K dnešnímu výročí (mezi)národního povstání

Počet zobrazení: 3214

Dnes je 75. výročí zahájení Slovenského národního povstání - největšího evropského povstání druhé světové války, v němž se navíc (alespoň na jeho začátku) slovenští povstalci nebouřili proti cizí okupaci, ale proti nacistické vládě vlastního národního státu. Že slovenské národní povstání nebylo povstáním nacionálním (jako byla Tisova revolta proti Česko-Slovensku z roku 1939, která vyústila do vyhlášení Slovenského štátu) mělo svou velkou souvislost v tom, že na rozdíl od roku 1939 se ho nezúčastnil jen jeden národ a jedna strana. Ze tří vůdců SNP, které jsme v mém dětství v 80. letech měli každého 1. září v ZŠ na nástěnce, byl „čistý Slovák“ jen Laco Novomeský - Gustáv Husák měl maminku z chorvatské menšiny a Karol Šmidke (vlastním jménem Karl Schmidke) byl původem sudetský Němec ze slezských Vítkovic. To, že tito tři komunisté byli po válce obviněni z „buržoazního nacionalismu“ je stejný paradox, jako že i praprasynovec tehdejšího vůdce povstání za demokraty Mikuláše Ferjenčíka, dnešní stejnojmenný poslanec PSP ČR za Pirátskou stranu, dnes dělá veřejné rovnítko mezi vlastenectvím a nacionalismem: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/163733/. Slovenské národní povstání nevedli ani jen demokraté ani jen komunisti (kterých bylo mezi povstalci necelých pět procent), ani jen sovětoslovakisti ani jen čechoslovakisti (k těm patřil vůdce povstání Vavro Šrobár: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/23562), ani ne samotní Slováci s pomoci sovětské Rudé armády (s níž tehdy přes Karpaty přecházel i ukrajinský politruk jménem Brežněv) a Čechů ve Svobodově armádě. Jejím operacím v SNP velel Slovák Rudolf Viest, pod nímž kromě většiny volyňských Čechů jako byl dědeček Milena Kábrtová, sloužilo i několik desítek procent vojáků židovského původu - předválečných uprchlíků do SSSR, které Ludvík Svoboda a jeho kolegové vesměs vysvobodili ze sovětského gulagu (včetně spisovatele Ludvíka Aškenazyho a otce a strýce divadelníka Arnošta Goldflama), těšínští Poláci jako dědeček Jiřího Stavovcika, komunisté, kteří během povstání padli jako Jan Šverma, i ti komunisté, kteří přežili a do smrti zůstali stalinisty jako Karel Vaš, jiní jež jejich stalinismus v 50. letech semlel jako Bedřicha Reicina, a další, kteří jej překonali, v roce 1968 budovali Pražské jaro a v 70. letech se dostali na stranu disentu (František Kriegl a Stanislav Budín). Tyto jednotky pak byly seshora podporovány nejen sovětskými, ale i angloamerickými vzdušnými silami. K povstání se pak připojili lidé s nejrůznější státní příslušností, jako padlý Július Dubček, který povstal spolu se svým slavnějším bratrem Alexanderem a který měl americké občanství - anebo stovka francouzských vojáků, kteří kvůli SNP utekli z fešáckého zajateckého tábora v Maďarsku, a z nichž 56 padlo během bojů o obec Strečno (o nich vypráví text Eduarda Chmelára Jeden příbeh).

Slovenské národní povstání bylo národní - ale zároveň bylo velkou mezinárodní rebelií proti nacistickému režimu, která Slovensku umožnila vyvinit se po válce z dědictví nacistického Slovenského štátu a kromě jiného získat zpět jednu třetinu svého území, které mu už v roce 1938 odejmul maďarský vůdce Horthy. Jsem proto hrdý, že jedním z dvou mateřských periodik českého novináře jako jsem já, se stalo Nové slovo - které bylo před 75 lety založeno jako povstalecké noviny Slovenského národního povstání...

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984