanské civilizace tak, aby mohl proti sobě postavit civilizaci s „židovsko-křesťanskou tradicí“ a pravoslaví. Samotný pojem „židovsko-křesťanská tradice“, který se zrodil v USA až po šíleném hororu zvaném holocaust, pracuje s představou „západního křesťanství“ v podobě sjednocení katolíků a protestantů – což ale nevysvětluje logiku nesmírně krvavé třicetileté války. A když se po ní katolíci a protestanté naučili spolu žít, proč by nemohli spolu žít i představitelé „židovsko-křesťanské tradice“ a pravoslaví? Huntingtonův konflikt civilizací je pouze geopolitický konstrukt, v němž má náboženství zdůvodnit takové jevy, jako je spor Západu s Ruskem, či pomoci přivodit tolik žádaný konflikt Tibeťanů s Chany. A tak se dnes přesouvají vojáci z převážně protestantských Spojených států do katolického Polska, aby tu stáli proti pravoslavnému Rusku. A čeští katolíci i piráti dávají najevo nadstandardní sympatie k dalajlámovi.

Nejvíce teroristických útoků ve světě, které dnes mají na svědomí muslimové, míří proti… muslimům. Zrádce, odpadlík od víry – to je nejsnadněji identifikovatelný cíl. Bylo to tak v křesťanské Evropě, je tomu tak i v jiných civilizacích. To, že dnes Saúdská Arábie stojí proti Sýrii či Íránu a neví si rady s Tureckem, není dáno tím, že některý z těchto států je málo muslimský. Je to mocenský zápas na spletité křižovatce tras nejrůznějších etnik, věrozvěstů a dnes i ropovodů. V něm ambiciózní radikální saúdští arabští sunité nemilují převážně šíitskou arabskou vládu Sýrie či umírněně sunitské, hlavně turkické Turecko a šíitský, převážně perský Írán. Následující tabulka, převzatá z letošní americké ročenky a odvolávající se na údaje z poloviny roku 2016, ukazuje, jak vypadá nejen zastoupení jednotlivých velkých konfesí ve světě, ale také, jaké je vnitřní početní rozdělení křesťanů a muslimů.

krejci_tab1_nab.png
 

Bůh v politice

Dynamičtější růst počtu muslimů než ostatních konfesí není dán intenzivní indoktrinací, ale především růstem populace v již dříve muslimských regionech. Podle citované studie Budoucnost světových náboženství by v roce 2050 nejvíce muslimů nemělo žít v Indonésii, ale v Indii, kde by jejich počet měl vzrůst z 176,2 na 310,7 milionů. Na druhém místě by měl být Pákistán – jak v té době bude vypadat spor o dnes indický, ale převážně muslimský Kašmír? Nejen židé, křesťané či muslimové, ale i hinduisté se mohu cítit jako bohem vyvolení, a tedy nadřazení. V představě bohem vyvoleného národa není však podstatným pojmem „bůh“, ale „národ“ – nejde o transcendentno, ale o sociální skupinu hledající tmel, naději a ospravedlnění někdy mravně sporných činů.

Pro majitele velkých firem a jejich politické představitele, jako je německá kancléřka, je imigrant prostě tolik potřebnou pracovní silou. Pro některé politiky je to téma k mobilizaci a hledání souputníků. Pro sociálně deprimované je imigrant především nositelem konfliktních kulturních vzorů. Pro levicového liberála či náboženského souvěrce objekt charity. To všechno migranti jsou či mohou být. Jacíkoliv migranti. I ti křesťanští: největší přírůstek lidí křesťanské víry se do roku 2050 očekává v subsaharské Africe, a to z 517,3 v roce 2010 na 1112,4 milionů. Ovšem ani v polovině století nebude Evropa schopná z kulturních a sociálních důvodů vstřebat miliony křesťanských migrantů z jihu černého světadílu. Jediným řešením je intenzivně pomáhat rozvoji civilizací v jejich historicky daných oblastech.

Náboženští fanatici jsou poměrně řídký zjev. Mají ale velký vliv na dějiny, protože fanatici jsou více než ostatní příslušníci společnosti ochotní používat násilí – což je v politice téměř nepřekonatelná konkurenční výhoda. To ale nemá nic společného s boží vůlí. Náboženství, právě tak jako ideologie, často v politice slouží jen k zatajení osobní touhy po moci a penězích, k zakrývání nedostatku víry v celistvost lidstva a ke kastování lidí. Je na každém jedinci, aby se rozhodl, zda bude věřit v to, že civilizace jsou předurčeny k válce, nebo ke vzájemnému obohacování. Budoucnost zůstává otevřená oběma variantám.

krejci_tab2_nab.png

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 17. 6. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama