Desatoro o ponovembrovej slobode a mravnosti

V Literárních novinách spisovateľ Michal Černík v eseji Konce českých iluzí vyjadril sklamanie z ponovembrového vývoja. Oskar Krejčí vo svojej stati reaguje na dva nesúhlasné príspevky, snaží sa používané argumenty roztriediť či zatriediť. Myslíme si, že jeho článok je podnetný aj pre slovenského čitateľa: a aby mohol konfrontovať, uvádzame aj odkazy na články, o ktorých autor píše. 
Počet zobrazení: 3100
krejcimu.JPG

Petr Mach má samozřejmě pravdu: svobody po listopadu přibylo. Byrokratický socialismus nezahynul zradou. V Číně jej pohřbily reformy. Ve východní Evropě prošel sebedestrukcí díky malému množství svobody a úzce pojaté mravnosti. I proto mu chyběly obranné reflexy ve chvíli, kdy Gorbačov otevřel dveře divokému kapitalismu. Uctívat však svobodu an sich je cestou do otroctví. Přibyla totiž svoboda konkrétní: svoboda podnikat, svoboda cestovat, svoboda znemožnit se, nechávat ze sebe sedřít kůži či žebrat. Každý si může vybrat. Když se narodil jako kníže, zprivatizoval nějaký ten knižní velkoobchod, či usadil se v ministerském křesle, má samozřejmě škálu nabídek širší. I proto boj za svobodu a demokracii nikdy nekončí. Lze přímo zformulovat politologickou zákonitost:
 


Dictum č. 1: Sametová revoluce, právě tak jako jiné revoluce, nebyla vykupitelská. 

Problém polistopadového vývoje ale není jen v nedokonalosti člověka, kterou oprávněně připomíná Roman Joch, ale i v tom, že nově získaná svoboda volby byla ve změti nabízených cest problematicky využita. Slovenský prezident Ivan Gašparovič v jednom vystoupení hovořil o tom, že po listopadu 1989 proběhla ještě jedna revoluce: majetková. Obě, ta politická i ta majetková, měly své vítěze a své poražené. Sociální struktura se změnila, a to hlavně díky bezpracným ziskům malé skupiny, která využila historickou příležitost k zajištění bohatství pro několik generací svého rodu. Bezpracný, znamená na úkor práce jiných, protože je to práce, která zisk vytváří. Vzniklá sociální diferenciace vyvolává nespokojenost i u těch, kteří se mají poměrně dobře, a to ne vždy ze závisti. Nejdůležitějším zdrojem nespokojenosti je fakt, že majetkové změny byly v rozporu s elementárními představami spravedlnosti.

Teď pravověrný liberál vytáhne brožurku Friedricha Hayeka a ocituje, že spravedlnost neexistuje, protože společnost je příliš složitá a zmuchlat ji podle nějaké soukromé vize dobra je diktatura. Že jediným dobrem je svoboda. Jenže absolutní svoboda taxíkářů neprospívá zákazníkům, ale vede k rvačkám gangů. Absolutní svoboda podnikatelů vede k tunelování – u nás za stovky miliard korun, řádově jeden roční stání rozpočet. Vtip je v tom, že argumentační moc slova je nižší, než argumentační moc násilí. Bez ohledu na pravdu. Proto na absolutní svobodě nejvíce vydělají nejsilnější, ne nejmravnější či nejmoudřejší. 


Dictum č. 2: Absolutní svoboda nevede k anarchokapitalismu, ale k diktatuře.

Ale získali jsme svobodu slova. Především v hospodě, odkud hlášení od bretschneiderů neznamenají automatické popotahování či vězení. Pak je tu ovšem i svoboda slova pro veřejnoprávně vyvolené a majitele novin či radiových vln. Takto se zcela zásadně oddělila váha hlasu těch v hospodě, od síly těch na obrazovce: rozdíl je v počtu posluchačů slov, která by mohla organizovat.

Samozřejmě, že i toto je více, než bylo před 17. listopadem. Ovšem k demokracii to má předaleko. A nesmíme zapomínat, že veřejnost se rodí s masmédii. Ty dokáží představit jednotné téma ve stejnou dobu velkým skupinám. Nebo nepředstavit: embargo je formou postmoderní manipulace. V Česku dospěla situace tak daleko, že hnutí Ne základnám zařadilo mezi svá hesla slavnou větu „Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize!“

Zní to jako nepodařený bonmot, ale stačí si zopakovat hlavní zpravodajskou relaci ČT z letošního 9. května. Tedy v den utajovaného osvobození Prahy. Z obrazovky na nás bez jakéhokoliv smysluplného komentáře koukal slavný plakát s rudým pařátem ozdobeným srpem a kladivem, který se vznášel nad Hradčanami. A nápis „Zchvátí-li tě, zahyneš!“ Dlužno dodat, co zůstalo zamlčeno: jde o nacistický plakát, na který odbojáři dopisovali „Nám to nevadí, my tam nebydlíme!“ Inu, chcete-li něčemu v politice rozumět, vypněte Českou televizi.


Dictum č. 3: Nejcennější na demokracii nejsou volby, ale tolerantní diskuse.

Problém je v tom, že abstraktní svoboda se v konkrétním životě spojuje s mocí. Majetkovou, politickou, informační. Politická psychologie studuje autoritářské chování od 30. let minulého století. Politici a novináři, kteří v rámci péče o demokracii filtrují informace, aby nebyl lid zmaten, vnucují svůj názor, obviňují, soudí i veřejně popravují, tvoří rádobydemokratický základ fašizace.

Nemělo by se zapomínat, že všichni význační filosofové antiky - snad kromě Demokrita - kritizovali demokracii jako vládu demagogů a davu. Představa dějin jako zápasu o demokracii je dítětem britského historika George Grotea, jehož mnohosvazkové Dějiny Řecka vycházely v polovině 19. století. Právě tento autor zformoval ideu, že základ evropské civilizace spočívá na demokratické zkušenosti Athéňanů. Jenže velká sláva athénské demokracie je neoddělitelná od mimořádné autority Perikla, politika aristokratického původu. V tom je skryt jeden z velkých problémů liberální demokracie: demokracie je rozumná jen v podmínkách, kdy se veřejnost chová jako lid, ne jako dav. To vyžaduje vzdělání, zajištění toku informací a tolerantní diskusi. Tedy všechno, jen ne televizní primitivizaci a šíření nenávisti. Pak lze doufat, že demokratické volby vynesou vzhůru aristokraty ducha -  tedy lidi talentované a morální.

Koho vynáší v Česku?


Dictum č. 4: Liberálové a konzervativci se smířili s demokracií tehdy, když poznali, že sdělovací prostředky dokáží rozmělnit velké agregáty lidí - národy, třídy apod. - tak, aby nehlasovaly jednotně. 

Zkušenosti po roce 1989 ukazují, že liberální demokracie selhává při výběru kvalitní politické elity. Důvodů je hned několik. Především kandidatura do vrcholných státnických funkcí předpokládá kariéru uvnitř strany. To znamená vítězné absolvování velkého řetězce soubojů, v nichž se neměří inteligence a mravnost, ale zručnost. Strana pak k úspěchu potřebuje nejméně 20 miliónů a přízeň televize. Nebo tradiční elektorát, který ovšem tváří v tvář problémům 21. století podléhá erozi.

Podle katedrové politologie je základem demokracie vláda většiny. Jaké většiny? Kdo v Česku volil Věci veřejné v té podobě, v jaké se nakonec vybarvily? Povětšině se jednalo o protestní hlasy, které chtěly změnu a tak volily nového zajíce v pytli. Vládnoucí koalici pak nevolil nikdo. Tu v kuloárech ušmudlali straničtí bossové podle soukromých preferencí.

Výsledkem takovýchto procesů nemůže být nic jiného, než úpadek politických elit a ztráta důvěry v demokracii. Demokracie je však stále režimními intelektuály a propagandisty představována jako harmonizace společnosti. Jenže, řečeno s Jungem, demokracie nikdy nebyla nic jiného než nekrvavá válka. Válka politických stran - beze zbraní, ne vždy ale bez násilí v širokém slova smyslu. V celém západním světě. Tato skutečnost nebyla Evropě nebezpečná v dobách prosperity a nadvlády. Dnes, kdy dochází k restrukturalizaci globálních procesů v neprospěch Západu, se ovšem stala přímo existenčně hrozivá.

Dictum č. 5: Oporou liberální demokracie nejsou volby, ale spokojenost středních vrstev.

Sociální a ekonomická politika státu je důležitá proto, že svobodný kapitalismus je systém nezměrného plýtvání. Třeba nezaměstnaný: netvoří, je nutné jej sociálně podporovat, nebo se musí posilovat policie, kdyby začal pošilhávat po Auroře. Řeči o tom, že je třeba zprivatizovat sociální systém, protože se rodí málo dětí a lidé stárnou, jsou jen dalším pokusem o sebevražedné podkopávání středních vrstev. Což takhle usilovat o vyšší produktivitu práce a poctivější vybírání daní? I od nadnárodních monopolů. Což takhle bránit změně zdravotnictví v černou díru především díky farmaceutickým monopolům? Což takhle v Česku ušetřit na zbytečné armádě, jež stejně nedokáže ochránit zemi. Takovýchto možných zisků a úspor lze vyjmenovat desítky. Jenže státníci řeší problémy, které by povětšině bez nich nevznikly, na úkor veřejnosti – a ještě se u toho tváří jako sebeobětující se mučedníci. Ovšem jakmile střední vrstvy zmizí, nebo ztratí důvěru, demokracie skončí. Třeba i prostřednictvím voleb.


Dictum č. 6: Ztráta politické kontroly nad ekonomikou a k uzoufání nekvalitní politické elity činí Západ konkurenceneschopným.

Zkvalitnění elit vyžaduje rozvoj vědy, vzdělávání a umění. Věřit na samovývoj či charitativní podporu vědy a umění, jak o tom hovoří Roman Joch, skrývá řadu záludů. Podpory ze strany církevních otců či sekulárních mecenášů ústí v oficiosnost baroka nebo snobismus odcházení. A samozřejmě v nepřímé subvence státu. Například v podobě státní podpory církve, pojetí reklamy či sponzorování jako daňově odečitatelné položky. Místo jednání úředníků nastupuje veřejností dotovaná svévole bohatých. Ani jedno není zvláště objektivní, to první je ale blíže k demokracii. Tvrzení, že stát je špatný hospodář a úředníci kradou, je právě tak oblíbená, jako nesmyslná generalizace. Špatnými hospodáři jsou jen někteří státníci, právě tak jako někteří soukromí podnikatelé a manažeři. A kradou jen někteří úředníci, právě tak jako někteří podnikatelé a manažeři. Úředníci jsou vyměnitelní a kontrolovatelní, což podnikatelé-mecenáši nejsou.

Řídit vědu a umění v malých zemích jako je Česko je nesmírně obtížně. Nelze například vědu podporovat v celé její škále, neboť na to nikdy nebudou zdroje. Je třeba nalézt priority. Ale jak? Na první pohled stačí podporovat to, co ve světě letí. Třeba nanotechnologie. To pak grantová agentura přidělí peníze Frantovi Omáčkovi, a ten… Ten nic, protože neumí. Peníze mají jít za talenty, které jsou převelice vzácné. Je zbytečné podporovat vědu a umění, je nutné podporovat vědce a umělce. Málokde se tak plýtvá, jako ve vědě a umění. Řešením není ani byrokratická grantová agentura, ale ani mecenáš. Představa všudypřítomného vzdělaného a kulturně orientovaného mecenáše je jen zrcadlový odraz Šaldova dělníka, který čte u studánky poezii. Jsou tací. Jenže je jich pohříchu málo. A v nouzi chybí. Giordano Bruno dodnes na svého mecenáše čeká.


Dictum
č. 7: Předpokladem vyhledávání, ochrany a podpory talentů je permanentní tolerantní otevřená diskuse o vědě a umění.

Kultivovaná diskuse o vědě a umění vyžaduje vzdělanou veřejnost. Časovanou bombou v základech naší společnosti je rozklad školství. Osvícenskou vizi všestranně vzdělané osobnosti nahradil po listopadu 1989 jako školní cíl obraz konkurenceschopné pracovní síly. To znamená, že občan musí jít na pracovní trh vybaven odpovídajícími diplomy a technickými dovednostmi důležitými pro kariéru. Podle nejrůznějších výzkumů psychologů, jakmile nastupuje na vysokou školu více než 30 % dětí z určitého ročníku narození, jsou mezi nimi lidé s inteligencí nižší než 110. Což bývávala hranice pro zvládnutí nároků vysoké školy. V Česku podle statistik OECD nastupuje na vysoké školy 60 % lidí ve věku kolem dvaceti let. Boloňská unifikace spojená se soutěží o počty vysokoškoláků vede ke snižování nároků na vysokoškoláky. Kult vysoké školy je spojen s jejím znehodnocováním.

Ztrátou disciplíny na základních a středních školách (kdo se učí rád a vždy dobrovolně?) nejvíce trpí společenské vědy. Pro znalost politických procesů je třeba průsečníkových informací ze všech společenských věd, pro porozumění pak především historie a filosofie. Filosofie, která je talentovou vědou, byla vždy na středních školách popelkou. Dějepis se pak změnil na soutěž ve věrnosti novému režimu bez znalostí, což vyvolává jen zmatek v hlavách studentů i kantorů. Mizí badatelské typy, hledači. Díky atmosféře vytvořené oficiosními masmédii a chaosu ve školství se obraz národního obrození mění ve slepou uličku dějin. Nevzdělaný a neinformovaný občan pak těžko může rozumně spravovat osud svůj, státu či Evropy. Je ale snadno řiditelný.


Dictum č. 8: Občanská společnost bez občanských ctností směřuje k chaosu, nebo oligarchii.

Roman Joch má pravdu, že cestou k nápravě je mravnost. Jak ji ale dosáhnout bez filosofie a znalosti dějinotvorných ideálů? Představa, že současný zmatek dokáží napravit církevní školy, je naivní. Pouze budou vytvářet kastu, které se buď změní v sektu, nebo privilegovanou honoraci.

Člověk jako bio-psycho-sociální bytost se nerodí ani vzdělaný, ani mravní. Rodí se s předpoklady pro vědění a mravnost. Tak jako každý není nadán badatelským či uměleckým talentem, lidé se liší i schopností empatie, možností procítit problémy jiných. To není dědičný hřích, ale vývojové stádium. Nelze předpokládat, že se mravnost či hra na klavír zrodí živelně. Mravnost ke svému rozvoji potřebuje pohádky, výchovu a vzdělávání – naznačení, co je dobro a co je zlo. Marná sláva, ctnostné jednání je nutné spojovat s vědou: bývaly doby, kdy Aztékové zachraňovali Zemi i její okolí tím, že lidským obětem vyřezávali srdce. Je možné, že i někteří z inkvizitorů věřili, že upalováním čarodějnic spasí své bližní. Dnes někteří obětavci brání demokracii asociálními reformami, stavěním radarů v Brdech a bombardováním Bělehradu.   

Liberalismus přeexponoval vzpouru proti konzervativní zoktrojování morálky a vědy středověkou církví. Představa o tom, že se společenské dobro zrodí ze svobodné konkurence sobeckých zájmů, je vybočením z evropské tradice. V antice dokonce i hédonističtí filosofové požadovali občanské ctnosti, církevní otcové také nevěřili na samovývoj mravnosti. Uznat potřebu a možnost výchovy k mravnosti by ale znamenalo nejen lepší porozumění antice a středověku, ale také konfuciáncům a islámským demokratům. A při větší otevřenosti mysli i socialistickému humanismu.


Dictum č. 9: Základem tolerance je pochybnost o vlastní pravdě.

Teze o tom, že mravnost je spojená s bohem, má prokázaný nedostatek: není jasné, s jakým bohem. Dovolávat se židovsko-křesťanské tradice jako řešení této záhady je nebezpečná móda. Naznačuje se tím, že jsme jiní, než lidé islámu, konfuciánství a někdy i pravoslaví. Tezi o židovsko-křesťanské tradici ovšem zformulovali fundamentalisté v polovině minulého století, pro něž mírou pravdy bylo heslo „Raději mrtvý, než rudý!“ Stalo se tak pár let po děsivém holocaustu, na němž se podíleli vojáci s nápisem Gott mit Uns na opasku. O středověkých i novějších protižidovských pogromech organizovaných křesťany nemluvě. A chce-li dnes někdo objevovat společné kořeny abrahámovských náboženství, neměl by zapomínat, že do této rodiny patří nejen pravoslaví, ale také islám.  

Vize křesťansko-židovské tradice příliš koketuje s představou vlastní nadřazenosti. Má-li být ospravedlněna jako etická, znamená omluvu genocidy původních obyvatel Ameriky a pacifické oblasti, obchodu s otroky, koncentračních vyhlazovacích táborů vynalezených během burské války… To, že se někdo cítí vyvolený svojí vírou, je jen ukázkou toho, jak moc nám spravedlivý bůh chybí – neboť by jej vedl k větší pokoře, sebereflexi a toleranci. 


Dictum č. 10: Morální mohou být pouze činy.

Největší chorobou Západu, a tedy i polistopadového Česka, je pokrytectví. Moralizování má ospravedlnit čtyři války, do nichž jsme byli zataženi polistopadovými spojenci – válkami, které nemají nic společného s našimi národními zájmy. Také omlouvání chyb, tunelování, mravního rozkladu po roce 1989 tézí o lidské nedokonalosti je prostě výmluva: člověk an sich je materiálně neexistující abstrakce, existují pouze konkrétní lidé. A každý člověk přece nekrade. A každý po listopadu 1989 nevládl, přičemž mírou odpovědnosti je velikost pravomocí. Lidé žijí v USA, v Číně, v Saudské Arábii – a každý z těchto států vypadá jinak.

Mravnost je pro humanistu úcta k nedokonalému člověku, oné fascinující kosmické nahodilosti. Vírou je naděje vložená do rozvoje vědy, šíření mravnosti a umění. Tento svět rozhodně není nejlepším z možných světů. I proto osvícenci říkali, že skutečná mravnost je politicky aktivní: nápravu musí zajistit zcela konkrétní lidé. 

