Se Stephenem Hawkingem o velké hrozbě budoucnosti

Ivo Šebestík se ve své eseji zamýšlí nad hrozbami, které by mohla přinést „řízená evoluce“ člověka
Počet zobrazení: 2851

Jeden z nejslavnějších a nejobdivuhodnějších fyziků naší doby, Stephen Hawking (1942–2018), se o inteligenci lidstva coby živočišného druhu vyjadřoval s lehkou ironií. Soudil totiž, že mnohé skutky, které má lidstvo na svědomí, o nějaké skutečné inteligenci ve smyslu moudrého a odpovědného chování k sobě, k životu a k Zemi jako živé planetě, příliš nesvědčí.

Soudil také, že dost možná kolem každé páté hvězdy ve Vesmíru může existovat planeta nacházející se v „obyvatelné“ zóně, tedy v takové vzdálenosti od hvězdy, v níž existují alespoň teoretické předpoklady pro vznik života. Především voda v tekutém stavu. Zároveň byl ale skeptický vůči předpokladu, že životu se v daných podmínkách dostane dost času na to, aby se rozvinul do nějaké vyšší formy. A stejně tak byl toho názoru, že vznik inteligentního života nemusí vůbec představovat nutné vyvrcholení v evoluci živé hmoty. Spíš to viděl jako jistého druhu anomálii, náhodu. V tomto ohledu se mohl veliký Albert Einstein mýlit, když zastával názor, že „Bůh nehraje kostky“. Podle Hawkinga je Bůh dost možná „velký gambler“ a nejméně v jednom případě se stalo, že mu z nádobky na kostky po důkladném zatřepání vypadl inteligentní život. Zrovinka na Zemi. Ale tahle „šestka“ padá asi jen opravdu velmi výjimečně.

stephen_hawking-640x390.jpg
Foto: elhombredenegro / Wikimedia.org

Proto Hawkinga absence kontaktů mezi galaktickými civilizacemi nepřekvapovala. Inteligentní život je patrně skutečně výjimečnou nahodilostí, což by mělo zvyšovat odpovědnost lidské rasy vůči sobě a Zemi. Co není běžné, je vzácné a co je vzácné, stojí za maximální péči. Ale nezvyšuje, dokonce ani o píď. Proto lidstvo ve svém celku patrně příliš inteligentní, tedy v tom nejvyšším významu slova, kdy inteligenci je možné uplatnit i v něčem jiném než ve snaze zajistit si co nejvyšší zisk, zřejmě není. Ostatně, absence skutečné odpovědné inteligence u inteligentních bytostí může být i příčinou toho, že si tyto bytosti ve snaze o nekonečný růst růstu zničí svoji planetu dříve, než se skutečně vydají na dlouhou procházku Vesmírem. Cesta k co nejvyšší koncentraci bohatství a moci je tak patrně nejkratší cestou ke hřbitovu.
 

Jedna poznámka určená k důkladnému zapamatování

Stephen Hawking ve své knize Brief Answers to the Big Questions (Stručné odpovědi na velké otázky), která vyšla letos i v českém překladu, formuluje jednu zásadní poznámku směrem k budoucnosti. Jedná se vlastně pouze o jeden nevelký odstavec, který zní: „Jak se jednou objeví superlidé, vzniknou velké politické problémy s existencí nevylepšených lidí, kteří jim nebudou schopni konkurovat. Lze předpokládat, že vymřou nebo budou odsunuti do nevýznamných pozic. Namísto nich bude existovat druh bytostí, jež budou projektovat samy sebe, a čím dál tím rychleji se vylepšovat.“

Hawking nebyl příznivcem úvah majících ráz sci-fi příběhů a k těmto tématům se vyjadřoval vcelku rezervovaně. Nebyl ale ani příznivcem toho, aby lidstvo na sebe upozorňovalo vysíláním signálů do kosmu. Signály by mohly být zachyceny civilizací, jaká sotva musí mít přátelské úmysly. Pro bytosti, jejichž fyzická existence zůstává biologického původu, je cestování Vesmírem trvající i při teoreticky dosažitelné rychlosti světla stovky nebo i tisíce let a dlouhodobý pobyt na planetách s odlišnou gravitací a jinými právě tak zásadně odlišnými podmínkami velice obtížný, ne-li vyloučený. Proto by Vesmírem nejspíš putovaly jen stroje nebo nějaké hybridní kombinace strojů a živé hmoty. Tím asi hůře v případě mezihvězdných kontaktů. A tak podobně. Nicméně Hawkingovo varování směrem do budoucnosti (nebyl a není v tomto předvídání pochopitelně sám) je třeba brát velice vážně, neboť symptomy rozdělování obyvatelstva do různých skupin, kast a vrstev, na privilegované a neprivilegované, a to už nejenom na bázi nějakého „třídního“ a majetkového cenzu, na který jsme v dějinách chronicky zvyklí, ale na základě úplně nových a možná velice zákeřných kritérií, se zřetelně ohlašují už v naší době a nevěstí vůbec nic dobrého. Velmi chybují ti, kteří tyto symptomy nevidí nebo podceňují. Jejich úplné rozvinutí představuje hrozbu, jakou si nedokážeme představit, jaké lidstvo zřejmě ještě nikdy v minulosti nečelilo.
 

Nástup „řízené evoluce“

Co měl Hawking tou polaritou „vylepšených superlidí“ na straně jedné a nevylepšených, tedy ostatních lidí na straně druhé patrně na mysli? Rychlý rozvoj v genetice, medicínských oborech, nanotechnologiích a podobně nás jako živočišný druh postupně vymaňuje ze závislosti na velmi pomalé evoluci DNA a dostává nás na práh procesu, který by se mohl zvát řízenou evolucí. Exponenciální nárůst informací a jejich „externího“ předávání, jaké uniká genetice, samo o sobě představuje silný evoluční mechanismus, hlavně umělý.

Vymoženosti této řízené evoluce se mohou projevovat ve schopnosti vylepšovat nejenom zdravotní a fyzickou stránku osobností lidí, kteří k těmto technologiím budou mít přístup, ale dokonce i samotný vzhled, délku dožití, jaká může být teoreticky mnohonásobně vyšší, než je tomu dnes. Hlavně však si lidé, kteří budou mít přístup k těmto technologiím a dostatek peněz na jejich získání, budou moci obstarat vyšší stupeň inteligence, rychlejší rozhodování, větší kapacitu paměti a vylepšení mnohých jiných psychických schopností, čímž se stanou novým živočišným druhem, který se bude mít k tomu stávajícímu asi tak jako homo sapiens sapiens k neandrtálci. Ale rozdíl obou těchto živočišných druhů, superlidí a „nevylepšených“, může být ve skutečnosti ještě mnohem vyšší. Pak tedy nastane, jak říká Hawking, otázka, co s těmi „nevylepšenými“?

Co je lidstvo lidstvem, táhne se jeho dějinami jako červená Ariadnina niť (jež bohužel nevede z labyrintu ven, ale dovnitř) touha elit dosáhnout absolutní kontroly nad dostupnými zdroji i nad životy ostatních lidí. Chtějí být nadřazeni právu i zákonům, nikomu se nezpovídat ze svých činů, vlastně se chtějí podobat řeckým bohům, rozmarným, neodpovědným a veselým. V různých dobách se různými formami dařilo tento ideál elit více méně naplňovat. Ale nikdy nebyla cesta k úplnému oddělení elit od ostatního obyvatelstva určeného k poddanství (ne-li k zotročení) podmíněna evolučně, a to řízenou evolucí, jejíž rychlost je vzhledem k původní evoluci doslova blesková. Tu a tam se některému diktátorovi podařilo vmanipulovat celý svůj národ k přesvědčení, že je národem nadřazeným jiným. Ale nikdy to nebylo víc než chiméra a nesmysl. Teprve řízená evoluce, jejíž výsledky budou dostupné pouze elitám tak, jako je jim již dnes dostupné cestovat do Vesmíru s tuze drahou letenkou v kapse, umožní úplné oddělení elit od zbytku populace a tento zbytek bude odsouzen dílem k opětnému zotročení a dílem k vyhynutí.

Ostatně, právě touto cestou se může planeta Země znovu zazelenat, tedy stát se domovem pouze několika desítek miliónů „vylepšených“ jedinců a cca jedné miliardy jejích poddaných (vylepšených jen částečně), kteří ke svému poddanství, ne-li otroctví dospěli ochotou k podvolení se permanentní manipulaci stále dokonalejšími a vlivnějšími nosiči manipulace, jimž nejsou jenom média. Ostatní „přebytečné“ miliardy obyvatelstva mohou být médii a dalšími šiřiteli manipulací láskyplně a v „dobrém“ přesvědčeny o tom, že pro blaho lidstva, tedy i pro jejich blaho, především pro jejich blaho, bude lépe, když se vzdají reprodukce a dobrovolně se odeberou za dinosaury. Tohle by byla ale ta citlivější cesta. Vzhledem k bezprávné pozici „nevylepšených“ mas se jich ale nikdo na názor asi už ptát nebude.

Kdyby bylo v jakési alespoň nedaleké budoucnosti možné učinit obyvatelným Mars nebo některý z měsíců Jupitera a kdyby bylo technicky proveditelné tam přestěhovat miliardy „přebytečných“ lidí, pak by mohla „nevylepšená“ populace nalézt domov tam. Tohle je ale nejspíš čirá fantazie. To by rakety ze Země na Mars musely „jezdit“ jako vozy metra. Takže elity technologicky „vylepšené“ (vyšlechtěné?) do podoby superlidí (nadlidí, nového živočišného druhu?) budou nejspíš problém, co s lidmi, které už nebudou potřebovat ke své obsluze a jejichž „nízká inteligence“ jim neumožní uplatnit se v konkurenci s vyvolenými, muset nějak řešit. Jak? Na to raději nemysleme, neboť mravní vývoj elit a jejich služebného aparátu už nyní nevěstí nic dobrého.

Podíváme-li se na dějiny kterékoliv civilizace, vidíme, že děti pocházející z elitního prostředí, mají většinou podstatně lepší podmínky pro uplatnění, hlavně pro zisk lukrativních pozic, než ostatní obyvatelstvo. Nebudeme příliš přehánět, když řekneme, že dějiny celého evropského kontinentu v podstatě utvářelo několik stovek rodin, často navzájem spojených sňatkovou politikou a dalšími příbuzenskými svazky. Snazší přístup na elitní školy, jazykové vybavení, internacionalismus, jaký se neváže na konkrétní prostorově omezené prostředí, kontakty na důležité lidi a instituce, tedy to, čemu se kdysi říkalo „doporučující listy“ a podobně včetně schopnosti pohybovat se lehce ve „vyšších kruzích“. Řízená evoluce, jejíž výdobytky budou dostupné jenom privilegovaným vrstvám, tyto elity doslova vystřelí do závratné výše a učiní zcela rezistentní vůči jakékoliv konkurenci zdola. A to je hrozba mimořádného rozsahu. Pokud po celé dějiny mohl člověk pocházející z neprivilegovaného prostředí dosáhnout nějakého společenského úspěchu nebo kariérního postupu, třebaže i nesmírně obtížně, pak v budoucnosti toto nebude už možné. Karty budou rozdány s definitivní platností.
 

Na počátku jsou pouhé opravy genetických vad, tedy činnost chvályhodná

Začátek neblahého vývoje bude nejspíš probíhat v podobě oprav genetických vad. Toto již v jisté míře probíhá a výsledky těchto oprav chápeme jako vysoce pozitivní. A takové i ony jsou. Prozatím! Postupně může být ale obyvatelstvo vmanipulováno médii i jinak propagovanými manipulátory k souhlasu s dalšími zásahy do organismu. Povedou se za jejich spuštění masívní „vysvětlující“, tedy dezinformační kampaně. Jednou z možností může být například „úprava psychické stránky“ jedince směrem například ke snížení jeho agresivity. Pokud některá „vláda“ vyhlásí jako svůj program úsilí o snížení agresivity lidí, bude obyvatelstvo tento její program vnímat jako pozitivní, neboť „vláda“ slíbí zvýšení obecné bezpečnosti v zemi. Ostatně, kdo si přeje sdílet například dům s agresívním sousedem, že? Takto se ale může začít otvírat Pandořina skříňka s úpravami lidského jedince pod heslem, pochopitelně falešným, že se tak zlepšují podmínky života, chrání se bezpečí nebo dokonce i zdraví obyvatelstva. Celá kampaň bude vedena způsobem, proti jakému bude těžké argumentovat, neboť se zaštítí heslem ochrany bezpečí a blaha spoluobčanů. Kdo bude pro, bude prohlášen za odpovědného. Kdo bude proti, bude stigmatizován. „Výbor veřejného blaha“ se opět ustaví sám a sám se i adoruje.

Lidem manipulátoři samozřejmě vůbec nesdělí sekundární dopady onoho (například) snižování agresivity (rub mince se neodkrývá nikdy), které mohou vést ke snižování například i kreativity jedince. Elitám ale stačí pouze omezený počet kreativních jedinců v jejich službách. Nač mít kreativní celou populaci, když kreativita, jak známo, vede také k přemýšlení a přemýšlení posléze směřuje k filozofii, ke světovému názoru, a nakonec třeba i ke vzpouře proti chybně utvářenému systému. Zásah proti agresivitě jedince, který bude mediálně skvěle prodán obyvatelstvu, může docela snadno vést ke zkrocení člověka, k jeho přebudování v pasivní, tedy trpnou a podvolenou bytost, jaká bude plnit úkoly a nevzpírat se osudu, tedy vedení. Tento „detail“ si ale manipulátoři nechají pro sebe.

Řízená evoluce nabídne početně omezené elitě možnost stát se nejenom všemocnou a extrémně bohatou a vlivnou, ale dokonce jí nabídne i božské dary. Antičtí bohové řeckým hrdinům darovali tu štít, tu meč. Nyní budou ještě štědřejší. Elita se stane krásnou, zdravou, pružnou a bude i nesrovnatelně inteligentnější, tedy také kreativnější, než populace „nevylepšená“. Navíc bude moci žít několikanásobně déle než většina populace. Elita vstoupí na Olymp mezi bohy, což je ostatně jejím cílem už i nyní. Pán a otrok se opět začnou od sebe lišit už na první pohled. Ale rozdíl mezi nimi bude ve skutečnosti mnohem reálnější. Poprvé v dějinách bude mít nadčlověk právo považovat se za nadčlověka, protože jím skutečně bude. Otrok už nebude schopen pánovi konkurovat. Nebude schopen ani revolty. Žádný Spartakus se mezi otroky budoucnosti už neobjeví. Uvržení do kategorie „nižšího živočišného druhu“ úplně a definitivně zastaví naději na nápravu postavení. Bude tedy dobojováno.
 

Patrně drobný omyl některých autorů sci-fi

Někteří autoři sci-fi příběhů pracovali s představou, že elity postupně uvedou Zemi do téměř neobyvatelné podoby (vytěží její zdroje, zničí životní prostředí, způsobí jaderný konflikt), načež ji opustí v kosmických lodích, kdy si to zamíří na novou planetu již připravenou k jejich obývání. Ostatní obyvatelstvo pak „dožije“ ve skleníkových plynech nebo ve vysoké radiaci na Zemi. Ale tento scénář se jeví velice nereálný, neboť život na cizí planetě s jinou gravitací, jiným složením atmosféry, s vystavením jiným kvalitám a intenzitám kosmických záření, je obtížně uskutečnitelný. Vždyť úplně všechno v lidském organismu je nastaveno podle pozemských podmínek, i tep srdce i krevní oběh, stavba páteře, její nosnost, prostě úplně všechno. A tak elitám spíše nezbude nic jiného než na Zemi zůstat.

