Vídeňské konvence platí pro všechny

Evo Morales na Akadémii výtvarných umení vo Viedni.

Letadlo s bolívijským prezidentem Evo Moralesem muselo v úterý 2. července večer na cestě z Moskvy nečekaně přistát ve Vídni. Donutily ho k tomu evropské úřady, neboť Francie, Itálie, Španělsko a Portugalsko Moralesovu letounu náhle zrušily povolení k přeletu nad svými územími. Důvodem bylo nepodložené podezření, že se na palubě letadla nachází bývalý spolupracovník CIA Edward Snowden, který neudělal nic menšího, než že řekl pravdu o USA (a pravda, jak známo, se neodpouští!). – Svět byl v šoku. Dosud nic podobného nepoznal. Spojené státy jsou sice stále proslavenější svým volným nakládáním s mezinárodním právem. Ale zadržení a prohledání letadla hlavy svrchovaného státu, to je novinka v jejich repertoáru. Svědčí to i o vazalském postavení zemí, které tento akt – dle všeobecného přesvědčení na nátlak USA – provedly. „Zákaz přeletu není běžný ani v období války,“ připomněl bolívijský viceprezident Alvaro García.

Pobouřen je celý soudný svět. Nejvíce, přirozeně, Latinská Amerika. „Všichni jsme Bolívijci,“ zní subkontinentem a má to jasný a hluboký význam. „Mysleli jsme, že doby kolonialismu už jsou pryč. Ale stále nás vyvádíte z omylu. Ta praxe je tu stále přítomna,“ prohlásila argentinská prezidentka Cristina Fernandezová-Kirchnerová. A hlavy 12 zemí Jižní Ameriky sdružených v bloku UNASUR označily ostudnou událost s Moralesovým letadlem za nepřátelský, hanebný a neodpustitelný čin. K incidentu byl nucen se vyjádřit i generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Nucené přistání letadla bolívijského prezidenta Evo Moralese označil za „nešťastné“ a připomněl to, co všichni ví – od dob přijetí Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z 18. dubna 1961 – že hlava státu a jeho letadlo mají imunitu a nedotknutelnost. Pan Ki-mun zdůraznil, že „podobné incidenty se již nesmí nikdy opakovat“. Pro připomenutí uveďme, že úmluva byla vypracována Komisí pro mezinárodní právo OSN, v platnost vstoupila v roce 1964 a do roku 1966 ji ratifikovalo 174 států. V Československu byla publikována pod číslem 157/1964 Sbírky.

Vypuklost tohoto problému je tak zřejmá, že rezoluci odsuzující zadržení Moralesova letadla přijala i Organizace amerických států zahrnující všechny země Severní a Jižní Ameriky. Proti příznačně hlasovaly pouze USA a Kanada. Je skutečně absurditou hodnou her „dramatika“ Václava Havla, že se Spojené státy tak často a tak rády pasují do role mentora lidských práv ve světě. Světové veřejné mínění je stále silněji přesvědčeno, že nikdo je víc a v masovějším měřítku neporušuje více než ony. Kredit USA je již řadu desetiletí prachbídný a dokládají to všechny průzkumy. Uveďme alespoň dva z aktuálních. Vydání Edwarda Snowdena zpět do USA by podle šetření Humaninstitut Vienna považovalo za správné jen 8 % Rakušanů, 53 % by dokonce podpořilo udělení politického azylu v Rakousku a dvě třetiny považují Snowdenovo chování za „hodné uznání a úcty“. Průzkum Qunnipiacké univerzity pak dokládá, že 55 % Američanů nepovažuje bývalého příslušníka CIA Snowdena za „zrádce“ a téměř polovina si myslí, že opatření, která uplatňují USA v boji proti terorismu, nepřiměřeně omezují občanské svobody.

Je třeba jasně konstatovat, že vynucené přistání Moralesova letounu je bezprecedentním porušením diplomatické imunity, kterou je hlava státu ve všech civilizovaných zemích chráněna. Je nutno vidět, že tento skandál má své zcela evidentní aktéry – USA, Francii, Itálii, Španělsko, Portugalsko, EU a také Rakousko. Všichni, vyjma prvně jmenovaného, se za své politováníhodné chování omluvili. Bylo opravdu zač! Spojené státy se chovají až příliš často mimo normy a zvyklosti mezinárodního práva. Je to znak síly nebo slabosti?         

Foto: Sebastian Baryli / Creative Commons