Východní větry věru dují

Francouzská automobilka PSA, partner Toyoty v kolínské TPCA, se v neděli dohodla na vytvoření společného podniku (joint venture) s druhou nejstarší čínskou státní automobilkou Dongfeng. Ohlásila to agentura Reuters z dějiště šanghajského autosalónu, který otevře brány příští týden. Jen samotné PSA to má umožnit za pět let prodávat v Číně a dalších asijských zemích 1,5 milionu aut ročně. Vývoj aut střední třídy pro asijské trhy bude umístěn do společného technologického centra v Šanghaji. Bude tam tedy vznikat konkurence i českým oktáviím, kterým se zatím v Číně dobře daří.

Francouzské automobilky Peugeot a Citroën, spojené do PSA, potřebují zvrátit kritický vývoj v hospodaření. Proto jsou stále aktivnější v zahraničí. Před měsícem ohlásily rozšiřování továrny ve slovenské Trnavě, která přijde za dva roky s novým modelem, a nyní rozjíždějí úzkou spolupráci s partnerem v Číně. Je jím druhá nejstarší státní automobilka Dongfeng, která byla založena roku 1969. Nyní má centrálu ve Wuchanu, asi tisíc kilometrů ve vnitrozemí od Šanghaje, s rozsáhlými výrobními aktivitami od pobřežního Kantonu až po Š´-jan v hluboce vnitrozemské provincii Chu-pei.

Když nový název automobilky z roku 2004 čtete čínsky Tung feng, slyšíte ozvuk doby snění o velikosti Říše středu. Značí totiž východní větry, a ty, jak známo od Maa, převládnou nad větry západními. Sny se zabíjejí tím, že se uskuteční, a tak už se ani nepozastavujeme nad převládajícím čínským výrobní uragánem. Pro zajímavost, v Dongfengu to znamená raketový růst výroby z 1,1 milionu osobních, užitkových a nákladních aut roku 2011 na 3,5 milionu aut roku 2014.

PSA vyhnala do nejistých východních vod nezbytnost vleklé firemní krize. Před krachem ji loni zachránila francouzská vláda, když do ní vložila 14 % nového kapitálu z veřejných zdrojů – a stejný podíl pak vložil i čínský Dongfeng. Nyní ohlášený společný projekt však znamená zásadní posun - od montoven ke společné konstrukci. Někdo to může vnímat jako hrdinský čin, vzhledem k volnějšímu výkladu práv k intelektuálnímu vlastnictví, které je pro Čínu charakteristické. Jenže možná i samotný tento přístup je perspektivní, neboť připomíná trendové „otevřené inovace“, které sice autory připravují o nějaký ten nápad, ale za cenu přívalu nových myšlenek od dalších volně zapojených účastníků.

Francouzský Le Monde upřesňuje, že společná konstrukce a výroba v Číně by měla zahrnovat jak auta kategorie „B“ typu Peugeot 208 nebo Citroën C3, tak trochu prostornější „C“ jako jsou Peugeot 301 nebo Citroen C-Elysée. Výsledkem budou auta čtyř značek (tedy P, C, DS a Dongfeng) na společné platformě. Ta vznikne investicí 200 milionů euro (asi 5,5 miliardy korun), z toho 40 procent z Číny. Vznikne auto, které bude o 40 kilo lehčí a o 20 % výrobně levnější než současný výrobek. Celkově je plánována paleta dvanácti modelů včetně SUV. Rozeběhne se také společný výzkum zaměřený na elektromobily, zaznělo v neděli v Šanghaji.

O čínské ekonomice zaznívaly v poslední době ve světovém tisku pochybnosti. Poukazovalo se na propad hospodářského růstu (dokonce pod 7 procent ročně!!) a na špatný stav čínských bank, které jsou prý zavalené špatnými půjčkami nefunkčním státním podnikům. Nicméně v neděli byly trhy překvapeny opatřením čínské centrální banky Bank of China, které komerčním bankám umožňuje snížit povinné minimální rezervy o jeden celý procentní bod. Ze dne na den tak byla do oběhu uvedena hotovost v přepočtu za 200 miliard dolarů. Riziko bank se tedy podle regulátora buď snížilo, nebo bylo zbytečně nadhodnocené.

Představu o skutečném charakteru toho rizika mi nabídla kniha Public Bank Solution, kde autorka Ellen Brownová vysvětluje „tajemství odolného čínského hospodářství“. Je prý to tím, že „vláda vlastní banky, spíše než by tomu bylo naopak“. Jak dokládá dál, není to jen čínský případ, kdy v pozadí nadprůměrného hospodářského růstu, který finanční krize Západu neohrozila, jsou banky ve veřejném vlastnictví. Podrobně si všímá zejména zemí BRICS.

Ale autorka argumentuje i bankou Bank of North Dakota (BND), tedy státní bankou z okrajové oblasti Spojených států. Státní příjmy, které přes ni tečou, nejsou zatíženy náklady na komerční prostředníky. Vzniklé úspory pomáhají udržovat nízké zdanění, ale stát přesto - jako jediný v Unii - trvale hospodaří s rozpočtovým přebytkem. Nekomerční charakter banky umožňuje lépe zacílit hospodářské programy státu, takže v něm vládne nejnižší nezaměstnanost a nejnižší míra bankrotů v USA. Někdy je snaha připsat úspěch spíše rozvoji místního ropného průmyslu, ale ten – jak připomíná Brownová – obyčejně nestaví byty pro občany, ani školy nebo silnice, kam je veřejná podpora v podobě levných úvěrů BND namířena.

Čínské státní banky na tom určitě nebudou nejlépe, i když hrůzy českého bankovnictví 90. let jsou asi nepřekonatelné. Český model je obzvláště odstrašující i tím, co s těmi špatnými úvěry, dělal. Nejprve vznikly z lichvářských úroků kolem 20 procent, na které byly později nalepena ještě různá ještě větší penále. Když pak stát tyto dluhy od komerčních bank vykoupil a dal za ně fakticky plnou cenu, přesunul je do České konsolidační banky. A ta je začala prodávat za zlomeček ceny („Byla tržní!!!“)spekulantům, kteří pak nasadili vymahače a za pomoci soudů lámali z dlužníků nejen původních sto procent, ale i „příslušenství“, tedy celkem nějakých 500 nebo 1000 procent. Hrozilo, že tasemnice sní celého hostitele.

Pro čínské banky je důležitý celkový rámec hospodářství, které prudce roste, takže špatné dluhy se relativně zmenšují v rostoucí bilanci, až v ní prakticky zmizí. Ve skutečnosti byl rizikem právě ten zběsilý hospodářský růst, který dosahoval roku 2008 až 15 procent a narážel na fyzické možnosti přírodních zdrojů a prostředí. Současný stav lze tedy vnímat jako „hladké přistání“.

Bylo natolik hladké, že centrální banka se může znovu vrátit k expanzívní politice. A to má ještě v rezervě úrokové sazby. Podle FT Alphaville, hongkongští analytici Citibank očekávají do konce letošního roku ještě dvě další snížení povinných minimálních rezerv a k tomu dvojí snížení základních úrokových sazeb. Připisují to však oslabení ekonomiky, a tak neberou úvahu o „hladkém přistání“. Vedle toho ale byla zpřísněna regulace pro burzovní spekulace, protože čínské burzy prudce rostly. Bylo riziko přehřátí trhu.

Aby se v těch Číňanech čert vyznal…

Uverejnené v spolupráci  s českým názorovým portálom Vaševěc.cz