Reklama

Vybere si člověk mezi válkou a mezi mírem?

Počet zobrazení: 1878

Doba je zapeklitá, jedni říkají, že je tu konflikt, jiní, že tu je válka. Umírají lidé!

Kdo by s válkou ještě včera počítal?

Málokdo.

Pamatuji si, když zrána v den osvobození od německých nacistů 9. května 1945 vylezly z brlohů v našem česko-německém městě Jihlavě, Iglau na Wienerstrasse 63 – Znojemské 63, hned následně Malinovského třídě 63  – houfy, tu početnější, tu menší, ještě včera zakřiknutých lidiček – s trikolórami a pěticípými hliníkovými hvězdami se srpem a kladivem, které jsme razili v Klempířství Leopold Neckař. A daly se na pochod do nedalekého německého sídliště „Sidlung“ (nyní Lidické kolonie) na okraji města. Aby v něm rabovaly a zmocňovaly se majetku těch, kteří byli mocnostmi určeni k vystěhování do někdejší vytoužené Velkoněmecké Říše.

Dosavadní čeští protektorátní četníci si vyleštili holínky a na přilby si přilepili československé vlaječky, aby shazovali Němce s bílými páskami na ruce z chodníku.

Totéž však ještě před pár lety ti ojedinělí a stejní protektorátní strážci konali ve jménu árijských zákonů s Židy, ozdobenými žlutými hvězdami s nápisem JUDE.

Pouštěli si žílou.

Každá historická reminiscence kulhá nejméně na jednu nohu.

Když jsem nedávno shlédl jeden publicistický pořad TV Barrandov a spatřil „generálního ředitele“, kdysi moderujícího čtvrteční rozhovory s českým  prezidentem, nevěřil jsem vlastním očím. Obouval se proti novodobým ruským agresorům, proti těm odporným „Rusákům“ a hlavně proti největšímu zločinci v lidské historii Putinovi, až mu naskakovaly boule za ušima.

Budiž, ani mediální peníze leckomu vůbec nesmrdí, přestože, jak vrabci štěbetali ještě včera, byly to prý dokonce peníze ne české.

19._pablo_poicasso_guernica_1937_nov.jpg
Pablo Picasso: Guernica

Na Václavském náměstí při nedávném démonickém koncertu „Sláva Ukrajině“ se ta nenávist hlava nehlava proti všemu ruskému ještě stonásobila. Zapínám, přepínám programy České televize a scénář je denně navlas stejný nebo podobný. Pamatuji mediální know-how z bombardování Bělehradu eskadrami NATO, otřesné snímky z humanitárního bombardování. S prchajícími plačtivými běženci z Kosova.

To stejně běží nyní u nás v reprízách bez konce  v televizních pořadech „Válka na Ukrajině“. Neustále se s novými obrazy opakují velmi často i stejné obrazy.

V diskusních pořadech se již dokonce ani příliš nemění tváře.

Stejné figury se staly stálicemi okamžiků i týdnů a večerů.

Bývalý „generální konzul“ v ruském Petrohradu, někdejší velvyslanec v USA a v Rusku, politický geograf (vládnoucí ruským jazykem), „ruskojazyční“ novináři z pražského Radia Free Europa, starosta, sochabořitel Koněvovy sochy. Armádní generál z NATO ve výslužbě. Někdejší ředitel Ústavu pro studium zločinů komunismu, absolvent Fakulty žurnalistiky, nyní historik. Dokolečka dokola. Moc úzký výběr.

Budiž, proti gustu žádný dišputát.

Občas se do nich, aby se neřeklo, zamíchá někdo, kdo má mírně jiný nebo zcela opačný názor (třeba někdejší disident, český velvyslanec na Ukrajině), než mu další rázem dají najevo, že si zahrává s ohněm.

V pořadu „Máte slovo“ paní Jílkové ho pak už položí na lopatky. Podobné děje se neodehrávají jenom v televizi, v rozhlase, v tištěných médiích – ale i mezi lidmi.

Podobně je to v novinách, když se objevila možnost jít se zbraní v ruce – po souhlasu Hradu –, došla k očím informace o 300 prvních zájemcích jít se zbraní pomoci Ukrajině.  Za pět dnů se počet zájemců zvýšil na celých šest stovek. Rozhodnutých bojovat a bránit Kyjev.

Před malou chvíli v další den, když se počet odhodlaných zastavil, čtu v českých novinách na titulní straně palcový titulek:

„Stovky Čechů jdou bojovat proti Rusku!“

Titulek barnumský, ale kulhající na obě nohy. Odhodlaní chtějí jistě bojovat především – řečeno současnou řečí – primárně za Ukrajinu. Neboť s Ukrajinou je Rusko ve válce, je s ní v konfliktu a dokonce se tak prý děje prostřednictvím speciální operace.

Nebo se snad mýlím?

Když jsem přijel o tomto víkendu do rodného kraje – přivítal mě jeden flexibilní občan zvoláním:

„Sláva Ukrajině!“

Bylo to v uličce, která živě pamatuje docela nedávnou otrockou práci vzdělaného ukrajinské lékaře v roli kopáče okopů pro uložení telefonních kabelů.

Pouštíme si žilou!

Už jsem podobnou situaci, jaká je dneska, zažil v životě mockrát, dávno v diluviálních i modernějších dobách, Heil, Sláva, Ať žije, Na věčné časy  – to všechno už tady bylo dávno před dneškem.

Stejně jako válečné lhaní, dezinformace, klamání ze všech možných stran, před filmovými týdeníky, lživá svědectví o tom, kde všude se bojuje za Prahu, jednou u Kábulu, nyní u Kyjeva, spojené s ponižováním myšlenek každého, kdo smýšlí jinak, než jaký je předepsaný hrůzný válečný scénář.

Vždyť úplně stačí pouhá hrubá realita.

Chtělo by se zvolat s Jaroslavem Haškem alias s Josefem Švejkem po svém:

„Copak si myslíte, že už jsme opravdu všichni padlí na rozum?“

Nebo, že je nám oproti těm zcela neomylným trochu jiným jedno, že vzplanula válka?

Zdá se, že nás před mnoha nástrahami neochrání ani přilby, ani neprůstřelné vesty a už vůbec již ne plynové masky.

Nebo jsme již jednou ve vlastních dějinách existující a ještě mnoha pamětníkům dobře známou již novou Druhou republikou?

Kamarád píše a bubnuje na buben: doba je zlá; moc možností na výběr není. Ať řekneš nebo napíšeš cokoliv – nepořídíš. Buď jsi ruskej troll, nebo americej trotl.

A člověk si musí nebo může vybrat – stejně se z toho nevybabrá!

Na každém kroku nějaký

„Nepřítel nebo Ucho Vlasti milené – naslouchají.“

Je tu přece válka! Nebo ještě mír?

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
     

Blogy a statusy