Mohou se ale zbavit nejprve demokracie, jaká jim stále ještě maličko (velmi omezeně) komplikuje život, a potom i přebytečného obyvatelstva s jeho přebytečnými, dávno vybojovanými a nyní vytrácejícími se právy. Jak na to? Jednoduše. Stačí stále zvyšovat manipulaci obyvatelstva médii a klamavou reklamou, posilovat virtuální dohled, fyzickou kontrolu včetně kontroly zdravotního stavu. Dále postačí zneužívat pravomocí v různých funkcích a pozicích, nastavovat nová pravidla, nová omezení a limity, provádět selekce mezi lidmi, posilovat vzájemnou nevraživost jednotlivých vyselektovaných skupin, stavět lidi proti sobě, aby se nepostavili proti systému. Dále samozřejmě je nutné šířit mezi lidmi strach z obtížně identifikovatelných hrozeb, snižovat kvalitu vzdělání a představivosti, bourat staré osvědčené pilíře tradic a hodnot, odklánět obyvatelstvo od odvahy, cti a hrdosti k prostému kariérismu, bránit demokracii v uplatnění svých omezených pravomocí, a takto pomalu a systematicky vést populaci k pasivnímu odevzdání se do jejich moci, tedy do bezprávného stavu, k otroctví a k souhlasu úplně se vším. Až do doby, kdy už souhlas nebude vyžadován. Tak jako není vyžadováno souhlasu chovných zvířat s jejich ostříháním, podojením či dokonce s porážkou.
 

Existuje prostor k sebeobraně?

Proto je pro veškeré obyvatelstvo zásadně, dokonce životně důležité, odolávat manipulacím, kterým jsou lidé vystaveni den co den v masívní podobě ze strany jistého typu médií, klamavé reklamy, politiků, ad hoc vždy k jednomu účelu dotazovaných selektivně vybraných expertů a „expertů“. Tato sebeobrana proti manipulacím je mimořádně náročná, ale je to základní podmínka udržení důstojného a alespoň částečně svobodného života. Proces selekce obyvatelstva už začal a elity se stále přesvědčují o tom, jak je snadné, překvapivě snadné, dostat lidi přesně tam, kam ony chtějí. Zjišťují, že manipulacím se aktivně brání jen velmi málo lidí, a tuto menšinu není vůbec těžké eliminovat stigmatizováním a následným vylučováním ze hry, což jí citelně zkomplikuje život. Ostatní lidé v konkrétně uplatňované manipulaci nerozpoznávají zárodek příštích manipulací a s pocitem, že „teď o nic nejde“ se podvolí. Až si tito lidé uvědomí, že v každém detailu se ohlašoval hrozivý celek, bude už pozdě. Zatím elity v procesu ovládání obyvatelstva vedou. Možná se ale ve své nedočkavosti dopustí pro ně fatální chyby a udělají něco, co obyvatelstvu otevře oči a lidé se začnou konečně aktivně bránit.
 

***

Pokud snad někteří čtenáři usoudí, že líčím až příliš černě možné scénáře možného vývoje vztahu mezi elitami a většinovou populací, pak si pouze dovolím doporučit, aby se rozhlédli po současných zástupcích oněch elit, kteří jsou v různé míře rozeseti po politických stranách, nacházíme je ve velkých většinou nadnárodních institucích, ve velkém podnikání, mezi zaměstnanci některých médií, v politicky orientovaných „neziskových“ organizacích i mezi odborníky a „odborníky“, kteří jsou exkluzívně zváni k tomu, aby vykládali svět podle vybraného modelu. Jestli budou mezi nimi k nalezení lidé ve větším než minimálním počtu opravňující k dějinnému optimismu, pak rád své černé vize odvolám.

(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984