Vodprejskni, čumíš do nebe jako katolík!
streda 24. november 2021Zhrubli jsme!
Od návratu svého otce z věznice na Pankráci, po nevykonané a propáslé popravě – ohlášené na 7. 5. 1945 v tamní sekyrárně, jsme přestali být do jednoho v rodině katolíky.
Z bezbožného příkazu přednosty domácnosti, po osvobození Rudou armádou, jsme jako pokřtěni a biřmovaní vystoupili na jeho přání z katolické církve. Měsíc nás pak za tento hřích ctihodná církev svatá pro výstrahu jiným pohromadě jmenovitě četla z kazatelny kostela svatého Jakuba Nejvyššího v Jihlavě (předtím Iglau).
Nepřestali jsme být křesťany a ani jsme doslova a do písmene nezavrhli Desatero Božích přikázání. Někteří jsme se stali komunisty a jimi přes vánice života dále i zůstali; „ukomunisty“ a politickými chameleóny ve většině stále veřejně pohrdáme.
Nikoho však nezatracujeme a nedíváme se ani na jediného člověka skrz prsty.
Doba Covidu-19 nás však vyzvala k vnitřní očistě.
Právě dneska jsem byl znovu pokárán hulvátem při denním nákupu, abych hnul kostrou jako chcípák, abych uhnul jako mrtvola – před pokladnou, vypadl z řady a nečuměl na svět jako katolík do nebe.
Omlouvám se ctěnému čtenáři, že vytahuji na světlo boží zcela soukromou příhodu, opakující se a vstupující nejenom do mého života.
Některým projevům bych měl dát věčný spánek a držet se přísně zásady, že lepší než rozjímat, je hluboce, až zarputile mlčet. Než psát své vzkazy na Zeď nářků. Je taková doba.
Kresba: Andrzej Mleczko
