USA dosud nepředložily důkazy o „genocidě“ v Číně

Americký prezident Joe Biden operuje s termínem „genocida“, jak se mu zlíbí, čímž devalvuje závažnost tohoto nejvyššího zločinu. Naposledy obvinil z páchání genocidy ruské vojáky na Ukrajině, což odmítl i francouzský prezident Macron. Proti zneužívání tohoto pojmu se ohradila i Čína, kterou administrativa amerického prezidenta soustavně viní z rozpoutání genocidy proti ujgurskému muslimskému etniku v regionu Sin-ťiang.

Neposkytla však žádný důkaz, a pokud tak v dohledné době neučiní, ministerstvo zahraničí USA by mělo tato obvinění stáhnout a podpořit vyšetřování situace v Sin-ťiangu orgány OSN. Obvinění suverénního státu z páchání genocidy je v diplomacii poměrně závažný akt, neboť ta je právem považována za „zločin zločinů“. Mnoho autorit na základě tohoto nařčení volalo po bojkotu zimních olympijských her v Pekingu a nazvalo je „olympiádou genocidy“. Není to však Bidenova demokratická administrativa, která s tím přišla jako první. Obvinění vznesl v poslední den republikánské vlády Donalda Trumpa tehdejší ministr zahraničí Mike Pompeo, který se netajil tím, že věří v lež jako nástroj zahraniční politiky USA. Bidenova vláda dále rozvinula Pompeovo chatrné tvrzení, i když elitní právníci ministerstva jsou v této věci velmi skeptičtí.


Protest Ujgurov a na ich podporu pred Bielym domom. Foto: Wikimedia.org

Existují údajná obvinění z porušování lidských práv Ujgurů, ale ta sama o sobě genocidu nepředstavují. A je třeba pochopit kontext čínského zásahu v Sin-ťiangu, který měl v podstatě stejnou motivaci jako americký vpád do Afghánistánu po útocích v září 2001: zastavit terorismus militantních islámských skupin. Čína zažila opakované teroristické útoky v Sin-ťiangu během stejných let, kdy chybná americká reakce na 11. září vedla k opakovanému porušování mezinárodního práva a masivnímu krveprolití. Až do konce roku 2020 USA klasifikovaly ujgurské Islámské hnutí Východního Turkestánu jako teroristickou skupinu, bojovaly s ujgurskými militanty v Afghánistánu a mnohé zadržovaly jako zajatce. V červenci 2020 zaznamenala OSN přítomnost tisíců ujgurských bojovníků v Afghánistánu a Sýrii.

Obvinění z genocidy by nikdy nemělo být bráno na lehkou váhu. Nevhodné použití tohoto termínu může eskalovat geopolitické a vojenské napětí a znehodnotit historickou paměť genocid, jako je holocaust. Genocida je definována podle mezinárodního práva Úmluvou OSN o genocidě (1948). Následná soudní rozhodnutí objasnila jeho význam. Většina zemí, včetně USA, začlenila definici Úmluvy do svých vnitrostátních právních předpisů bez jakýchkoli významných změn. V posledních několika desetiletích přední soudy OSN potvrdily, že definice vyžaduje velmi vysoký standard prokázání úmyslného fyzického zničení národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny.   

Definice uvádí, že musí být spáchán jeden z pěti činů. Je zřejmé, že zabíjení je na prvním místě seznamu. Zpráva ministerstva zahraničí o Číně říká, že existovaly „četné zprávy“ o zabitích, ale že „bylo k dispozici jen málo podrobností nebo vůbec žádné“, a uvádí pouze jeden případ – ujgurského muže zadržovaného od roku 2017, který zemřel přirozenou smrtí. Protože soudy vyžadují důkazy o úmyslu fyzicky zničit konkrétní skupinu, je těžké obvinění z genocidy obhájit, když neexistuje důkaz o vraždách ve velkém měřítku. To platí zejména tehdy, když neexistují žádné přímé důkazy o genocidním záměru, například ve formě politických prohlášení, ale pouze ty nepřímé, které mezinárodní soudy označují jako „vzor chování“. Co jiného by tedy mohlo dokázat genocidu v Číně? Zpráva ministerstva zahraničí hovoří o masové internaci možná jednoho milionu Ujgurů. Pokud by se to prokázalo, znamenalo by to hrubé porušení lidských práv; ale opět to samo o sobě není důkazem úmyslu někoho vyhubit.

Dalším z pěti uznaných aktů genocidy je „uvalení opatření, jejichž cílem je zabránit porodnosti v rámci skupiny“. Zpráva ministerstva zahraničí se přitom odvolává na „notoricky agresivní čínskou politiku kontroly porodnosti“. Až donedávna ČLR přísně prosazovala svou politiku jednoho dítěte na většině své populace, ale byla liberálnější vůči etnickým menšinám, včetně Ujgurů. Dnes již politika jednoho dítěte není uplatňována na většinové Číňany, ale existují přísnější opatření vůči muslimské menšině v Sin-ťiangu, jejíž rodiny jsou tradičně početnější, než je čínský průměr. Přesto Sin-ťiang zaznamenává soustavný růst populace, přičemž ujgurské etnikum rostlo v letech 2010-18 rychleji než neujgurská populace v regionu.

Obvinění z genocidy je podporováno „studiemi“, jako je zpráva Newlines Institute, která se nedávno dostala do celosvětových titulků. Newlines je popisován jako „nestranický“ think-tank se sídlem ve Washingtonu. Ve skutečnosti jde o projekt malé univerzity se 153 studenty, osmi učiteli na plný úvazek a zjevně konzervativním politickým programem. Jiné přední lidskoprávní organizace se tohoto termínu zdržely. Experti oprávněně požadují, aby situaci v Sin-ťiangu prošetřila OSN. Čínská vláda prohlásila, že by uvítala misi OSN do Sin-ťiangu založenou na „výměnách a spolupráci“, nikoli na „vině a priori“. Pokud Washington nedokáže svá obvinění doložit, měl by se Pekingu veřejně omluvit.

(Komentár vyšiel na Vaševěc.cz 18. 4. 2022)