Změna rolí – padni komu padni!

Počet zobrazení: 2617

Listovat v paměti není pokaždé příjemnou procházkou – ani po cestách trnité historie. Obracení jejích jednotlivých listů se může někdy stát pro člověka utrpením i trápením. Zejména, když poměřujeme roli člověka ve včerejším a nynějším režimu.

Někteří se v tomto srovnání nyní holedbají a ověnčují tituly historiků, politologů, komentátorů, publicistů.

Jejich nejčastějším problémem bývá, že se v těchto rolích postupně mění v soudce novodobých dějin. Když hlouběji pronikneme do výsledku jejich konání, převládají v jejich práci velmi často namísto analýzy procesní ortely.

Ani profese soudce bez taláru jim však nepřisluší, dokonce ani nesluší, role soudce vyžaduje stanovené vzdělání, praxi koncipienta.

Sáhněme po příkladech.

Například někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (donedávna instituce u části odborníků s nevalnou pověstí) Pavel Žáček se svým přístupem k Archivu bezpečnostních složek pasoval do role věhlasného historika. Nyní již v roli „demokraticky zvoleného“ poslance zákonodárného sboru. Ze své tribuny velmi často hřímá na všechny světové strany. Včetně geopolitického světa. Jediným směrem, vůči Rusku. Co se nepodařilo dokončit Cibulkovým seznamům, přebírá nyní ještě aktivněji soudce – zákonodárce.

Podobným v řadě byl dlouhá desetiletí a ještě je i publicista Jan Rejžek. Z  novinářské branže přešel do role velmi konfrontační televizní Katovny. V ortelech, které přijímal, neznal bratra. Pamatuji si, když přicházel s čepicí pod paží do redakce týdeníku Světa v obrazech, kde jsem pracoval, se svými  glosami, jako redaktor  populárního magazínu Melodie. Projevoval nebývalou, úzkostlivou slušnost a toleranci. Všichni jsme mu vycházeli vstříc.

Když čas oponou trhnul, stal se z ovečky vlkem.

sesta_sprava_stb_nedovolila_cestovatelum_zikmundovi_a_hanzelkovi_vstup_na_vystavu_fotografii_jevgenije_jevtusenka_843.jpg
Cestovatelům Zikmundovi a Hanzelkovi byl vstup na výstavu fotografií Jevgenije Jevtušenka zakázán.
Foto: Autor

Jeden z mých někdejších kolegů, který po 17.listopadu 1989 vystoupil z vagonu slušného týdeníku a podílel se na obnovení rovněž nápaditého novinářského týdeníku Reportér, dokázal poté, kdy se stal jeho šéfredaktorem, popsat i osudy zpěváka Rudolfa Cortése – a přisoudit mu roli agenta StB. Nebyl ani zdaleka jediným. Přiložil si opožděné polínko k jeho fyzické likvidaci. Nemohl však populárního zpěváka zahnat do zapomnění. Dnes ráno na vlnách Českého rozhlasu vzdal Cortésovi poklonu František Ringo Čech.  

Ve své době se v zemi, do které jsem se narodil a svým životem procházel, zčista jasna objevil „sovětský člověk“. Byl jsem tehdejšími představiteli Československého svazu novinářů požádán, abych mu byl ku pomoci v začátku jeho novinářské kariéry. Inteligentní mladý adept přišel se svou docela neznámou minulostí do podmínek se skvělou perspektivou. Zřetelně se projevil jako neobyčejný talent, vybavený dokonalou schopností přizpůsobit se  době, kterou žijeme.

Oblíbil jsem si ho, nad světem vládlo ovzduší Gorbačovovy perestrojky. U vchodu do redakce Světa v obrazech, kam jsem po ránu přicházel, stával každodenně tajemný muž s kšiltovkou na hlavě. Častoval mne pozdravem: „Čest, soudruhu pěrestrojčiku!“

Nedbal jsem ho.

Se „sovětským člověkem“ jsme si moc rozuměli. Až do okamžiku, kdy se z podmínek závodních novin instaloval, za přispění jiných, do  ústředního deníku. Pocítil v těch dramatických dobách i štědrou péči nově alternující strany – zcela odlišnou od té, jakou mu poskytovala ta minulá strana, zvoucí se jako „zločinná“. Byl radikální, útočný a nesmiřitelný. Věděl, na co sáhnout. Hlavně v kritických argumentech vůči rozpadající se velmoci. Záhy pak vůči Rusku. Z citlivého novináře, kdysi se zvláštním posláním vysazeného muže na našem území, se vyvinul a vyrostl ve zcela odlišných podmínkách v nesmiřitelného karatele.

Stal se v jednotlivostech i v globálním pohledu téměř profesionálním  žalobcem – orátorem.

Postupně byl za takové konání mnohokráte oceněn, když si vytvářel zbrusu nový životopis.

Jiný, jemu však hodně podobný, se téměř stejnou, leč jinou cestou, a přestoupil ze široširých ruských řek do řek bahnité nejenom vnitřní, dokonce evropské politiky. Dodneška jedny okouzluje, jiné pobuřuje. Další však kategoricky odpuzuje.

Byl jsem kdysi docela nablízku ruskému básníku Jevgeniji Jevtušenkovi. V první části života jsem jako student naslouchal jeho přednesu básní v neopakovatelné atmosféře s desetitisíci posluchači na moskevských sportovních stadionech. Pak jsem mu tleskal za noci, jako jediný posluchač, když vystoupil na plechovou popelnici blízko tehdejšího pražského Slovenského domu, kde dneska stojí zdařilá Černého kinetická hlava Franze Kafky.

Jevtušenko mi tehdy recitoval až do příjezdu volhy VB svou báseň Наследники Сталина /Pokračovatelé Stalina/. Příslušníci SNB básníka ochotně odvezli do hotelu Paříž.

Za noci jej postihla ledvinová kolika, byl ošetřen v pražském sanatoriu SANOPZ a druhého dne měl zahajovat svou výstavu fotografií ve Staroměstské radnici. Přivedl jsem na ni dva cestovatele, Jiřího Hanzelku a Miroslava Zikmunda (nyní stoletého jubilanta). U vchodu mi sdělil kolega, nově jmenovaný do vysoké funkce v Československém svazu novinářů, že cestovatelům je z rozhodnutí jakési správy StB přístup striktně zakázán.

Ve výstavním  sále pak bylo veselo, můj návrh, aby Jevtušekovi tlumočila krásná tlumočnice, byl smeten se stolu. Bylo mi sděleno, že Jevtušenkovi bude tlumočit z vyšší moci „soudruh s  pěti razítky“.

Vedle velvyslance SSSR v ČSSR Lomakina, Miroslava Štěpána a dalších, se ve výstavní síni objevil i externí spolupracovník Světa v obrazech Vladimír Bystrov. Pozdější zástupce syndika, zakladatel hnutí „Oni byli první“. Toto seskupení se týkalo ruských emigrantů z dvacátých let XX.století a jejich poválečné perzekuce v ČSR sovětskými zpravodajskými jednotkami „Směrč“.  Sám jsem byl, když akce s Jevtušenkem odezněla, shora napomenut za své styky s básníky (prý Židy, což mi nebylo vůbec do té doby známo) z Pěredělkina (byla to sovětská spisovatelská Dobříš) u Moskvy, kde jsem několikrát pobýval.

Psi štěkají. Karavana jde dál!

Opona padá, spadla klec!

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984