Reklama

Lepší svět je na cestě. Víte o něm?

Bylo založeno hnutí za demokratizaci Evropy DiEM 25. Proč je pro nás důležité?
Počet zobrazení: 1907

Vypadalo to, jako by Janis Varufakis uspořádal velký seminář pro studenty. Je úterý 9. února a v berlínském divadle Volksbühne se schází aktivisté, odboráři, ekonomové, intelektuálové a umělci z celé Evropy. Vyjadřují se ke krizové situaci v jednotlivých zemích a navrhují nejrůznější řešení. „Ztratili jsme ulici, lidé poslouchají islamofoby,“ stěžuje si německá politoložka. „Musíme lidem věřit, je třeba, aby víc participovali a spolurozhodovali,“ namítá řecká aktivistka. V divadle to doslova srší energií. Asi nejrazantnější jsou Španělé, kteří dodávají ostatním odvahu: „Představte si tváře našich politiků, až uvidí skutečné nadnárodní hnutí. Taková představa je k nezaplacení!“ provolává večer k publiku spoluzakladatel strany Podemos Miguel Urbán. Startuje hnutí za demokracii v Evropě 2025 (Democracy in Europe Movement 2025 – DiEM). A jeho cílem není nic menšího nežli zachránit Evropu. Podaří se to?

varufakis-3-833x540.jpg










Vyšlo na A2larm 11. 2. 2016
Foto: Jaroslav Fiala

Koalice proti fašismu
 

Rok 2015 byl zlověstný. Začal nadějemi po vítězství Syrizy v Řecku, ale skončil jejich zadušením. Do Evropy také přišlo více jak milion uprchlíků. Následkem byl vznik nových plotů, zdí a lágrů. Teroristické útoky v Paříži vyprovokovaly vlnu rasismu, omezování občanských svobod a hrozbu návratu policejních států. Objevily se nové síly, které chtějí Evropu roztrhat na kusy. A právě do této nanejvýš nebezpečné situace vstupuje nové panevropské hnutí. A to je důležitý krok hned z několika důvodů.

Je třeba budovat nadnárodní vazby. Internacionalismus velkého kapitálu stále nebyl konfrontován s internacionalismem práce.

Zaprvé, DiEM 25 zaplňuje prázdné místo, které opustily klasické sociální demokracie. Táhne znovu do boje za prosazení demokratické, sociální a humanistické Evropy. Logicky proto přitahuje pozornost všech lidí, kteří nikdy nevěřili lžím o „líných Řecích“, kteří „nesplácí dluhy“. Stejně jako těch, kteří pomáhají zbídačeným uprchlíkům a bojují s xenofobií. Hnutí má zkrátka ambice stát se reálnou politickou silou a je otevřené široké veřejnosti. Můžou se do něj zapojit všichni demokraté a antirasisté – ať už jde o radikální i umírněné levičáky, zelené nebo liberály. Cílem je nastavit hráz proti fašizaci. Řečeno s Varufakisem, proti „postmoderní verzi třicátých let“.

Jeden novinář nedávno přirovnal Varufakise k bývalému německému kancléři Willy Brandtovi. Právě sociální demokrat Brandt totiž celých šestnáct let předsedal Socialistické internacionále a bývá považován za jednoho z posledních velkých vizionářů demokratické levice. DiEM chce získat na svou stranu lidi vizí sjednocené Evropy, ve které bude možné žít důstojný život. To se palčivě týká zemí středovýchodní Evropy, které – jak výstižně napsal jeden rumunský publicista – slouží Západu jako zdroj levné a flexibilní pracovní síly. Chceme tento problém řešit? A pokud ano, jak?

Návrat k národnímu státu nefunguje
 

Podle nedávného průzkumu agentury STEM by tři pětiny Čechů hlasovaly proti vstupu naší země do Evropské unie. Průzkumy veřejného mínění sice bývají zavádějící, ale je jasné, že nespokojenost lidí s EU roste. A je podle všeho největší od našeho vstupu do Unie. Lidé se ptají: Co z té EU vlastně máme? Na jedné straně příliv dotací. Ale na druhé straně řadu nevýhod. Pocit, že EU za moc nestojí a nehájí naše zájmy, ostatně sílí ve většině evropských zemí – jakkoliv je u nás často hysterický a přehnaný.

Rozhodování evropských institucí silně ovlivňují zájmy velkého kapitálu, korporací, bank, lobbistů a ratingových agentur. To má za následek, že Unie rozhoduje netransparentně a nedemokraticky. A toto povědomí vytváří – spolu s nízkými platy a špatnou životní úrovní – výbušnou směs. Čím dál častěji se ozývají hlasy za naše vystoupení z EU. A za návrat k „národnímu státu“. Jenže právě tohle je nebezpečná chiméra.

Kapitalismus se globalizoval. A nachází se v dlouhodobé (možná permanentní) krizi. Problém je, že této krizi nedokážeme čelit v rámci národního státu. Je naivní si myslet, že dostaneme ekonomiku pod kontrolu na národní úrovni, a bude vyhráno. Kapitál si vždycky najde cestu, jak této kontrole uniknout. A proto je třeba budovat nadnárodní vazby. Řečeno postaru: internacionalismus velkého kapitálu stále nebyl konfrontován s internacionalismem práce. A je doslova šílená představa, že by pracující měly zastupovat organizace jako Pegida nebo další ultranacionalistické a protiislámské iniciativy. V takovém případě si znovu zopakujeme třicátá a dost možná i čtyřicátá léta.

