Proč bylo letošní davoské fórum pro ekonoma J. Stiglitze zvláště skličujícím zážitkem? Fórum znovu potvrdilo, že hamižnost je dobrá věc, i když to není pravda.
Manažeři Davosu byli nadšeni – návrat k růstu, silné zisky a jejich rostoucí kompenzace. Ekonomové jim připomínali, že růst není udržitelný, a že nikdy nebyl inkluzivní, ale ve světě, kde hamižnost je vždy dobrá, mají takovéto argumenty jen malý dopad.
Americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz píše [3], že se účastní Světového ekonomického fóra od roku 1995. Nikdy se nevrátil deprimovanější než tentokrát.
Svět je zmítán téměř neřešitelnými problémy. Roste nerovnost, především ve vyspělých zemích. Digitální revoluce, i když má svůj potenciál, znamená také řadu rizik pro soukromí, bezpečnost, pracovní místa a demokracii – stačí se podívat na rostoucí monopolní sílu pár amerických a čínských datových gigantů, včetně Facebooku a Googlu. Klimatická změna je existenčním ohrožením pro celou globální ekonomiku, jak ji známe.
Ještě více skličující než tyto problémy jsou odpovědi na ně. Je pravda, že většina vysokých představitelů v Davosu začínala své projevy ujištěním o důležitosti hodnot. Prý jejich aktivity nejsou zaměřeny jen na maximalizaci zisků pro akcionáře, ale také vytváření lepší budoucnosti pro pracovníky, komunity, ve kterých pracují a celkově ve světě. Tu a tam se zmínila i nerovnost a klimatická změna.
Když iluze zmizela
Jenže na konci jejich projevů jakékoliv iluze o hodnotách prostě zmizely. Bylo jasné, že se nejvíce báli toho, že je tu populistický odpor proti globalizaci, kterou pomáhali vytvářet – a ze které měli obrovský prospěch.
Není překvapivé, že tyto ekonomické elity jen těžko chápou rozsah toho, od jaké míry tento systém selhal pro velké části populace v Evropě a USA. Většina domácností zaznamenala pokles reálných příjmů, podíl práce na příjmech (labour income share) podstatně kleslo. V USA už druhým rokem za sebou klesl věk dožití mezi Američany se střední školou, protože pokles jinak probíhá už mnohem déle.
Žádný z amerických manažerů, které jsem slyšel, nebo o nichž jsem slyšel, nezmínil bigotnost, misogynii a rasismus amerického prezidenta. Nikdo nezmínil ten proud ignorantských výroků, přímých lží, zbrklých akcí, které oslabují pozici amerického prezidenta, a tím také USA ve světě. Nikdo nezmínil opuštění systému zjištění pravdy a pravdu samu.
Nikdo z amerických korporátních titánů nezmínil to, že administrativa škrtá zdroje pro vědu, která je tak důležitá, aby se podpořila americká komparativní výhoda a podpořil americký životní standard. Nikdo nezmínil to, jak Trump odmítá mezinárodní instituce, ani jeho útoky na domácí média a soudnictví- což je vše útok na systém brzd a protiváh, které stojí za americkou demokracií.
Kdepak, manažeři Davosu si mlsně oblizovali rty nad daňovou legislativou, kterou Trump a jeho republikáni prosadili. Tato legislativa dá velkým firmám stovky miliard dolarů – a taky těm bohatým, kteří je vlastní a řídí, tedy lidem, jako je Trump sám. Je jim jedno, že tato legislativa, když bude plně zavedena, bude znamenat nárůst daní pro většinu střední třídy – tedy pro skupinu, jejíž situace se už asi třicet let zhoršuje.
Ani v tom jejich úzce materialistickém světě, v němž je růst nade všechno, by Trumpova daňová legislativa, neměla být oslavována. Vždyť přeci snižuje daně na spekulaci s pozemky, což je aktivita, která nikde nevytvořila udržitelnou prosperitu, ale přispěla k rostoucí nerovnosti – všude.
Legislativa také uvaluje daně na univerzity jako je Harvard a Princeton, na zdroje důležitých idejí a inovací a povede k nižším veřejným výdajům na lokální úrovni, na územích, které měly prospěch z toho, že prováděly veřejné investice do vzdělávání a infrastruktury. Trumpova administrativa prostě ignoruje fakt, že ve 21. století úspěch znamená více investic do vzdělávání.
Hamižnost je dobrá
Pro manažery Davosu se zdá být snížení daní pro bohaté a pro jejich korporace a také deregulace prostě odpověď na každý problém země. Ekonomika „trickle down“ ta zajistí, že celá populace bude mít prospěch. A zřejmě jen dobrá srdce manažerů je to, co potřebujeme, aby bylo chráněno životní prostředí, i bez relevantní regulace.
Ale historické lekce jsou jasné. Ekonomika trickle down (tj. bohatství proteče seshora dolů) nefunguje. A jeden z klíčových důvodů, proč je naše životní prostředí v tak strašném stavu, je to, že firmy nedodržují svou sociální odpovědnost. Bez efektivní regulace a bez reálné ceny za znečištění, není důvod si myslet, že se snad budou chovat jinak, než se chovaly doposud.
Manažeři v Davosu byli nadšeni návratem k růstu, svými rostoucími zisky a kompenzacemi. Ekonomové jim připomněli, že takový růst není udržitelný a nikdy nebyl inkluzivní. Ale takové argumenty mají malý dopad ve světě, v němž vládne materialismus.
Takže zapomeňte na ty recitály o hodnotách na začátku projevů. Možná nemají tu upřímnost jako postava Michaela Douglase z filmu Wall Street, ale to hlavní se nezměnilo: hamižnost je dobrá.
Na závěr Stiglitz uvádí, že deprese z toho má právě proto, že i když to prostě není pravda, tolik lidí u moci si myslí, že to pravda je.