Marek Hrubec: Univerzita pomůže řešit drastickou chudobu

Počet zobrazení: 3647

Rozhovor s Markem Hrubcem, ředitelem Centra globálních studií AV ČR a rektorem vysoké školy ve východní Africe. Rozhovor dobře ukazuje, že je možné rozvíjet alternativní pojetí univerzity založené na solidaritě.

  • Stojíte v čele africké univerzity. Jaké? Kde?

m._hrubec_1.jpgJde o novou univerzitu, kterou jsem se svými africkými kolegy začal rozvíjet od začátku minulého roku. East Africa Star University je umístěna v tropech kousek pod rovníkem na hranicích Burundi, Rwandy a Konga. Po nedávné genocidě ve Rwandě, občanské válce v Burundi a stále probíhajících ozbrojených konfliktech ve východním Kongu je v této oblasti skutečně třeba nabídnout více dobrého vzdělání, které ukáže i jiné než dosavadní způsoby řešení problémů. Pomůže řešit také místní drastickou chudobu, například Burundi je pátá nejchudší země na světě. Zároveň je třeba říct, že se jedná o oblast s nádhernou přírodou, úrodnou půdou, celoročním létem a velkými možnostmi na to, aby tam všichni lidé jednou mohli žít na kvalitní životní úrovni.

  • Jak jste se k této činnosti dostal? To se asi neděje běžně, že by našinec vykonával rektorskou funkci na africkém kontinentu…

Dlouhodobě se věnuji vědeckému zkoumání v oblasti sociální filosofie a globálních studií. Zabývám se různými problematickými stránkami globalizace – ekonomickými, sociálními, politickými a kulturními. Jedním z těchto témat je problém globální chudoby, problém, který je největší jednak v jihovýchodní Asii a jednak právě v subsaharské Africe, kde mnoho lidí žije v extrémní chudobě. Svým odborným zaměřením mám tedy k regionu východní Afriky blízko. Svou osobní angažovaností ve věci sociální spravedlnosti také. Když jsem dostal nabídku, abych africkým kolegům pomohl se zakládáním a rozvíjením univerzity, cítil jsem tuto nabídku jako určitý závazek a musel jsem ji přijmout. Zároveň jsem vnímal, že je to fascinující výzva a možnost přispět v tropech ke vzdělávání místních lidí, kteří budou dobře vědět, jak odstraňovat chudobu, problémy se zahraničními těžaři, ozbrojené konflikty a další neduhy.

  • Pro koho je škola určena? Kdo jsou vaši studenti? Platí školné? A co studenti z chudých rodin?

m._hrubec_6.jpgUniverzita je určena pro studenty hlavně z konfliktních a postkonfliktních oblastí Burundi, Rwandy a východního Konga a také z dalších zemí východní Afriky. Ve zmíněných oblastech se bohužel sice na univerzitách platí, ale studenti zároveň získávají stipendia od vlády, OSN a různých neziskových organizací, takže mohou pokrýt většinu svých nákladů. Také my se snažíme získávat různé rozvojové projekty, abychom umožnili studentům studovat a mohli univerzitu rozvíjet. Bez stipendií by mnoho studentů vůbec studovat nemohlo. Klíčově afričtí kolegové na univerzitě jsou svým původním pracovním zaměřením rozvojoví pracovníci, takže jsme fakticky rozvojová univerzita. Ovšem v jiném než klasickém západním smyslu, kdy rozvoj často moc nefunguje a není udržitelný.

  • Kolik na univerzitě pracuje lidí z Evropy?

Jeden, já (úsměv). Ostatní jsou z Afriky.

  • Jaké obory se přednášejí, kdo jsou učitelé?

V projektu máme založení pěti fakult: lékařské, zemědělské, sociálněvědní, právně-ekonomické a technické. Tři jsou již akreditovány a vyučuje se na nich a další dvě by měly být v chodu v dohledné době. Co se týče oborů, například na lékařské fakultě máme jako jediná univerzita v místním prostředí mimo jiné výuku studia výživy, neboť to je jeden z nejpalčivějších problémů. Pedagogové pocházejí většinou z Burundi a Rwandy, máme ale také například sociology z Ugandy. Přibydou učitelé i z dalších zemí východní Afriky. A nedávno jsem dojednal spolupráci s několika evropskými univerzitami, například tropickou medicínu budou vyučovat lékařky z několika evropských zemí. O spolupráci mají zájem i kolegové z USA a Číny.

  • V příštích dnech oslavíme u nás Den učitelů, který upomíná datum narození Jana Amose Komenského (28. března 1592). Asi by našeho čtenáře zajímalo, zdali pedagogové v Africe znají jméno tohoto Učitele národů a jeho pedagogickou a filozofickou práci?

m._hrubec_4.jpgO Komenském jsem s africkými kolegy mluvil, ale neměl jsem dojem, že by jím byli nějak ovlivněni. Česká republika je v porovnání s jinými velkými zeměmi celkem drobná země, která neměla a nemá daný region jako cíl své rozvojové pomoci. A nepůsobila zde ani negativně v období kolonialismu. Moc se o ní tedy neví ani v dobrém, ani ve zlém. Svým působením jsem se tuto situaci ovšem pokoušel postupně měnit, už jen tím, že jsem byl dosud v dobrém kontaktu s místními obyčejnými lidmi, univerzitními kolegy i na ministerstvech, nebo spoluprací s lidmi z občanské společnosti. Vítali, že se filosof ze střední Evropy pokouší ve východní Africe rozvíjet univerzitu.

  • Jaká je situace v zemi, kde univerzita pracuje? Myslím situaci bezpečnostní.

Situace je poměrně riziková, občas se střílí. Nedávno našli v jezeře mezi Burundi a Rwandou čtyřicet zavražděných těl. Jsou ale i horší případy, na konci prosince vtrhli ozbrojené jednotky z východního Konga do burundské provincie Cibitoke, kde máme univerzitu. V lednu probíhaly střety mezi burundskými a konžskými jednotkami, celkem 115 mrtvých a stovky raněných. Do květnových prezidentských voleb v Burundi to asi nebude lepší. Nelze si ale stěžovat, vždyť univerzitu jsme zakládali právě s tím, abychom pomáhali řešit i tyto problémy. Co se týče naší bezpečnosti, na univerzitě sice máme ochranku s kalašnikovy, ale nejsem si jist, zda by v krizové situaci proti početní převaze vojenských jednotek mohla skutečně nějak výrazně pomoci. Sám mám ovšem také výcvik sebeobrany se zbraněmi.

  • Jaké jsou příčiny těchto násilných konfliktů?

Jednou příčinou jsou nedořešené etnické konflikty, z nichž některé existovaly už před kolonialismem. Západní země je pak v období kolonialismu přiživovaly či vytvářely nové. Východní Kongo je prostorem, kde se různé skupiny z několika zemí již dlouho střetávají. Mimochodem již v 60. letech v těchto místech bojoval Che Guevara. Patrně hlavní současnou příčinou problémů je to, že západní korporace ve východním Kongu těží zlato, cín či koltan, který je třeba do všech mobilních telefonů a počítačů a kterého se tam těží skoro polovina světové produkce. To narušuje život místních lidí, vytváří střety a poškozuje přírodu. Kdyby tam ozbrojené konflikty ustaly a konžská vláda by nad územím získala kontrolu, firmy by neměly takové zisky, protože by musely platit regulérní daně, zdravotní zabezpečení, těžbu bez dětské práce a nelidských pracovních podmínek apod., což se jim samozřejmě nechce. Silní hráči nemají zájem o řešení konfliktů, vyhovují jim.

  • Jak tam celkově vypadá školní soustava? Mateřské školy? Základní a střední školství?

m._hrubec_2.jpgMalé děti zůstávají obvykle v rodinách, které mají v průměru více než pět dětí. Základní a střední školství v těchto letech získává strukturu velmi podobnou té evropské: osm let školy základní a čtyři roky střední. V Burundi základní školství díky výbornému programu OSN pokrývá vzdělání skutečně naprosté většiny dětí, je jedním z nejlepších v celém regionu, studují tam i z okolních zemí. Horší je to se středními školami. Mnoho dětí se na ně kvůli nemoci nebo práci na poli vůbec nedostane, nebo brzy odpadne. Naše univerzita to řeší tím, že máme kromě vysokoškolského studia navíc ještě pomaturitní studium pro studenty, kteří jsou sice talentovaní, ale ze sociálních důvodů nezískali dostatečné středoškolské vzdělání. Když se jim v pomaturitním studiu daří, mohou přestoupit do univerzitního druhu vzdělání. Když ne, získají alespoň diplom z pomaturitního studia. 

  • Letos mají být vyhlášeny nové Rozvojové cíle tisíciletí OSN. Ovšem ty minulé nebyly splněny… má to smysl, když vyspělé země neplní to, co slíbily?

