Reklama
Reklama

O ÚTĚŠE

Počet zobrazení: 475

Mám moc rád seriál F. L. Věk. Když provádím po naší knihovně – která byla založena ve Věkově době a která je tak podobná benediktinské knihovně, v níž se F. L. Věk odehrává – vyprávím její dějiny skrze F. L. Věka. Inspirovalo mě, když jsem po ní poprvé prováděl – farníky z Dobrušky. A už jsem to tak nechal. Vyprávím o autoru spisovné češtiny Josefu Dobrovském, který tam má taky malou roličku a byl u nás vysvěcen na kněze, našem rodáku pateru Vrbovi, kterého v seriálu hraje Martin Růžek, císaři Josefu II., kterého v něm hraje Otakar Brousek, a Leopoldu II., kterého hraje Jiří Adamíra.

Včera jsem přišel do kostela plný zlobení a prosby o schopnost odpuštění těm, kteří nejsou tací, jací by podle mě měli být nadřízení, kterým jsou propůjčovány úřady, z nichž vládnou duším lidí. A zase přišlo léčení, nejen díky hojivé zpovědi, ale i díky čtení z Bible o tom, že nemáme soudit druhé, ani si myslet, že stojíme nad nimi – i když oni dělají totéž s námi, protože „kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje bude povýšen“. A hlavně: namísto zpěvníků byly tentokrát u vchodu (našeho katolického kostela!) tyhle listy s okopírovanou starou bratrskou písní, kterou zná každé české dítě (alespoň mého věku:-), protože je znělkou a ústřední písní seriálu F. L. Věk. Protože jsem na rozdíl od jiných písní (které většinou neznám) nemusel hledat nápěv, ponořil jsem se do textu a užasl jsem nad jeho moudrostí: „Jen to samo všechno zmůže / jen to od pekla (pro ateisty: vnitřního pekla) pomůže / Když kdo, jsa pokorný, tichý / a své vyznávaje hříchy (pro ateisty: přemýšlí i nad svými vlastními chybami)" ... nechť se ani pro dary tvé (pro mě: i ty morální) / jež propůjčuješ z lásky své / pyšně nikdy nevypínám / a svým bližním nepohrdám...“ Celou dobu jsem při tom myslel na jednoho kamaráda, že ta píseň je vlastně o něm, protože je přesně takový – a já takový být nedokážu...

Včera jsem v našem katolickém kostele dostal útěchu skrze moudrost našich protestantských předků a jimi přeloženou Kralickou Bibli. Dnes, v souvislosti s tím, co se v tyto dny kolem mě děje, jsem si navíc vzpomněl na slova bratrského biskupa Jana Amose Komenského, která si František Věk (přestože stejně jako já katolík) zamiloval nejvíc z celé knihovny, kde trávil studia s paterem Matyášem (tím, co mu v dětství „náhodou“ zachránil život): „Dnešní den nedávničko teď nastával nám a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam se poděl dne tohoto čas ten, kterýž se ukázal, byl a minul, a na věky se nevrátí více? Dejž, milý Pane Bože, ať umíme počítati kratičké dny naše na světě, a moudře sobě počínáme vidouce, an tu místa k přebývání není...“


o_utese.jpg

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Blogy a statusy