Napäté čakanie na zmenu

Gruzie, či gruzínsky Sakartvelo, malá země na jižních svazích Kavkazu a východních březích Černého moře, se už roky zmítá v politických i ekonomických problémech. Z nevyzpytatelného režimu Michaila Saakašviliho jsou zjevně více a více rozladěni i ti, kteří ho před časem na prezidentský stolec posadili.
Počet zobrazení: 983
gruzinsko-m.jpg

Gruzie, či gruzínsky Sakartvelo, malá země na jižních svazích Kavkazu a východních březích Černého moře, se už roky zmítá v politických i ekonomických problémech. Z nevyzpytatelného režimu Michaila Saakašviliho jsou zjevně více a více rozladěni i ti, kteří ho před časem na prezidentský stolec posadili.

To, co bylo běžné na americkém zadním dvorečku, v Latinské Americe, kde si USA dosazovaly a vyměňovaly své loutky, se v rámci „šíření demokracie“ dostalo i dále do světa. Krátce po tzv. Revoluci růží v listopadu 2003 napsala německá agentura DPA: „O Ševarnadzeho osudu rozhodli především Američané. Použili stejný scénář jako v případě svržení srbského prezidenta Miloševiče v roce 2001. Je tu dokonce i personální kontinuita v osobě amerického velvyslance Richarda Milese. Ten byl v pravou chvíli v Bělehradě i v Tbilisi.“

Saakašvili bojuje o prežitie

Na financování obou převratů, a pak i dalších, se významně podílel americký miliardář maďarského původu George Soros. Svržený gruzínský prezident a dřívější blízký souputník Michaila Gorbačova – Eduard Ševarnadze tehdy řekl izraelskému deníku Jediot Achronot: „Jsem šokován, jak některé mezinárodní organizace, například Sorosova nadace, hrubě, neomaleně a masivně zasahují do vnitřních záležitostí státu.“ Své by mohly vyprávět i další země. Saakašvili však dělá problémy a Gruzínci dávají stále více najevo svou nevoli a netrpělivost, kdy už přijde čas jeho demontáže. Napadení jihoosetského Cchinvali a krátká válka s Ruskem v srpnu 2008, byla z jeho strany hra vabank. Obraz obětního beránka, který se snažil o událostech vytvořit, dlouho nevydržel, byť ho někteří i u nás vytrvale opakují. První výstřely ve válce s Ruskem vyšly z gruzínských zbraní. Gruzie je hlavním viníkem krvavého konfliktu – k tomuto závěru došla mezinárodní komise pod vedením švýcarské diplomatky Heidi Tagliaviniové. Západ přemýšlí, kdy a za koho jej vyměnit. Není to snadný úkol. Nespokojenost v zemi je sice velká a roste, ale Saakašvili bez skrupulí využívá a zneužívá všech nástrojů moci.

Od autoritárstva k totalite

Opozice je přitom beznadějně roztříštěná a znesvářená, sjednotit se jí nedaří. Proti nenáviděnému Saakašvilimu bojují desítky opozičních stran a stovky vůdců. Má to však jeden háček, bojují proti němu i proti sobě. Prezident neskládá zbraně, nerezignuje, ale bojuje. Už více než před rokem napsal známý politolog Georgi Chuchašvili: „Saakašviliho režim přešel od autoritářských metod vládnutí k totalitním.“ A prezidentovi mecenáši? Mlčí. I po květnových místních volbách, které s převahou „vyhrálo“ Saakašviliho Sjednocené národní hnutí, vznesla opozice, ale i pozorovatelská mise OBSE, řadu vážných výhrad. A zase nic. Žádné protesty, žádná ostrá slova, natož sankce a plné noviny celého světa jako na povel kreslící obraz totalitárního režimu. Nic takového se neděje. Postupuje se přesně podle zaužívané zásady americké zahraniční politiky: „Je to sice lotr, ale lotr náš!“ Čas ještě nedozrál, nástupce nebyl vybrán, opozice je držena ve stavu rozptýlení. To v Moldávii dokázali po posledních volbách velvyslanci jistých zemí (jak zadokumentovala místní média) svolat vůdce opozičních stran a nadiktovat jim podobu protikomunistické a prozápadní koalice. Jak řekli, tak bylo. A Moldavci nesou následky. V Gruzii si zatím Saakašvili promyšleně chystá ústupovou cestu. V parlamentu má ústavní většinu (protesty proti zmanipulování voleb neprocházejí) a tak připravil k projednání změny v ústavě. Pravomoci by po příštích prezidentských volbách v roce 2013 přešly z rukou prezidenta zčásti na premiéra, zčásti na parlament. On sám už potřetí kandidovat nemůže. Výsledky, pokud by měl volnou ruku, by si opět nějak zařídil, ale nemůže, a tak by rád vykonával úřad premiéra. Ovšem s posílenými pravomocemi.

Opozícia naďalej roztrieštená

Opozice protestuje a hrozí masovými demonstracemi. Deset politických stran vydalo 19. července společné protestní prohlášení a mnoho dalších vzneslo výhrady samostatně. Jejich obsah lze vyjádřit slovy lídra hnutí Za spravedlivou Gruzii Zuraba Nogaideliho: „Nová ústava je hloupý a průhledný manévr M. Saakašviliho, jak zůstat u moci i po roce 2013. To nelze připustit. Zachraňme Gruzii!“ K tomu je ale třeba spojit síly, mít jeden program a jeden cíl. Dnešní stav to, že Saakašvili může vládnout i proti takové přesile nespokojených, je dočasný. „Není to proto, že by byl Saakašvili pořád ještě silný, ale proto, že opozice je stále ještě slabá a roztříštěná,“ říka bývalý ministr ekonomického rozvoje Kacha Benukidze. Až se to změní, změní se i režim. Většina na to čeká. Jen pětina občanů, jak vyplývá z průzkumu, jehož data zveřejnil v polovině července týdeník Kviris palitra, hodnotí Saakašviliho éru kladně, dvě pětiny neutrálně a ostatní kriticky.´ Podle výsledků průzkumu Národně-demokratického institutu, který byl zveřejněn 27. července, je 83 procent Gruzínců nespokojeno se svou sociální situací. Domnívají se, že vláda se nezabývá nejpalčivějšími problémy života lidí. Tři z pěti Gruzínců nesouhlasí se současným kurzem režimu vůči Rusku a přejí si obnovení normálních vztahů. Dnešní atmosféra se dá popsat jako napjaté čekání na změnu.

Autor je analytik medzinárodných vzťahov

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984