Archív článkov

„To (zda oficiální) prohlášení mě taky zarazilo a pocítil jsem stud. Jako kdyby nepodali potřebnému hůl. Nebo chléb a sůl.“
                                                                                                                             František Uher, český spisovatel
 

Poprvé ve svém životě se setkávám s něčím, co jsem zatím ještě nikdy nepoznal!...

Psal se rok 1988
 

Na svatého Cyrila a Metoděje, v den svátku dvou velkých slovanských věrozvěstů, slaví Bulhaři svátek literatury. Světem lomcuje Gorbačovova pěrestrojka. V někdejším Paláci kultury v Praze mne při bulharské oslavě odvádějí dva vysocí českoslovenští papaláši pod těžký závěs a kladou otázku:

„Kdo za tebou stojí, když si...

Rád si povídal o smrti.

Znal dopodrobna své útroby. Zejména prudce pohlížel do svých střev, do slinivky břišní, do žaludku a do ledvin. Bavil se o vyměšování a o příčinách vedoucích ke smrti.

Kromě Jiřího Wolkera s jeho epitafem /„Básník, jenž miloval svět, ... zemřel mlád dvacet čtyři let“/, napsal svůj epitaf...

Nedělní poledne 19. ledna 2020; místo svátečního oběda přináší číšník do rodin – prostřednictvím české veřejně právní televize – nepříliš oblíbený pořad Události Václava Moravce.

K televiznímu stolu si vedle sebe usedají – Moravec, Konečná, Petříček, Vondra.

Usedají pospolu – ač k sobě jenom málo patří. Usedají...

Listuji balíkem almanachů současného velkého polského karikaturisty, vystudovaného architekta Andrzeje Mleczka.

Obracím jednotlivé měsíce jeho závěsných kalendářů a jsem udiven jejich prozíravostí. Nejvíce mne teď zaujal obraz věřící ženy, spíše dámy, která se přišla zpovědníkovi vyzpovídat ze svých hříchů – a za jedno z nejtěžších provinění...

Z naší paměti na věky nezmizí karikatury rozběsněného Adolfa Hitlera v obrazech Františka Bidla; boxerské pytle s hlavou Vůdce při boxerském tréninku Winstona Churchilla a Josefa Vissarionoviče Stalina v podání britských, sovětských či amerických umělců, „krvavého kata“ maršála Josipa Broze Tita v podání Leo Haase.

Na Václava ani...

„My Tří králové, my jdeme k vám, štěstí zdraví neseme vám, štěstí zdraví neseme k vám zdaleka...“

Koledu jsem se naučil v hodině náboženství od pana katechety Dobrovolného a od paní učitelky Neužilové.

S posvěcenou křídou jsme chodili za koledou i s tím černým vzadu.

Pravda – milodary se...

Na samém prahu šedesátého roku XX. století, kdy byla v jednotném státě dvou bratrských národů – Čechů a Slováků přijata socialistická ústava a kdy nikdo nemohl ani na vteřinu pochybovat o trvalém a věčném přátelství se Sovětským svazem, jsem si vyslechl dlouhý projev političky.

Dozvěděl jsem se, že soudruh Antonín Novotný, prezident republiky...

Marně jsem se domníval, že alespoň v čase vánočním a s blížícím se příchodem nového roku 2020 ztichne v České republice – byť jenom na okamžik – ale nejenom u nás – vyhrocené politické šílenství. 

Kdo stojí v pozadí tohoto přemrštěného krmiva, které je nám od rána do večera na mísách už drahnou dobu podstrojováno?

...

V Jindřichově Hradci kolemjdoucí našli uprostřed města s největším mechanickým betlémem u nás usmrcenou kozu ze živého adventního Betléma; Policie ČR vyhlásila pátrání.

Případ zatím neodložila.

Části těla z kůzlete bandité za noci unesli. A zřejmě i následně upekli a snědli.

Stopa...

České sochařství vyrostlo do národní podoby z dávných, prehistorických kořenů. Utvářelo se na dlouhé cestě ke své  dokonalosti. Lidská figura, a to zvláště figura ženská, byla od dob pravěkých Venuší spojena se vznikem volného trojrozměrného sochařství. To čerpalo ze slávy, útrap a tragedie slovanského osidlování. Z nástupu a rozmachu křesťanství. Formovalo se k ...

Zpívali jsme z plných plic, když nám nad hlavami vlály prapory, zpívali jsme, že jsme Slované, a černé čižmy nosit budeme! I kdybychom neměli na chleba ani na sůl. Pěli jsme, když nad námi pořád ještě visel Damoklův meč nesnášenlivosti, nenávisti a zášti jednoho kmene a také národa proti druhému.

Vždycky, a nikdy tomu nebylo jinak! Jednou hůře...

Móda je proměnlivá a nepřizpůsobivá; patřím ke konfekční generaci. Náleželi jsme v oblékání k  jakémusi šedému moru, jemuž se nikdo z minulé populace nemohl vyhnout. Jako dospívající kluci jsme byli dospělými častování hanlivým pojmem „potápky“, na sebe jsme si navlékali úzké obepnuté nohavice s vysokými manžetami. Nechyběli ani kvalitní manšestráky či pevné štruncové...

Teprve v těchto třiceti letech jsem si mnohem plněji než dříve uvědomil, co všechno se podařilo a nezdařilo. Dáš-li psovi kost, je tvůj. Ani v toku desetiletí však neztrácím naději a víru, že zdaleka nic na světě není navždycky. Nepodařilo se, nikoliv naplnit, ale věrolomně zcizit myšlenku Mahátma Gándhího pod obrázkem v pracovně ministerské předsedkyně Indie Indíry...

Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.

Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru...

Propaganda se nemusí vždy projevovat před očima jenom na obrazovce České televize. Může se představovat i ve veřejném prostoru – zvláště na náměstích.
Rynek k tomu byl vždy od pradávna přirozeným a vhodným místem.
Nedaleko od někdejšího Adolf Hitler Platz němečtí okupanti Protektorátu Bőhmen und Mähren rozestavěli v březnu 1943 propagační tabule rozsáhlého fotosouboru:
„...

Málokdy vracíme svou paměť ke stránkám zašlých fotografii, abychom jim vrátili jejich tehdejší barvu. Historik a novinář Dan Jones, žijící v Surrey a brazilská umělkyně Marina Amaralová, specializující na kolorování historických fotografií připravili novodobé dějiny světa v kolorovaných fotografiích.

Pro českého i slovenského čtenáře je k ...


Všichni, kdo jsme sloužili v Československé lidové armádě (ČSLA), si dobře pamatujeme, že na polních telefonech hnědé nebo khaki barvy nechyběly varovné nápisy v němčině (trofejní), v ruštině i v češtině (aktuální).

Dbaly, aby nám sdělovaly, že nepřítel na každém kroku využívá naší snížené bdělosti a odposlouchává nás – od rána dovečera...

Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.

Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.

Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.

Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého...

Zpěvák Josef Laufer se nyní po skonu Karla Gotta nechal slyšet, že Česko má dva opravdové fenomény – Václava Havla a Karla Gotta. Není jediným, kdo takto smýšlí a má na takové srovnání jistě plné právo.

Vyjadřuje svobodně své mínění. 

Neztratili jsme paměť. Pamatujeme si, co se odehrávalo skoro po dva roky po...

Na rozloučenou: Poslední sbohem pro Karla Gotta; napsáno pro Nové slovo v letošním horkém létě; psal se 19.červenec 2019;  přál jsem si, aby se Karel radoval a někteří z našich dnů hodně a hodně  červenali a mráz je strašně štípal do jejich křivých ksichtů! Karle, čau!


V porotě STM (Soutěže tvořivosti mládeže) v padesátých letech dvacátého století byl básník...

Po celém světě je spolupráce se státní mocí vysoce oceňována; v USA jsou agenti FBI a CIA považováni za opravdové vlastence. Nejinak je tomu v sousedním Německu, není nad to, když někdo pomáhá BND. Ani v Polsku už tomu dneska není jinak, u nás se o dotyčných agentech BIS zatím jenom šeptá.

Uši Vlasti milené jsou v každém režimu nezbytné. Moc...

Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nepomuckého, kdy se odstřelila socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy. Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském...

V pseudorenesanční berounské Dusilově vile z roku 1890, sídle Městské galerie, vystavuje pražský malíř Alan Majer. Celek obrazů (olej, akryl) se obrací ve většině k Bakchusově moku – vínu. K jednotlivým vinným odrůdám a zobrazuje je v lidských podobenstvích. Umělec nic nepředstírá, přiznává, že víno má k výtvarné tvorbě moc blízko. A je vzájemně i obdivováno.

...

Můj tatínek Jakub Hrabica se narodil do velké moravskoslovácké rodiny. Přišel na svět v Poštorné u Břeclavi. Nikdo z bratrů ani ze sester neměl na vybranou; většinou třeli bídu, nebo našli místo u Bati. Dokonce se ve zralém věku od sebe značně odlišovali, jako voliči volili někteří vždy tu stranu, která jim nabízela práci a obživu. Narodili se do monarchie. Všichni...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984