(Vychádza súbežne  s Literárními  novinami č.  24/2011)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Anonymný
#2
(neuvedené)
15. jún 2011, 14:52
pojem "slobody" je den za dnom abstraktnejsi a vzdialenejsi. co ma mlada rodina s malymi detmi z toho, ze mozu "slobodne" cestovat na dovolenku niekam do Tichomoria, ked obaja zivitelia stratia pracu, ked potom nedokazu splacat uver na byvanie a banka na nich posle exekutora? co ma chory clovek zo slobody, ked si nedokaze zaplatit osetrenie, ktore by potreboval? co maju mladi z toho, ked skoncili VS a nevedia si zohnat pracu a byvanie a tak musia niekde v talianskej restauracii umyvat kastroly? tak by sa dalo o "slobode" este dlho pisat. co sa tyka moralky, tak opat ide skor o prehlbujucu sa amoralnost, staci si rano kupit denniky s najvyssimi nakladmi, alebo vecer si pustit najsledovanejsie televizie. pojmy ako sloboda a mravnost v dennej praxi stratili svoj vyznam, stali sa z nich samanisticke zaklinadla, ktorymi vladnuca plutokracia plieska nad hlavami ludi ako bicom...
Obrázok používateľa Anonymný
#3
(neuvedené)
15. jún 2011, 21:26
Skôr ako napíše podobné nezmysly ako v Dictum 9, tak by si mal preštudovať dejiny kresťanského myslenia. Potom by nedospel k viacerým "herézam" "Tezi o židovsko-křesťanské tradici ovšem zformulovali fundamentalisté v polovině minulého století, pro něž mírou pravdy bylo heslo ?Raději mrtvý, než rudý!? ***********Tak to je pohľad jedine tak vyšieho klerus vo Vatikáne! Ak si pozrieme dianie v katolíckej cirkvy v 60- 70 tých rokoch 20 storočia v Latinskej Amerike, tak vidíme pravý opak. Na učení Karla Marxa a presnom výklade Biblie bola založená Teológia oslobodenia. Hlavný exegét hnutia mexický akademik José Porfio Miranda napísal knihy Marx a Biblia (1971)Kresťanský humanizmus Karla Marxa (1978) Komunizmus v Biblií (1981)Mnoho kňazov a biskupov sa pridalo k revolúcionárom ako napr. Camillo Tores. Bol zavraždený kolumbijskými provládnymi vojakmi. Je známy svojim nekompromisným postojom proti buržoázií. Vyhlásiol, že: "Katolík ktorý nie je revolucionár žije v smrteľnom hriehu". Ako ďalšieho uvediem argentínského teolóoga José Miguez Bonina, ktorý napísal diela Kresťania a Marxisti: Spoločná výzva k revolúcií (1976) Ku kresťanskej politickej etike(1983)V r. 1980 zavraždili američanmi platení žoldáci arcibiskupa San Salvadoru Oscara Romera. Ako ďalších vyznamných predstaviteľov ultra ľavicového chápania uvediem brazilského arcibiskupa Heldera Camaru, peruánskeho teológa Gustáva Gutierréza, ktorý spolu s urugvajským teológom Juanom Luisom Segundom viedli ostré dišputy s terajším pápežom Jozefom Ratzingerom, ktorý zastával spolu s Kakrlom Wojtilom záujmy tých najbohatších a proletariát sa snažili cirkevnými nariadeniami utláčať. Čo bolo v príkrom rozpore s Kristovým učením, ktorý jednoznačne povedal, že "skôr prejde ťava uchom ihly ako bohatí do kráľovstva nebeského". Ak sa aj našiel v RKC pápež (ako napr. Albino Luciani), ktorý mal záujem hájiť záujmy chodobných, tak sa nedožil viac ako mesiac na papežskom stolci bol zlikvidovaný. Takže kresťanstvo je o službe a milovaní blížneho svojho, ktorý je v núdzi, čo zrejme autor zjavne nechápe, alebo nechce pochopiť.
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
15. jún 2011, 22:01
Inga ved autor má úplnú pravdu. ja som rástla práve v takejto rodine s týmto heslo sme stávali aj líhali, že radšej byť mŕtvy ako červený. vy asi zas nepoznáte katolícke myslenie- dokonca sme ochotný si privlastniť aj celý starý židovský zákon ako svoj.- lebo pokladáme Ježiša i Jeho matku Máriu aj Jozefa za žida - to mu nik nesmie uprieť. dokonca sme boli vychovávaní tak, že židov musíme chrániť. to nebolo len tak povedané, že katolíci zachránili mnohých židov. to sú fakty. a ani som nepoznala kňaza vo svojom okolí čo by uznával komunistov - aj ked vylúčiť to nemôžem. jediné čo sme nesmeli používať - tak ako židia - boli krstné mená typické pre židov- ale aj tak sme ich používali. len nesmeli byť použité Ráchel, Sára, Helga, Rút teda tie čo sa najviac skloňovali v lágry. dokonca aj katolíci sa báli dávať tieto mená len, preto aby neskončili ako židia. ibaže my sme rímskokatolíci a to bol takpovediac už západ a preberali sme všetky zápané pravidlá - nie iné.
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
15. jún 2011, 22:19
a aj moje meno Viera je židovské -a aj mi ho dal židovský lekár. len náš kňaz mal výhrady -tak mi dal do latinčiny a pomenoval ma radšej Fides. a dokonca sme vyhľadávali židovských remeselníkov ako sú zlatníci a mala som veľa kamarátov židov. aj ked nechceli hovoriť o židovstve to boli tak tajomní a múdri ludia, že bola radosť ich mať za kamarátov. rada som počúvala ich príbehy a myslím si, že práve ich historici nám zachránili mnohé kultúrne pamiatky. okrem toho mali knihy staré a významné a naučili ma poznať staré slobodomuráske symboly.
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
15. jún 2011, 22:52
V čom má autor má úplnú pravdu? V tom, že katolíckemu klerusu ide o majetky a nič nerobenie = parazitenie na laických veriacich! Uvediem aktuálny príklad. Fígeľ a ďalší tzv. eurokomisári presadili výrobu elektrickej energie vo výške 20% z tzv. obnoviteľných zdrojov. Predtým Figeľ "vyloboval" zatvorenie niekoľkých blokov v našich jadrových elektrárňach, ktoré boli zrenovované a mohli vyrábať elektrinu ešte 20 rokov. Myslíte si, že im išlo o ekológiu? Ani náhodou. Išlo o úplne špinavý bussines pre RKC. Málokomu to dnes dochodí, ale RKC prenajíma z tzv. reštituované cirkevné majetky na 25-30 rokov tzv. investorom, ktorým štát dal obrovské dotácie na slnečné kolektori. Takže ak to zoberieme po poradí: Čarnogurský likviduje JRD, aby následne v r. 1995-96 a 2005-06 prebehli dve reštitúcie cirkevných majetkov. Potom Figeľ presadí zavretie niekoľkých jadrových blokov. Nasledujú záväzo SR, že budeme vyrábať 20% elektriny faktiický fotovoltaickými článkami a samozrejme v drvivej väčšina na prenajatej zreštituovanej cirkevnej pôde. Potom z našich daní sponzoruje zahraničných investorov, ktorí stavajú slnečné elektrárne ako huby po daždi. Štát sa im zaviaže že bude od nich vykupovať extrémne drahú elektrinu za 3 násobok ceny za ktorú ju vedia vyrobiť jadrové elektrárne. A nakoniec nám URSO postupne zdvihne ceny za kWh o niekoľko desiatok %, len preto, aby sa to západným investorom vrátilo a mali z čoho vyplatiť nájomné za prenajatú RKC. (ak tento rýchly nárast cien elektriny nenastane tak Figeľ s Miklošom urobia všetko preto, aby dosadili do URSO svojich ľudí) Ak si niekto myslel, že si kňazí a najmä mnísi vysúkajú rukávy a začnú reštituované majetky obrábať, tak bol na šialenom omyle. Takže tento špinavý a dlhodobo prešpekulovaný obchod klerusu katolíckej cirkvi nakoniec zaplatia bežní spotrebitelia. Takže tu nejde RKV o morálku, ale o majetky a špinavé peniaze, ktoré sú koreňom zla. Tak stále nechápem v čom má autor pravdu? To RKC kšeftami s pôdou a zdražovaním pre chudobu hlása radostnú zvesť evanjelia? Tak takéto čosi by bolo jedine v Judášovom evanjelium, ktoré je zhodné s činmi RKC! Len keby za tých Judášskych "30 strieborných" boli kúpili pole pre cintorín pre pochovávanie zločincov kapitalizmu.
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
16. jún 2011, 07:32
a čo vás ešte prekvapí na Fígeľovej politike? ved už robí všetko preto, aby neboli ani cesty na Slovenku. a tie alternatívne zdroje podporuje tiež OSN - majú na to svoju politiku cez nadáciu Billa Gatesa veľký katolík. už som to sem písala. a nechápem prečo, ale odstavujú Europu od čistého zdroja energie ved to prinesie ešte väčšie zdražovanie a utlmí vývoj. zaostalé regióny - budú ešte viac zaostalé, lebo takejto drahej energii sa nebudú môcť dostať chudobní. je to drahé, že kvalitné f. články si budú musieť kupovať za veľmi drahé peniaze to akosi nepovedia. a čo je zarážajúce, že sa začína obchod s liekmi to je už čo? už pár rokov to je silný lobing a malý lekárnik nemá šancu zničia ho veľké lekárne. toto už nie je o konkurencii ale o zničení konkurencii. a to isté platí o malých remeselníkoch čo sú ako živnostníci. a čo ešte len tie dotácie na chránené dielne to sa už nemôžem ani len pozerať čo sa deje. mnohé sú fiktívne a neraz sú za nimi prešibaní právnici. to radšej ani nekomentujem, lebo respektíve poviem to tak, že komunisti a ich papaláši boli len slabí odvar - čo sa deje dnes celkom ako v Kocúrkove. To nie len o klére - ale aj o nadáciách čo sa bijú do prs, že sú kresťanské. a škoda reči. a čo ešte taký starostovia čo im stačí vedieť sa len podpísať a viac to tiež nekomentujem.
Obrázok používateľa Anonymný
#4
(neuvedené)
16. jún 2011, 13:54
Nuž, je to prúser. Ale nezačal sa ani tak občianskym vypnutím v novembrových dňoch 1989, skôr sa dá dnes povedať, že průserom sa to stalo až v júni 1990 po voľbách, keď sa vlády ujal Vašek Klausů a diktátorsky vyhlásil šokovú terapiu ekonomiky za frenetického potlesku novembrových revolucionárov, ktorí si však mysleli, že budú naveky cestovať slobodne do sveta za socialistické ceny, keď rožok stál 0,30 Kčs a pivo 2,70 Kčs, benzín 4,30 Kčs a dolár sa predával i načierno za desať kaček. Netušili, že sa už chystá privatizácia, reštitúcie, rozpustenie družstiev na vidieku, zrušenie podnikov ťažkého priemyslu, znehodnotenie úspor a likvidácia domácej ekonomiky, že bude desať i pätnásťpercentná nezamestnanosť a školstvo i zdravotníctvo nebude zadarmo.
To je ten průser. Sloboda je na prd, ak k nej nemáte dôstojnú životnú úroveň ( to je citát z ľudu). Ani netreba viac, iba citovať:"Dictum č. 6: Ztráta politické kontroly nad ekonomikou a k uzoufání nekvalitní politické elity činí Západ konkurenceneschopným.
Zkvalitnění elit vyžaduje rozvoj vědy, vzdělávání a umění.
Podpory ze strany církevních otců či sekulárních mecenášů ústí v oficiosnost baroka nebo snobismus odcházení. A samozřejmě v nepřímé subvence státu. Například v podobě státní podpory církve, pojetí reklamy či sponzorování jako daňově odečitatelné položky. Místo jednání úředníků nastupuje veřejností dotovaná svévole bohatých. Ani jedno není zvláště objektivní, to první je ale blíže k demokracii.
Tvrzení, že stát je špatný hospodář a úředníci kradou, je právě tak oblíbená, jako nesmyslná generalizace. Špatnými hospodáři jsou jen někteří státníci, právě tak jako někteří soukromí podnikatelé a manažeři. A kradou jen někteří úředníci, právě tak jako někteří podnikatelé a manažeři. Úředníci jsou vyměnitelní a kontrolovatelní, což podnikatelé-mecenáši nejsou."

