Marek Hrubec a Vladimír Špidla predstavia v Bratislave svoju knihu

Počet zobrazení: 4820

spidla_hrubec.jpgMarek Hrubec a Vladimír Špidla predstavia v Bratislave 13. marca 2013 svoju knihu – rozhovor Na ceste k európskej sociálnej únii, pozvánku je v rubrike Podujatia. Pri tejto príležitosti prinášame ukážku z rozhovoru, ktorý v knihe vedú.

Vladimír Špidla (bývalý premiér Českej republiky, predseda ČSSD a európsky komisár pre zamestnanosť, sociálne veci a rovné príležitosti) je v súčasnosti riaditeľom Masarykovej demokratickej akadémie. Marek Hrubec je riaditeľom Centra globálnych štúdií AV ČR a UK v Prahe.

Evropská integrace v době globální krize

HRUBEC: Jaký přikládáte význam evropské integraci v éře globalizace a globální krize? Domníváte se, že z tohoto externího hlediska, z hlediska postupující globální integrace, v době nadnárodních problémů potřebujeme také nadnárodní řešení, tedy v našem případě evropskou integraci?

ŠPIDLA: Pokud sledujeme systematičtěji globální integraci, vidíme, že svět je v zásadě ovlivňován nikoli koncertem velmocí, ale několika velkými strukturami, které jistě nejsou v koncertu, ale které se navzájem ovlivňuji a jejichž interakce je rozhodující pro globální výsledek. Tyto struktury lze nazvat superstáty, jsou to USA jako jeden přiklad superstátu, je to Brazílie jako druhy případ superstátu, je to Čína, nepochybně také superstát, je to Indie, opět superstát, je to Rusko, které do této ligy patří, dá se říci, s odřenými ušima, protože ani počtem obyvatel, ani svoji ekonomickou silou se ji už neblíží, ale má teritoriálně obrovské území a pořad ještě vojenskou sílu.

HRUBEC: Je možné říct, že po éře unipolarismu žijeme v postupně se krystalizujícím multipolárním světě, v němž hraji klíčovou roli EU, USA a země BRIC. Navíc zejména kolem zemí BRIC sílí další integrační tendence, kolem Brazílie Unie jihoamerických národů, Šanghajská organizace spolupráce zahrnuje země, které mají téměř polovinu obyvatel planety, Africká unie atd. V těchto postupujících integračních procesech velkých politických a ekonomických unii a v prostředí globálního kapitalismu je těžko představitelné, že by jednotlivé malé státečky v Evropě mohly dostatečně uspět, pokud by nebyly integrovány.

ŠPIDLA: Nemáme žádnou šanci, pokud se nebudeme schopni integrovat a do značně míry se chovat jako superstát, i když si nemyslím, že Evropská unie bude superstátem. Je lepší použít vhodnější termín. Evropská unie je velmi zajímavým modelem, který je dějinně neobvyklý, je to jedna z největších politických inovací, která se v dějinách objevila. Pokud tuto integraci nezvládneme, budeme eliminováni z civilizačního vývoje. Myslet si, že Německo, které má jedno procento obyvatel, nebo Česká republika bude mít vliv na svůj osud v tomto globálním kontextu, je prostě omyl. Pokud chceme mít vliv na globální dění, můžeme ho dosáhnout jedině jako evropská civilizace, řekněme západoevropský kulturní okruh.

HRUBEC: Jak jsem již naznačil, lze říci, že po období zesílené globalizace v posledních dvaceti třiceti letech je zjevné, že rozsah ekonomiky neodpovídá rozsahu politicko-právního uspořádání. To znamená, že po dlouhé době éry národních států, po celé vestfálské období až do současnosti, jsme dnes stavěni před výzvu zvládnout transnacionální ekonomiku také nějakým transnacionálním, přesněji supranacionálním politicko-právním způsobem. Moje otázka je, zda řešení znamená evropskou integraci, protože situace už není zvládnutelná v rámci pouze národního státu.

ŠPIDLA: Ano, o tom jsem hluboce přesvědčen. Jsem přesvědčen, že odpovědí je integrace a že humanistickou odpovědi, tak, jak ji prozatím vidím, je evropská integrace, protože evropská integrace do jisté míry ukazuje schopnost, i když ne jistotu, vytvoření demokratické a humanisticky koncipované nadnárodní politiky integrace. Myslím si, že naší hlavní odpovědností je nepromrhat potenciál, který tady je, potenciál integrovat Evropu a vytvořit fungující nadnárodní demokracii, což není ovšem snadné.

HRUBEC: Co kdyby ale naneštěstí nastaly jiné scénáře, scénáře více nacionalistické a xenofobní, mohlo by podle vás dojít k tomu, že by současný vývoj po ekonomické krizi, která začala v letech 2007–2008, postupoval podobně jako po světové hospodářské krizi v roce 1929 a současné odstředivé tendence by vyústily v lokální, regionální nebo dokonce globální válečné konflikty?

ŠPIDLA: Nelze to vyloučit, opravdu ne. Myslím si, že z evropské úrovně toto riziko nehrozí, protože tady už není nikdo, kdo by mohl mít takovou kapacitu, aby měl v tomto smyslu úspěch. Možná že bychom neměli zapomínat na to, že na začátku moderní evropské integrace byla válka a není vyloučeno, že na konci projektu by se válka v nějaké podobě opět navrátila. To, co by hrozilo, je nebezpečí, které nám často nedochází, nebo si ho málo uvědomujeme, konkrétně to, že bychom ztratili komplexní mír, mír, který před existenci EU v Evropě neexistoval. Je to mír vojenský, politický, ekonomický, kulturní a sociální.

HRUBEC: Multidimenzionální mír.

ŠPIDLA: Ano. Pravděpodobně by situace nedospěla k vojenskému konfliktu, ale byly by tu konflikty hospodářské, celní války, kulturní spory a tak dále. Byla by to situace velmi těžká a krutá. Zda by došlo k lokální válce? Myslím si, že by k lokálním vojenským konfliktům dokonce i došlo, ale asi by nepřerostly do celoevropského rozměru. Bylo by to spíše jako v 19. století, kdy byla válka například v severní Itálii, bylo tu a tam něco, ale ne celoevropská zničující válka.

HRUBEC: Probrali jsme tedy agonický scénář, který vede k válečným konfliktům a který je obvykle popisován jako scénář neokonzervativní. Podívejme se teď na možnost hyperneoliberálního scénáře, o kterém již někteří autoři uvažují. Jistě může znít pro nás děsivě, ale jeho pravděpodobný výskyt nelze zcela vyloučit. Tento scénář předpokládá, že se vybrané druhy globálních finančních spekulací učiní vice transparentními, hedgeové a další fondy budou průhlednější a podobně. To však umožní více komplexnějších finančních spekulací na více rovinách. Přitom postoupí privatizace zdravotnictví, školství, armády, policie, dopravy a dalších oblasti. Aby tomu nestály v cestě různé druhy regulací, neoliberální vlády přitom budou stále více osekávat výkon statní správy a pokoušet se redukovat sociální stát na stát minimální.

ŠPIDLA: Myslím, že problém, který jste popsal, je problémem nerovnováhy mezi politickou a ekonomickou mocí. V zásadě se dá říci, že je to problém demokracie jako takové. Jestliže demokracie znamená efektivní kontrolu moci, ať má jakoukoliv podobu, to znamená vojenskou, politickou nebo ekonomickou, je nutné si uvědomit, že k tomu, aby veřejná moc vznikla demokraticky a mohla kontrolovat a udržet pod kontrolou jiné typy moci, musí mít určitou sílu. To znamená, nedisponuje-li veřejná moc určitou částí HDP, kterou může přerozdělit jiným způsobem než na základě čistě ekonomické racionality, nemá šanci uspět. Jakkoliv to neumím definovat, myslím si, že existuje jistá minimální úroveň souhrnné daňové kvóty, pod kterou demokracie zaniká, protože prostě ztrácí schopnost být partnerem a efektivním protivníkem ostatním typům moci, z nichž, jak už jsem řekl, nejdůležitější je moc ekonomická.

HRUBEC: V naši době moc ekonomická transnacionální.

ŠPIDLA: A transnacionální ekonomika vyžaduje transnacionální politiku.


Na cestě k evropské sociální unii. Rozhovor Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Praha, Sociologické nakladatelství, 142 stran.

Anotácia:

Na cestě k evropské sociální unii je aktuálním rozhovorem Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Odkrývá Špidlovy názory na různorodé a sporné vztahy českých politiků a politických stran k Evropské unii, na vztahy Evropské unie k dalším oblastem světa a na nelehkou, ale inspirativní evropskou integraci. Rozhovor představuje osobnost, která jako jediná z českých politiků prošla pozicemi od místní správy přes premiéra až po eurokomisaře. Na rozdíl od každodenního hašteření většiny českých politiků můžeme v rozhovoru vidět jeho kultivovaný historický pohled a státnický nadhled i jeho citlivost pro sociální a politickou spravedlnost v životech občanů. Kniha je diskusí především o rovnosti, volnosti a solidaritě. Čtivým způsobem odkrývá Špidlovy názory na rozmanité a sporné vztahy k evropskému sjednocování a ukazuje možnou cestu k evropské sociální nunii. Je možné říci, že kniha je protiváhou Klausovy knihy Evropská integrace bez iluzí.

Obsah:

PŘEDMLUVA 8

CESTY EVROPSKÉHO SJEDNOCOVÁNÍ (ČÁST PRVNÍ)

Vývoj evropského sjednocovaní 13
Evropská integrace v době globální krize 25
Česka republika v evropském prostředí 33

VZTAHY EVROPY S DALŠÍMI OBLASTMI SVĚTA (ČÁST DRUHÁ)

USA: spor o sociální a vojenské výdaje 43
Jižní Amerika: sjednocovaní a participativní ekonomika 51
Rusko: zapadnici a ekonomické meze 61
Islámský svět: interkulturní dialog a vliv sekularizace 64
Čína: trh, export a sociální rozvoj 77

HLEDÁNÍ GLOBÁLNÍHO USPOŘÁDÁNÍ (ČÁST TŘETÍ)

Budoucnost Organizace spojených národů 87
Ženy a další diskriminované skupiny 97
Tobinova daň a problém daňových rájů 102
Kultivování civilizace a lidská práva 105

ČESKÉ PŘÍSTUPY A OSOBNOSTI EVROPSKÉ INTEGRACE (ČÁST ČTVRTÁ)

Čeští občané: izolace a integrace 111
České politické strany: upevňovaní moci 114
Čeští politici: pře o rovnost, volnost a solidaritu 122
Výrazné osobnosti Evropské unie 129

ZÁVĚREM 140

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984