Západní země Rozvojové cíle sice moc neplní, ale i tak jsou jedním z nástrojů, jak situaci alespoň trochu zlepšit. Formulace těchto cílů ale byla dosud dosti cynická. Například se v nich hovoří o závazku do 15 let snížit extrémní chudobu a počet úmrtí miliónů dětí na polovinu. Často na to namítám, aby si lidé představili, že by se třeba naši spojenci za druhé světové války bývali zavázali, že se počty zavražděných Židů, Romů a Slovanů pokusí snížit podobně časově nenáročně na polovinu do 15 let, tedy třeba do roku 1955. Kolik by jich období nacismu přežilo?!

  • Kdo ve východní Africe provádí nějaké investice? Je tam patrná nějaká mezinárodní pomoc, vstup zahraničních partnerů?

Samozřejmě hlavně různé západní firmy. Ale čínské firmy, které jsou v Česku často pomlouvány, mnohdy působí ve východní Africe daleko citlivěji než evropské či americké firmy. Velká většina místních lidí, s nimiž jsem se dosud ve východní Africe setkal, většinu čínských investic oceňovala. Jinak rozvojovou pomoc a spolupráci na místě provádí řada různých zahraničních neziskovek. Na vyspělé země je třeba více tlačit a netolerovat jejich sobecké postoje. Západní koloniální země v minulosti dlouhodobě vysávaly suroviny a lidskou práci z afrických a dalších kolonizovaných zemí a mohly se tak stát vyspělými. V současném systému globálního kapitalismu to pokračuje jinou formou. Lze to však začít alespoň postupně měnit. Například je třeba možnost těžit různé suroviny firmami ze západních zemí stále více podmiňovat zásadními dodávkami potřebné pomoci a dodržováním přísných právních norem, včetně sociálních.

  • Jaké postavení máte jako rektor univerzity? Vnímáte nějaké kastování společnosti?

m._hrubec_3.jpgPostavení lidí pochopitelně hodně záleží na jejich finančním a majetkovém zázemí. V zemi s extrémní chudobou pak existují velké sociální rozdíly. Například skutečnost, že na venkově v Burundi má elektrický proud jen 1% obyvatel, do nemalé míry určuje jejich životní úroveň a jejich sociální postavení. Snažil jsem se situaci místních lidí lépe poznat a pomoci. Nezaměřoval jsem se hlavně na výzkum, ale přesto jsem s kolegy provedl alespoň základní kvalitativní sociologický výzkum ve slumech. Chudoba mnoha lidí a jejich každodenní boje o uznání jsou skutečně zoufalé. Nejen špatná životospráva, ale také například podmínky ubytování – v provizorních chatrčích z větví a hlíny, do nichž silně zatéká, musejí v období dešťů v noci zkoušet spát často jen ve stoje. Distribuovali jsme tam alespoň potraviny a snažili se motivovat politiky k nápravě.

  • Přijíždějí do této oblasti naši turisté?

Turisté do východní Afriky jezdí, ale existují značné rozdíly v jejich počtu mezi různými oblastmi. Zatímco krásné národní parky se lvy, slony a žirafami v Tanzanii a Keni jsou velmi navštěvovány, v postkrizových oblastech Burundi a místy i Rwandy také s pěknými parky jsou počty daleko nižší. I když Nairobi a další místa poblíž jsou nyní kvůli výbuchům kaváren už bezpečnostní hrozbou. A samozřejmě do východního Konga, kde na mnoha místech stále řádí ozbrojené konflikty a těžařské transnacionální korporace, se neodváží skoro nikdo.  

  • Jsou i na území východní Afriky informace v místním zpravodajství o tématech, která prožíváme my – např. neklid v arabském světě, Islámský stát a jeho zvěrstva, válka na jihovýchodě Ukrajiny?

Masová média fungují dobře i ve východní Africe, samozřejmě bez problémů ve městech, ale celkem i na chudém venkově. Přinejmenším rádio. A mnoho lidí je v dobrém spojení, má levné čínské mobily, které si sice nemohou nabít doma, když nemají elektřinu, ale mohou si je dobít i na malé vesničce na návsi, kde je v dřevěném stánku nabíječka na solární panel. Takže mnoho lidí tam informovaných je. Často jsou oni více informovaní o událostech v Evropě či USA, než většina sebestředných blahobytných obyvatel Evropy ví o tom, co se děje v Africe. Například 12 zastřelených novinářů v Paříži vyvolalo ohromnou mediální lavinu a demonstrace po celé Evropě, zatímco když ten samý den příbuzná extrémistická skupina zavraždila 2000 lidí v Nigérii, většina západních médií to nejprve ani nezaznamenala a pak tomu věnovala zcela marginální pozornost.

Rasismus, či západocentrický nedostatek solidarity, nebo obojí?

________________

Rozhovor byl publikován v Haló novinách 24. 3. 2015
Slovu ho poskytol Marek Hrubec

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984