Za koho sme to vymenili nomenklatúry byrokratického socializmu? Sú to určite tí lepší?
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
16. jún 2011, 17:24
"Tvrzení, že stát je špatný hospodář a úředníci kradou, je právě tak oblíbená, jako nesmyslná generalizace. Špatnými hospodáři jsou jen někteří státníci, právě tak jako někteří soukromí podnikatelé a manažeři. A kradou jen někteří úředníci, právě tak jako někteří podnikatelé a manažeři."*********** Tak takéto zgeneralizovanie, že tiež nezmyselné. Pretože zodpovednosť za cudzie (napr. štátne) je ďaleko nižšia ako za svoje vlastné. Predsa z cudzieho krv netečie, a ak tečia tak ma to nebolí! Taktiež platí Baťovské:"Zodpovednosť všetkých za všetko je zodpovednosťou nikoho za nič".Takže štátní manageri a úradníci nikdy nebudú mať taký bezprostredný vzťah a z neho plynúcu zodpovednosť k štátnemu najetku ako podnikateľ k privlastnenému! Ak je zlým hospodárom podnikateľ, tak skarachje a doplatí na to on a jeho firma a najviac u neho zamestnaní proletári. Ak je zlým hospodárom štát, tak zarobia na tom prešpekulovaní manageri a úradníci (často skorumpovaní) a doplatíme na to všetci, lebo minister finacií zdvihne dane. Takže autor porovnáva neporovnateľné. Navyše tomu napomáha aj zlá legislatíva, ktorá netrestá priamoúmerne zlého úradníka, ale len tušim do výšky 3 násobku platu, bez ohľadu akú veľkú škodu spôsobí. Ak by úradníkom, alebo managerom za napr. niekoľko miliónovu škodu exekútor zobrali domy, zariadenia, auta a zvyšok by išli do väzenia odpracovať, tak by si 3 x rozmysleli, či by niečo spreneverili.****** Resume: Pokiaľ bude existovať neosobný štátny majetok, tak vždy budú chytráci, ktorí si z neho uchmatnú a nedajú sa pritom chytiť. Ak budú výrobné prostriedky vlastniť proletári formou rozdelenia 100% akcií v podniku v ktorom pracujú, tak nebudú okrádať seba, alebo devastovať svoj podnik. Čo je na tom nepochopiteľné?
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
16. jún 2011, 19:34
keby to u nas bolo ako v anglicku, kde za porusovanie povinnosti pri sprave cudzieho majetku dostane clovek 30 rokov natvrdo, by bol aj u nas stat dobrym hospodarom. tato tema by mala patrit do agendy pravicovych stran. lenze nase "pravicove strany" su v skutocnosti lobbistickymi zoskupeniami. prikryvaju sa svojou pravicovostou ako krestanska strana krestanstvom, s ktorym ma v skutocnosti do cinenia iba o kusok viac ako nic. Inga, vy sa tvarite ako lavicova aktivistka, ale kludne mozete byt pravicova provokaterka, lebo kritiky "pravice" sa od vas nie a nie dockat :o))))
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
16. jún 2011, 23:04
počúvať z úst pravice už dvadsať rokov o tom, že štát je zlý hospodár a uvedomiť si, že už dvadsať rokov tu nevládla lavica a že medzitým sme si zle uskutočnenou reštauráciou kapitalizmu, pardon transformáciou na demokraciu a trh spôsobili totálny kolaps verejných ekonomických zdrojov i chronický nedostatok finančných prostriedkov a zadĺženosť štátnej kasy na dlhé roky, tož to je niečo, čomu sa smejem.

