„SVŮJ CHIRAC ODHAZUJI V DÁL...“

... říkával jsem cyranovsky. Když se Jacques Chirac stal prezidentem Francie, byl jsem zrovna na gymplu, a aférou dne byl test na atolu Muroroa ve Francouzské Polynésii, který Chirac provedl těsně předtím, než byly tyto testy (se kterými začal už de Gaulle) zakázány. Tehdy jsem se začínal učit francouzštinu tehdy oblíbeným protichiracovským heslem Liberté - Égalité - Fraternité - Hypocrisie (Volnost - Rovnost - Bratrství - Pokrytectví). V porovnání s jeho dnešním „nástupcemH už ho ale vidím spíš jako Chlapa své doby: námořníka a vojáka, který se nevyhnul ani onomu „dobrému tónu 60. let“, že s politikou začal v Komunistické straně Francie, prezidenta, za něhož se Francie stále ještě cítila velmocí, která nepoklonkuje nikomu. To, že tento potomek rodu přišedšího do Paříže z Provence a mluvícího jihofrancouzskou okcitánštinou, který na univerzitě studoval mimo jiné ruštinu, jíž plynně mluvil, zemřel právě v den Evropského dne jazyků, není náhoda.