Pragmatická odlišnost (1.)

O téměř zázračných schopnostech Paroubka věděl tehdy jen málokdo. Paroubek šel dokonce tak daleko, že se odvážil přidržovat se ve svém rozhodování o závažných problémech programu sociální demokracie a vlastního názoru.
Počet zobrazení: 984
7-m.jpg

O téměř zázračných schopnostech Paroubka věděl tehdy jen málokdo. Paroubek šel dokonce tak daleko, že se odvážil přidržovat se ve svém rozhodování o závažných problémech programu sociální demokracie a vlastního názoru. Mediální premiér a multiministr. Jiří Paroubek se nebojí ani prezidenta. Nahradí ve vládě Jahna a Bublana svými lidmi? První chyba po 100 dnech... Mediální premiér Minulý týden v úterý 2. srpna uběhlo sto dnů od nástupu Jiřího Paroubka do funkce premiéra vlády České republiky. Mělo by tedy skončit „hájení“ poskytnuté novináři a nový premiér může být bez jakýchkoliv okolků ostřelován mediální municí i toho nejtěžšího kalibru. Opravdu takový den nastal až 2. srpna? To by si nikdo v ČR nedovolil tvrdit ani v nadsázce. Jiřího Paroubka po nástupu do funkce nikdo nešetřil. Proč také. Do funkce premiéra postoupil z funkce ministra pro místní rozvoj, kterou zastával v Grossově vládě a šest let před tím působil ve funkci náměstka primátora Hlavního města Prahy. Měl tedy dost možností, aby si zvykl na život ve vrcholné politice. Je pravdou, že premiér žádné hájení nepotřeboval. V práci se sdělovacími prostředky je velmi zběhlý. Vždyť byl dlouholetým šéfredaktorem vnitrostranického časopisu ČSSD Trend, který začal vycházet v rámci ČSSD po nástupu Miloše Zemana do funkce předsedy strany. Ten byl platformou, okolo níž se spojovali Zemanovi odpůrci a zastánci tzv. Rakovnického proudu a Pragmatického posunu, tehdy nejpravicovější skupina uvnitř ČSSD. Ale to je poznámka jen na okraj. Atmosféra, ve které nastoupil Jiří Paroubek do funkce premiéra, byla po vynuceném odstoupení Stanislava Grosse velmi rozjitřená. Horší podmínky pro nástup si snad nikdo nemůže ani přát. Na druhé straně to mohlo být pro nastupujícího premiéra výhodou a dobrou základnou. Horší to opravdu být nemohlo. Důvěra veřejnosti ve vládu se pohybovala na úrovni sedmnácti procent a preference ČSSD klesali pod hranici deseti procent. O téměř zázračných schopnostech Paroubka věděl tehdy jen málokdo a všeobecná i sociálnědemokratická očekávání se spíše přibližovala k tomu, že Paroubek je jen prodlouženou rukou Grosse. Měl být velmi svázán a v podstatě řízen Grossem a jeho lidmi, kteří ve velké většině zůstali v nejbližším Paroubkově okolí ve Strakově akademii. Multiministr Stalo se ale úplně něco jiného. Jiří Paroubek se rázně chopil funkce premiéra. Ve vládě provedl jen jednu změnu. Vyměnil ministra zemědělství Jaroslava Palase (zřejmě proto, že na sjezdu ČSSD v Brně asi nejotevřeněji vystoupil proti Grossovi a nazval jej vyhořelým palivem) a na jeho místo dosadil Petra Zgarbu – poslance zvoleného za ČSSD na Vysočině. Po hladkém sestavení nové koaliční vlády na starém koaličním půdorysu a získání důvěry ve Sněmovně se stalo něco již několik let v Česku nevídaného. Premiér začal řešit velké a mediálně zajímavé problémy v práci jednotlivých ministrů: pokusil se sjednat smír mezi nemocnicemi, zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví, začal se zajímat o stav naší silniční sítě, přispěl k odvolání policejního prezidenta, po té, co při domovní prohlídce utekl miliardář Krejčíř policii. To bylo něco naprosto jiného, než co předváděli předchozí premiéři. Vladimír Špidla měl neustále hlavu v oblacích a nad „malé“ problémy byl povznesen a snažil se jen o velká systémová zlepšení. Stanislav Gross problémy jako premiér neřešil vůbec, a než se stačil ve funkci po prázdninách rozkoukat, musel začít řešit kauzu, která jej nakonec smetla. Paroubek šel dokonce tak daleko, že se odvážil přidržovat se ve svém rozhodování o závažných problémech programu sociální demokracie a vlastního názoru. Hladinu rozvířil mimo jiné i tím, že začal veřejně pochybovat o nutnosti některých sociálně citlivých reforem. Velkou kritiku sklidil od „ekonomických“ expertů, když prohlásil, že s důchodovou reformou není nutné tak pospíchat. To samozřejmě nepřidalo na náladě velkým finančním skupinám, které se již těší, jak si ukousnou tučná miliardová sousta z povinného důchodového připojištění. Na druhou stranu se takové prohlášení z úst premiéra líbilo velké skupině obyčejných lidí. Ti to také dali najevo téměř okamžitě ve výzkumech veřejného mínění, když raketovým způsobem začaly růst osobní preference Jiřího Paroubka v průzkumech popularity a důvěra ve vládu se také výrazně zvedla. Oba póly politiky Jiří Paroubek se nebojí ani prezidenta. S Václavem Klausem se dostal několikrát do sporu v zahraničněpolitických otázkách a je nutné říct, že ve většině sporů s prezidentem byl úspěšný, což se do té doby prezidentovi také nestávalo. Předchozí premiéři se sporům s prezidentem většinou vyhýbali nebo před jeho názory ustupovali. Paroubek se naopak, alespoň na první pohled to tak vypadá, do sporů s prezidentem pouští rád. Dalším představitelem opozice, se kterým se v začátcích své premiérské funkce několikrát střel v televizních debatách, byl předseda ODS Mirek Topolánek. Toho ve dvou přímých televizních konfrontacích ještě před prázdninami vždy výrazně porazil na body. Od samotného Topolánka si vysloužil přezdívku politický buldozer. A nejen ve sporech s pravicovou opozicí a jejími představiteli to Paroubkovi v uplynulých sto dnech vycházelo. I s představiteli KSČM rozehrál a zatím stále hraje úspěšnou partii. V době velkých rošád, poté, co bylo jasné, že Grossova pozice je již neudržitelná, prohlásil na adresu komunistů, že za deset let si dovede představit i koalici sociálních demokratů s nimi. Dalším tahem v šachové partii na levé části politického spektra v ČR byla konzultace s vrcholnými představiteli KSČM před oficiální návštěvou Čínské lidové republiky. Po této konzultaci Miroslav Grebeníček (předseda KSČM) do kamer prohlásil, že premiér je na cestu do Číny dobře připraven. (Dokončenie nabudúce) Autor je spolupracovník týždenníka Slovo

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984