Ešte raz: Kto že je to zlým hospodárom? Štát? A aký štát tu máme už 20 rokov? A kto mu vládne?

Tak dolu z hrušky, páni pravičiari, vypadnite už do svojich klubov. Chceme zas normálnych národohospodárov a tých, čo hospodárstvu rozumejú...
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
19. jún 2011, 17:24
"Inga, vy sa tvarite ako lavicova aktivistka, ale kludne mozete byt pravicova provokaterka, lebo kritiky "pravice" sa od vas nie a nie dockat" ******** Ja nekritizujem pravicu, alebo ľavicu, pretože podľa terajšieho politologického delenia môže byť zakázaná aj ultra pravicová Robotníckea strana. To mi chcete tvrdiť, že je v tejto strane výlučne veľkoburžuázia hajekovského typu? Takže zásadne používam marxistickú terminológiu buržoázia ( malo buržoázia = živnostníci; stredná buržoázia = malý podnikatelia; veľkoburžoázia = podnikatelia nad 500 zamestnancov, finančný a poisťovací kapitalisti,...) opozitum tvorý proletariát = námezdní pracujúci okradnutí o výrobné prostriedky buržoáziou a a ňou ovládaným štátom! Tak mi napíšte kde by ste zaradili podľa toho prehľadného úplne transparentného triedenia váš SMER?
Obrázok používateľa Anonymný
#5
(neuvedené)
20. jún 2011, 11:14
Štát je zlí vlastník!? Nepamätáte si náhodou kto privatizoval naše strategické podniky. Neboli to náhodou štátne podniky z iných krajín? A nakoniec aj politici sú štátny zamestnanci, takže aj oni sú neschopný riadiť štát ?
Obrázok používateľa Anonymný
#6
(neuvedené)
21. jún 2011, 20:00
Odporúčal by som autorom takéhoto tvrdenia prejsť sa po Slovensku, slovenských dedinách. Bol som teraz pár dní na dedine a rád by som tam pozval dotyčných. Stovky hektárov okolo dediny zarastené burinou, niekde kvalitnou lucerkou, ktorú však nikto nebude kosiť, pre súkromných majiteľov je to len nepotrebná burina. Nebudú ju kosiť, pretože ju nemá komu predať, na Slovensku sa chová čoraz menej dobytka. .......... Nie všadiaľ je to tak. Čo je však na našej dedine evidentnejšie po rokoch kapitalizmu, tak to je hlboký úpadok ducha hospodárenia, pracovného myslenia. Za socializmu sa obrábal každý kúsok pôdy, o pasienky, či lúky na kosenie bol obrovský záujem, susedia sa súdili ešte aj o právo kosiť špinavé priekopy pri cestách. Aj my ako deti sme s otcom chodili vykášať lúky aj v hore, taký bol záujem, voľné plochy neboli. Nakoniec, záhradkárske osady tiež vznikali ako snaha obrobiť aj nedostupné, zlé, zarastené svahy. Choďte sa dnes pozrieť na dedinu. Väčšina záhrad zarastená burinou, vysokou trávou, lúky zarastajú stromami. Sused, ktory chová kravu, hovorí, že dnes naopak sa ľudia na neho hnevajú, ak odmietne ponuku pokosiť si pre seba záhradu na seno, prípadne ak nezoberie od nich pokosenú trávu, pretože je to pre nich odpad, nie krmivo, či kompost.
Obrázok používateľa Anonymný
#1
(neuvedené)
03. júl 2011, 09:16
Kým Slovensko v l.pol.2o.st. bolo jednou veľkou dedinou, pokrytou slamou a zablatenými cestami, v 2. pol. sa postupne zmenilo na priemyselno-agrárnu krajinu.(priemysel,i keď ťažký, železiarne, hlinikáreň etc.) V hladových dolinách vznikli pracovné príležitosti. Za ceny nízkych miezd sa budovalo všetko. Po roku 1989 to spadlo ako prezretá hruška nachystaným a nastrčeným podvodníkom v divokej prichmatizácii. Elity boli zaskočené, mali vyrazený dych. Slovensko spadlo na úroveň rozvojovej krajiny a prepadá sa ešte hlbšie. Asistujú pri tom politici, ktorých si akože slobodne volíme a oni 20 rokov vedú krajinu v červených číslach. Sme jednou z lacných dielní sveta. Naša vážnosť v ňom sa rovná obláčiku cigaretového dymu.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984