Archív článkov

Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.

Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru...

Propaganda se nemusí vždy projevovat před očima jenom na obrazovce České televize. Může se představovat i ve veřejném prostoru – zvláště na náměstích.
Rynek k tomu byl vždy od pradávna přirozeným a vhodným místem.
Nedaleko od někdejšího Adolf Hitler Platz němečtí okupanti Protektorátu Bőhmen und Mähren rozestavěli v březnu 1943 propagační tabule rozsáhlého fotosouboru:
„...

Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.

Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.

Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.

Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého...

Po celém světě je spolupráce se státní mocí vysoce oceňována; v USA jsou agenti FBI a CIA považováni za opravdové vlastence. Nejinak je tomu v sousedním Německu, není nad to, když někdo pomáhá BND. Ani v Polsku už tomu dneska není jinak, u nás se o dotyčných agentech BIS zatím jenom šeptá.

Uši Vlasti milené jsou v každém režimu nezbytné. Moc...

Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nepomuckého, kdy se odstřelila socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy. Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském...

V pseudorenesanční berounské Dusilově vile z roku 1890, sídle Městské galerie, vystavuje pražský malíř Alan Majer. Celek obrazů (olej, akryl) se obrací ve většině k Bakchusově moku – vínu. K jednotlivým vinným odrůdám a zobrazuje je v lidských podobenstvích. Umělec nic nepředstírá, přiznává, že víno má k výtvarné tvorbě moc blízko. A je vzájemně i obdivováno.

...

Stalo se a určitě má být snad i zapomenuto. Vedle jihlavského Kostela svatého Ignáce, blízko někdejších vojenských klášterních kasáren, byl vzbouřenými německými nacionalisty, do jednoho nesmlouvavými ve svém odporu proti existenci nové Československé republiky, 23. června 1920 zastřelen československý vojín Martin Šlavka.

Dá se...

Byl jsem u toho po roce 1990, když Náměstí SNP v Bratislavě burácelo z plných hrdel: „Dosť bolo Havla!“ Někdo z davu mu poškodil prezidentské auto a hlava státu v doprovodu ochranky k němu rychle běžela pod lešením, po levé straně náměstí, aby okamžitě vzala do zaječích.

Nebyl jsem u toho, když dav před několika dny křičel na Hradčanském...

Dávno to bylo, záviděl jsem Italům! Mohli v Bologni demonstrovat, kdy a když se jim zachtělo; nesměli se však nikdy bouřit proti USA a urážet italského prezidenta.

Mohli pískat i bubnovat!

Luigi Longo a Enrico Berlinguer vedli na demonstracích dialog s demonstranty.

„Za co stojí naše italská vláda“ – optal se Luigi Longo, generální tajemník Italské komunistické strany...

Teprve několik dnů uplynulo od ostudného dvacátého výročí napadení Bělehradu leteckými eskadrami NATO v roce 1999.

Váže mne k tomu několik vzpomínek.

V šedesátých letech XX. století jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v azerbajdžánském Baku, konaným pod názvem: „Sovětský svaz buduje komunismus.“ Byli jsme mladí...

Na V. sjezdu Československého svazu mládeže ve Sportovní hale v Praze 7 – Holešovicích v červnu 1967 jsem se potkal na toaletě s prezidentem Antonínem Novotným, v té místnosti se jeden s druhým nezdraví.

Hlava státu zaklela, proč tam nejsou ručníky, byť jenom papírové. Dal jsem mu za pravdu.

Na Fondu národního...

Už při našich posledních přímých prezidentských volbách mi něco hned od počátku vrtalo hlavou; opět a znovu může být prezidentem státu téměř každý. Kdo má předpokládaný věk, peníze a sesbírané podpisy. Přede mnou defilovaly osobnosti ve své většině neznámé, nevýrazné, ničím pozoruhodné; zkrátka někdy i skoro bezvýznamné.

Čertovo kopýtko bylo v...

Pravidelně komunikuji se svými  bývalými spolustudenty z Latinské Ameriky, s přáteli. Rád se svěřím s jedním z ohlasů, s  čerstvým poznatkem; jeden od druhého se od sebe neliší! Sám sleduji informace, kterých se mi dostává v mé domovině. A ty jsou v rozporu od těch, kdo v této části světa žijí, studují a pracují. Nikdo z nich nemluví ani nepíše česky, ani slovensky.

...

Na současné Polsko a na Poláky se můžeme dívat z různých úhlů. Je to díky společné a dlouhé historii a obdobně prožitým zkušenostem a adostem. Ale i zásluhou mnoha společným ranám osudu. Poláci se na Čechy dívají jako na jednoho ze svých nejbližších přátel, hned po Slovácích, z české strany tomu tak nebývá vždycky. Včera ani dnes.

Moje nedávná...

Stejně jako vloni proběhl před pražskou Hlávkovou kolejí 17.listopadu 2018 pietní akt k letošnímu již 79. výročí brutálního nacistického vystoupení spojeného s vražděním českých studentů, jehož oběti si podnes připomínáme. A na něž už od roku 2000 zcela vědomě zapomíná nejenom český trhací kalendář – jako na Mezinárodní den studentstva. Aktéři a zlosynové tohoto nestoudného aktu rok od roku...

Nejsme jako ONI, jsme ještě mnohem HORŠÍ!

Mahátmá Gándhí:  „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“

Rudolf Pařenica, novinář deníku Mladé fronty, nikoliv /MF DNES/:
Kvalitní časopis musí být: – čtivý – poutavý – zajímavý – angažovaný!“

Také musí být vždy slušný...

Měl jsem v životě velké štěstí, že jsem se jako novinář mohl dvakrát vypravit do daleké země, do Afghánistánu. Pokaždé jsem se tam dostával přes Indii. Jednou to bylo v mezinárodní novinářské skupině – Indonésani, Američané, Ceylonci, Britové ... Podruhé jsem tam mohl pobývat, v kraji skal a podivných podmanivých pohledů tváří desítek osmahlých mužů a žen a jejich zakrytých obličejů, skoro...

Když čas oponou trhnul, když se lidé ocitli po různých politických vánicích a po jiných agentomániích v situacích, z houfu se rozutekli. Rychlostí, jako když do vrabců střelí, si začali bránit své soukromí. Co jiného měli dělat, namítají mnozí. Cožpak je vůbec někomu zapotřebí, nechat si donekonečna nadávat do zlodějů, do zločinců, do vyžírků, do estebáků, do komoušů a...

Čeho je moc, toho je někdy až příliš! Nejsme toho svědky až nyní, je to český dávný zvyk; doufám, že nezláká nikoho z našich sousedů v milovaných Vysokých Tatrách. Už se mi ale z letošních osmiček skoro točí hlava. To jich bylo, kteří se k letošnímu 50. výročí 21. srpna 1968 přihlásili. Mnohá připomenutí, jakoby měla být alarmem, bubnováním na naše svědomí. Vůči každému...

Doba prezidentu republiky suverénního státu umožňuje, aby pronášel jakékoliv názory v televizi, sice ne ve veřejnoprávním médiu, ale v TV Barrandov. Doba mi umožňuje, abych své názory vyjadřoval na veřejnosti, nikoliv ve veřejných svobodných a demokratických médiích; ale v úplně jiných. Bez nároků na honorář, vymezeného výkladem tiskového zákona, i já mohu reagovat. Být...

Máme svobodu, můžeme se radovat! Tato svoboda nám nespadla sama od sebe do klína. Není to svoboda mladá – v červený květ rozkvetlá. Je to jiná svoboda, od základu je to jiná svoboda. Zdaleka není pro všechny. Je založena na nejhlubší nenávisti, na odporu k jinak smýšlejícím hlavám, než jaké si vysnil Mesiáš. Jak před několika dny zdůraznil poslanec z podstaty Marek Benda...

V roce 1943 uspořádala Liga proti bolševismu v jihlavském městském protektorátním německém muzeu, v samé blízkosti tehdejší německé střední školy, posléze změněné na vojenský lazaret, honosnou výstavu – o tom, jak bolševici v Rusku plundrují zemi a její obyvatele. Po posledním hladomoru měli němečtí a čeští protektorátní kolaboranti, pořadatelé výstavy, dostatek...

Někdo někdy pomaloval smíchovský tank růžovou barvou – a do práce pak na úplném zničení tanku se dali i poslanci někdejšího Federálního shromáždění ČSFR. Případ byl odložen.

Někdo někdy strhl prezidentskou vlajku z Pražského hradu a zavěsil nad hradem králů červené trenýrky. Pak to trvalo tak dlouho jako v Nikdášově, aby se při šetření...

Každoročně opakovaná blbost se stává všude na světě projevem vrcholným projevem debilizace
společnosti. Spojování ubohé taškařice s nositelem pravdy a lásky Václavem Havlem a s Dalajlámou
je urážkou na cti. Těm i oněm, také vůči všem.

Fotografie mluví nahlas.













Roky života, poté, když nás všechny nechal tatínek po svém návratu z nacistického německého vězení vyškrtnout z katolické církve, mám pořád skvělé vztahy s věřícími i s mnoha duchovními. Nebylo příjemné, když po mých každoročních přednesech básní u vánočního překrásného betlému v jihlavském kostele U minoritů den co den četli kněží z kazatelny naše rozhodnutí a...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984