Odchod Stelly Zázvorkovej
„Smrti já se vůbec nebojím, akorát mě štve, že je to na furt.“ Vo veku 83 rokov nás 17. mája opustila legenda českého herectva Stella Zázvorková. Predstaviteľka mnohých komediálnych postáv i charakterných typov túžila zomrieť v spoločnosti ľudí, na ktorých jej záleží: „Až budu odcházet, chtěla bych mít kolem sebe všechny blízké. Představuji si ten odchod takový jako slavnostní a důstojný, jako z filmů. A za ruku mě bude držet ten, koho miluji nejvíc.“ Tento sen sa jej nesplnil. Odišla v osamotení a celkom potichu. Spomienky na ňu však určite tak skoro neutíchnu, do československej filmovej a divadelnej histórie vyryla až príliš hlbokú a vzácnu brázdu. Stella Zázvorková (1922 – 2005) pochádzala z umeleckej rodiny: otec Jan Zázvorka bol architektom (autor Památníku na Žižkove), starší brat Jan patril k najvýznamnejším filmovým a televíznym scénografom. Sama herečka patrila k najobľúbenejším ženským komikom českého javiska, filmu i televízie. Počas svojej hereckej kariéry stvárnila viac ako päťdesiat divadelných a takmer dvesto filmových a televíznych úloh. Po desaťročia patrila tiež k popredným rozhlasovým komikom. Prešla hereckou školou E. F. Buriana, počas vojny hrala v Divadle pre mládež M. Mellanovej a v divadle Větrník. V rokoch 1945 – 1948 pôsobila v Divadle satiry, potom bola členkou Realistického divadla a Armádneho umeleckého súboru. V roku 1955 ju angažoval do Divadla ABC Jan Werich. V roku 1962 sa stala členkou Mestských divadiel pražských, kde hrala až do roku 1993. Napriek tomu, že divadlo najmä kvôli pohybovým ťažkostiam opustila, vo filme hrať neprestala. Navždy si ju budeme pamätať napríklad z filmov a seriálov Anděl na horách (1955), Dobrý voják Švejk (1956), Mezi námi zloději (1963), Limonádový Joe (1964), Svatba jako řemen (1967), Šíleně smutná princezna (1968), Utrpení mladého Boháčka (1969), Pane, vy jste vdova! (1970), Dívka na koštěti (1971), Tři chlapi na cestách (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Zítra to roztočíme, drahoušku (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Jak se budí princezny (1977), Arabela (1979), Co je doma, to se počítá, pánové (1980), Oči pro pláč (1983), Život na zámku (1996), Z pekla štěstí (1999), Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001)... V posledných rokoch bola obsadzovaná najmä do filmov mladých režisérov: hrala v Koljovi (1996) Jana Svěráka, v Pelíškach (1998) Jana Hřebejka či v Babím létě (2001) Vladimíra Michálka, kde si naposledy zahrala po boku svojho kolegu z mladosti, tiež už zosnulého Vlastimila Brodského. Pred mesiacom mal premiéru Román pro ženy - film režiséra Filipa Renča, v ktorom si zahrala svoju predposlednú rolu. „Filmovým zákulisím plně žila a všem dávala skvělou náladu. Přes zdravotní potíže, které ji v poslední době pronásledovaly, svou jiskrou a elánem nakazila i mnohé mladší kolegy. Doufám, že neztratí svůj humor ani v nebíčku, když se na nás bude dívat,” hovorí Renč. Hrala po boku mnohých známych hercov: L. Lipského, M. Kopeckého, J. Beka, J. Sováka, V. Brodského i V. Menšíka, na ktorých si vážila ich herecké majstrovstvo, úprimné priateľstvo a múdrosť, ktorú od nich mohla čerpať. Rada však hrala aj s hercami tej najmladšej generácie, ktorí jej svojimi vtipmi vlievali chuť a energiu do života. Podľa režiséra Jana Hřebejka by sme medzi hercami, filmármi či divadelníkmi ťažko hľadali niekoho, kto by Stellu Zázvorkovú nemal rád a nevážil si ju. „Bylo pro mě štěstí s ní pracovat. I když často ztvárňovala lidové typy, málo se vědělo, že byla nesmírně vzdělaná, že do poslední chvíle četla a mluvila v několika jazycích. Jestliže byl někdo národní umělec, byla to rozhodně ona,” komentoval Hřebejk herečkino úmrtie. Zármutok vyjadril aj český prezident Václav Klaus: „Mnoha generacím lidí naší země se Stella Zázvorková nezapomenutelně zapsala do paměti jako vynikající filmová, divadelní a televizní herečka a také jako moudrý člověk s hluboce lidským prožíváním.“ V marci tohto roku dostala Stella Zázvorková Českého leva za dlhoročný umelecký prínos filmu. „Když jsem ji viděl vstupovat do symbolické síně slávy, bál jsem se, aby tu sošku unesla – a unesla ji,” spomína režisér Vladimír Morávek, v ktorého ešte neuvedenom filme Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, si herečka zahrala naposledy. Stella Zázvorková toho počas svojho života uniesla naozaj veľa. Tisíce filmových replík, stovky ľudských charakterov, nespočetné množstvo divadelných klaňačiek. Napriek sláve, ktorá ju mohla zmeniť, ostala skromná vo svojom súkromnom živote, pokorná voči svojmu hereckému remeslu a úctivá ku všetkým hereckým kolegom. „Dobrou noc, chlapci!“ znie vôbec jej posledná filmová replika. Tak dobrú noc, Stella Zázvorková. (kul)