Dokážeme to taky?
 

Právě dnes si zaslouží obrovský respekt všichni ti, kteří bojují s rasismem. Jenže zároveň si musíme přiznat, že to nestačí. Stále totiž hrajeme obrannou hru. A to nemůže dlouho vydržet. Přesně z tohoto důvodu by nás hnutí DiEM 25 mělo zajímat. S jeho pomocí se totiž můžou do veřejného prostoru vrátit důležitá témata a nikoli jen zástupné problémy a nesmysly. Třeba něco tak banálního jako důstojný život. Nepřežívá většina z nás od pondělí do pátku – řečeno s antropologem Davidem Graeberem – v práci na hovno? Jak je možné, že tisíce starých lidí, kteří roky tvrdě pracovali, živoří na hranici bídy? A jakou budoucnost odkážeme našim dětem? Zanecháme jim Evropu, která bude připomínat scénáře z katastrofických filmů? Anebo to zkusíme změnit?

Máme dnes víc otázek než odpovědí. Ale lidé, kteří se sjeli předevčírem do Berlína, si to všechno uvědomují. Jedním z mimořádných úspěchů hnutí DiEM je, že se do něj zapojil velký německý odborový svaz IG Metall s více jak dvěma miliony členů (!). Podporu samozřejmě vyjádřila i řada osobností – a nejen „známé firmy“ jako slovinský filosof Slavoj Žižek nebo internetový disident Julian Assange, ale třeba i hudebník Brian Eno či řada europoslanců ze stran zelených a Podemos. Zbystřit by proto měli také naši zelení, autentičtí sociální demokraté, liberálové, odboráři, anarchisté i demokratičtí komunisté. Otázka do pranice zní: dokázali bychom vytvořit podobnou koalici i my?

Ať už je odpověď jakákoliv, sjezd v berlínském divadle Volksbühne ukázal, že možné to je. Vzniklo nehierarchické hnutí, které bude prozatím tlačit na evropské politiky, vznášet požadavky, ovlivňovat veřejné mínění a předkládat alternativy. V divadle byla skvělá atmosféra plná naděje. A já si připomněl citát známé indické spisovatelky Arundhati Roy: „Jiný svět není jen možný; už je na cestě. Když nastane ticho, slyším, jak dýchá.“

Autor je šéfredaktor A2larmu.

SÚVISIACE:
Eduard Chmelár: Demokratizácia ako posledná šanca Európy

Priemer: 4.5 (15 hlasov)
     

Komentáre

Obrázok používateľa dub
#1
Dušan Brindza
14. február 2016, 14:42

Nuž, vyznieva to celé zaujímavo a ciele sú pozoruhodné...

Ale (opäť to nešťastné ale. ale nemôžem si pomôcť) -

~~
Janis Varufakis (ako uvádza E.Chmelár) na konto Poľska, Maďarska a Slovenska namiesto objektívneho hodnotenia  povedal:
„V strednej Európe prebehla renacionalizácia všetkých ambícií. Na jednej strane vaše vlády hovoria, že chcú byť v Európe, ale zároveň chcú uzavrieť hranice pred ľuďmi zo zahraničia. Nechcete žiadnych černochov, moslimov, Afričanov, Grékov, Rómov. Takýto postoj nie je so spoločnou Európou zlučiteľný. Počul som vašich politikov, tuším to bol minister financií (vnútra – pozn. E. Ch.) mudrovať o tom, že si neplníme svoje domáce úlohy. To je také lacné osočovanie… Skúste zadržať desaťtisíce ľudí denne. Vám padol na východnej hranici jeden vrtuľník a hľadali ste ho dva dni. Neviete si predstaviť, čomu tu čelíme.“

 A aha: vykľulo sa námn z vreca  šidielko maličkého urazenučkého  gréckeho nacionalizmíčku.

Je mi to naozaj ľúto , ale ak tento projekt má viesť tento typ politika, nedávam mu veľkú šancu na úspech.
 

Dušan Brindza

 

 

Obrázok používateľa dub
#2
Dušan Brindza
14. február 2016, 14:43

Nuž, vyznieva to celé zaujímavo a ciele sú pozoruhodné...

Ale (opäť to nešťastné ale. ale nemôžem si pomôcť) -

~~
Janis Varufakis (ako uvádza E.Chmelár) na konto Poľska, Maďarska a Slovenska namiesto objektívneho hodnotenia  povedal:
„V strednej Európe prebehla renacionalizácia všetkých ambícií. Na jednej strane vaše vlády hovoria, že chcú byť v Európe, ale zároveň chcú uzavrieť hranice pred ľuďmi zo zahraničia. Nechcete žiadnych černochov, moslimov, Afričanov, Grékov, Rómov. Takýto postoj nie je so spoločnou Európou zlučiteľný. Počul som vašich politikov, tuším to bol minister financií (vnútra – pozn. E. Ch.) mudrovať o tom, že si neplníme svoje domáce úlohy. To je také lacné osočovanie… Skúste zadržať desaťtisíce ľudí denne. Vám padol na východnej hranici jeden vrtuľník a hľadali ste ho dva dni. Neviete si predstaviť, čomu tu čelíme.“

 A aha: vykľulo sa námn z vreca  šidielko maličkého urazenučkého  gréckeho nacionalizmíčku.

Je mi to naozaj ľúto , ale ak tento projekt má viesť tento typ politika, nedávam mu veľkú šancu na úspech.
 

Dušan Brindza

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama