Zničme to, ale civilizovaně

26. 2. 2005 to budou čtyři roky, co nechal mulla Muhamad Umar zničit dvojici kamenných Budhů vytesaných do skály v afghánské provincii Bamján. Videonahrávka detonace, kterou byly sochy zničeny, obíhala svět po televizních obrazovkách a lidstvo se otřásalo hněvem a zhnusením nad něčím tak nepochopitelným. Islámský ikonoklasmus byl brán jako další důkaz toho, že stavět svět na náboženských dogmatech je scestné a zhoubné. Každý se utvrdil v myšlence o chorobnosti náboženského zřízení společnosti, které chce ničit a stavět podle jiného modelu. O pár let později došlo k invazi v Iráku. Invazní koaliční vojska, která přijela osvobodit irácký lid od útlaku tyranského diktátora, projížděla se těžkou obrněnou technikou po ulicích Babylónu, vydlážděných v jiném lidském věku, a nenávratně poničila nejcennější historickou památku Iráku. Everlasting freedom. Když se kácí politický les, mohou lítat i tisíce let staré třísky nevyčíslitelné historické hodnoty. Pryč s archaickou dlažbou, beztak není s demokracií slučitelná. Demokracii je potřeba „vydláždit“ asfaltem, transparentním, nesymbolickým, hluchoněmým. Jaký je rozdíl mezi ničením historických památek z náboženských důvodů a jejich devastací z důvodů přinejlepším politických? Rabování iráckého Národního muzea probíhalo za pasivní asistence americké armády. V Babylóně existuje mimo nenapravitelných škod po těžké technice také podezření z pokusů o loupežné poškozování historických artefaktů. Američané deklarují snahu vybudovat v Iráku demokracii na zelené louce. Ta louka ale vůbec není zelená. Tisíce let už se na ní buduje, vyrostla tam na svou dobu vyspělá historická civilizace v době, kdy v tehdejší Americe ještě neexistovalo tušení světa. Z historického hlediska je pouhý Babylón nesrovnatelně cennější než celá severní Amerika. Možná právě ignorantství vyplývající z historického povědomí sahajícího jen k roku 1776 dovoluje americké správě přehlížet takové „drobnosti“, jako je vzácný odkaz mezopotamského starověku. Historie je asi nesdělitelná. Jak ale vysvětlit počínání řeči pospolité, která si musela po druhé světové válce postavit své hlavní město znovu? Pochyby o možnosti vojenské demokracie se objevují s každou takovou událostí. Západní civilizace argumentuje svou civilizační úrovní, ale z tohoto úhlu se civilizace jeví jen jako shluk vědeckotechnických vymožeností, které jsou silnější v tom ohledu, že se pod jejich koly a pásy tisíce let stará dlažba rozpadá. Demokracii není možné budovat bez souhlasu a účasti místní kultury, předmětu demokratizace. Není možné ji vytvořit tak, že se původní kultura rozruší a zničí a na její místo se přenese model, který vznikl za specifických podmínek v jiné části světa za účasti jiných kulturních prostředků a vlivů. Ani tehdy, když bude zničena civilizovaně. Článok bol uverejnený na internetovom portáli Britské listy, www.blisty.cz