Reklama
Reklama

Prezidentská kampaň v Polsku zná své favority

Termín prezidentských voleb v Polsku – 9. říjen – se blíží a v početném peletónu kandidátů se začíná rýsovat skupinka, která se utrhla ostatním a z níž, mimo jakoukoliv pochybnost, vzejde vítěz. Ten pak v „Palacu Prezydentskim“ vystřídá na příštích pět let Alexandra Kwasniewského.
Počet zobrazení: 615
7-m.jpg

Termín prezidentských voleb v Polsku – 9. říjen – se blíží a v početném peletónu kandidátů se začíná rýsovat skupinka, která se utrhla ostatním a z níž, mimo jakoukoliv pochybnost, vzejde vítěz. Ten pak v „Palacu Prezydentskim“ vystřídá na příštích pět let Alexandra Kwasniewského. Cimoszewicz, Kaczynski, Lepper, Religa a Tusk dohromady představují rovných 90 procent preferencí voličů. Tak to alespoň uvádí poslední šetření, které na zakázku deníku Rzeczpospolita provedla agentura GfK. Na všechny ostatní kandidáty, včetně ambiciózního šéfa SdPl – bývalého vicepremiéra a exmaršálka Sejmu za SLD Marka Borowského – vychází v součtu zbývajících pouhých 10 procent. „Že to bude jeden z pětice favoritů, to se zdá být téměř jisté,“ říká jeden z autorů sondáže sociolog Andrzej Ryszard. Který z nich to bude, se však neodváží zatím tipovat. Podle šetření, které bylo prvním po ohlášení W. Cimoszewicze, že se definitivně rozhodl kandidovat, by současný maršálek Sejmu a bývalý premiér mohl počítat s podporou 28 % voličů – převážně ze středu a levé části politického spektra. Representant pravicové strany Právo a spravedlnost (PiS) a současný prezident Varšavy Lech Kaczynski by získal 19 % hlasů. O postup do 2. kola by bojoval s předákem Samoobrony, známým bouřlivákem Andrzejem Lepperem, který může počítat s podporou venkova a radikálně kriticky naladěné části společnosti. Mnozí jej považují za lídra jediné skutečně levicové parlamentní síly. Jiní, kteří neradi slyší jeho nesmlouvavou kritiku, jej označují za nezodpovědného populistu a mluvku. Podle citovaného šetření GfK by jej podpořilo 17 % Poláků. Vážený kardiochirurg Zbigniew Religa, kterého podporuje umírněná pravice a pravý střed, by měl podporu 15 % voličů, a šéf liberální Občanské platformy (PO), která aktuálně vede žebříček preferencí politických stran, Donald Tusk, se jeví jako nejlepší řešení pro 11 % těch, co by přišli k volbám. *** Většina polských sociologů a politologů se však shoduje v tom, že otázka hlavního favorita je stále ještě otevřená. „Cimoszewicz sklízí ovoce svého pečlivě režírovaného a stále odkládaného rozhodnutí kandidovat, díky kterému byl po dlouhé týdny v centru pozornosti médií, k čemuž chytře využíval své funkce maršálka Sejmu,“ soudí Tomasz Zukowski, sociolog z Varšavské univerzity. Podobně uvažuje jeho kolega Pawel Spiewak: „Je to normální reakce na oznámení kandidatury u člověka, který je obecně považován za vážného kandidáta. Další týdny ukážou, zda preference budou spíše sedat, kolísat či dále růst.“ Už citovaný Andrzej Ryszard pak dokládá, že efekt novosti funguje od počátku zjišťování podpory kandidátů pro říjnové volby. Svou prémii v podobě navýšení preferencí si vybral jak lídr PiS Lech Kaczynski po svém březnovém ohlášení kandidatury a odstartování volební kampaně, tak prof. Zbigniew Religa. Ten dokonce dvakrát. Poprvé v únoru, když souhlasil s kandidaturou, k níž ho vybídl volební výbor „Shoda“. Poté, co se tato iniciativní skupina rozpadla a zdálo se, že je konec s jeho kandidaturou, se zformovala nová základna jeho podpory na bázi umírněné pravice a nezávislých osobností. Tehdy pak prof. Religa v červnu podruhé zaznamenal výrazný přírůstek a vystřídal L. Kaczynského v čele preferencí. Jejich podpora na vrcholu vždy představovala hodnotu někde mezi 25 – 30 procenty. Na vstupu W. Cimoszewicze „do hry“ nejvíce ztratili Marek Borowski, který oslovuje stejnou část elektorátu, a prof. Zbigniew Religa, který je považován za člověka neutrálních pohledů. Naopak jen nepatrně se jeho rozhodnutí kandidovat dotklo preferencí L. Kaczynského a A. Leppera, jejichž voličské zázemí se nijak nepřekrývá se sympatizanty W. Cimoszewicze. Podle zmiňované sondáže by Cimoszewicz porazil ve 2. kole každého ze soupeřů, nejvýrazněji Donalda Tuska poměrem 64:36 a nejtěsněji Zbigniewa Religu – poměrem 55:45. *** Polsko v předvečer parlamentních (25. 9.) a prezidentských voleb (9. 10.) ukazuje, jak houževnatě přežívá dělení společnosti na „dědice Solidarity“ a na část tzv. postkomuny, jak hluboký příkop byl vykopán a jak čas na jedné straně staví a na straně druhé strhává mosty dorozumění. Upozornil na to v uplynulém týdnu v deníku Zycie Warszawy i známý sociolog Pawel Spewak: „Voliči Millera, Olexyho, Kwasniewského se mohou cítit podvedeni, obelháni, zneužiti svými elitami, to ale neznamená, že z trucu půjdou volit Občanskou platformu anebo Právo a spravedlnost. Pravděpodobnější je, že nepůjdou volit vůbec. Případně, když média vygradují kampaň, že jde o každý hlas, buď – anebo, zatnou zuby a podle zásady ‚aby nebylo ještě hůř‘ podpoří menší zlo. Není to pozitivní podpora, je to akt zoufalství.“ Taková už je prostě ta dnešní demokracie. Radikální levice se rozhodla nominovat svého kandidáta – senátorku a uznávanou polskou filozofku prof. Marii Szyszkowskou – byť bez velkých peněz a podpory médií jsou její šance nevelké. Její kandidaturu navrhla malá, ale aktivní a intelektuálně zdatná Antiklerikální strana pokroku „Racja“ a podpořily jí radikální strana Pracující demokracie, Sdružení „Neutrum“, Komunistická strana Polska a sympatie vyjádřila i Polská socialistická strana, Polská strana práce a Svaz učitelů. „I polská levice má nyní svého kandidáta,“ zhodnotila lakonicky smysl své kandidatury prof. Marie Szyszkowska. Autor je publicista

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama