Reklama
Reklama

Na truc, na vzdor, a třeba jenom na vztek!

Počet zobrazení: 1235

Kamarádím s Číňanem Cai Zhiyiem. Je profesorem šanghajské univerzity, žije u nás už více než pětadvacet let, založil u nás rodinu. Živí se, co den dá a jako vzdělaný v oboru textilního designu – i prodejem konfekčního textilu. Fotografuje. S manželkou, stejně odborně vzdělanou, mají nesmírně vzdělaného a skvělého syna, hudebního virtuosa a ještě nadanějšího vysokoškolského studenta.

Máme je rádi.

cai_hrabica.jpgVydali jsme spolu v roce 2018 knihu jeho fotografií: „Člověk – fotoportréty“. Udělali jsme 99 českým, polským a ruským, většinou význačným, ale i obyčejným osobnostem a možná mnohem dalšímu počtu, radost. Hlavně z Českomoravské vysočiny. Původně jsme si mysleli, jak nám mírně jednotlivci odtud slíbili, že nám v naší práci pomůže Krajský úřad Kraje Vysočiny. Leč, nestalo se; chápeme, peníze nerostou na povinně EU zplaněných lukách; ani nerostou v kůrovcem zasažených vysočinských lesích.

Nakonec se letos aspoň konala výstava Cai Zhiyie v prostorách KÚ KV; přijel jsem na ní z Prahy do Jihlavy a zcela nečekaně jsem se zde potkal se senátorem Milošem Vystrčilem. Znám ho jako novinář z náhodných setkání jako normálního člověka od dob, kdy tu býval v mém rodném kraji hejtmanem.

V obklopení fotografiemi Českomoravské vysočiny a malebnými záběry Číny jsem vypozoroval, jakoby se mi Miloš Vystrčil obkrokem zdaleka vyhýbal.

K podání ruky jsem mu cestu zahradil.

Až poslední doba začala můj pohled na něho, na tohoto muže, co se vrhl na kluzké parkety vysoké politiky, zásadně měnit. Přílišná aktivita býti přečasto viděn na televizní obrazovce začala věštit, alespoň v mých očích, neklamnou a nelichotivou předzvěst. Z gruntu však poté, kdy se stal předsedou druhé komory Parlamentu České republiky, předsedou Senátu. Neustálé mediální zvýrazňování své pozice, že se stal druhým, nejvyšším ústavním činitelem, hned po prezidentu Miloši Zemanovi, mne nenechala být vůbec klidným. Ani mne nenechala na pokoji. Verva s jakou se pustil do litého problému navštívit v roli politika Tchaj-wan – hned po litém boji, v němž jsme se dali do díla rozhněvat si naše vztahy s Ruskou federací, mi přikazovala být na pozoru.

Před dalším, co nastane a rozvine se. Jakási pseudo obnova duchovního dědictví Václava Havla, k němuž já sám mám neméně negativní vztah, mne u Miloše Vystrčila nyní opožděně a silně vytočila.

Pak už jsem se jenom nestačil divit a dodneška se divit nepřestávám.

Abych potlačil vlastní subjektivitu a klamné zaujetí, které do politiky nepatří, obrátil jsem se o radu na zkušeného politika, znalce Čínské lidové republiky a vzápětí se mi dostalo jeho brzké odpovědi.

„Už před více než 2 200 lety ve starém Římě při posuzování nějakého sporu položil právní zástupce jedné ze stran otázku „Ciu bono?“. Tedy volně přeloženo: „Kdo z toho má užitek?“

Ať o tom přemýšlím sebevíc, tak z cesty pana předsedy na Tchaj-wan může mít jistý prospěch pouze a jenom tchaj-wanská vláda, která už několik desítek let marně usiluje o to, aby Tchaj-wan byl uznán mezinárodním společenstvím za samostatný stát a jako takový byl přijat do OSN. Pro naši Českou republiku to nejenom nebude mít absolutně žádný přínos, protože Čínská lidová republika nemá nic proti tomu, abychom s Tchaj-wanem udržovali a rozvíjeli obchodní styky, případně jinou ekonomickou, vědeckou, kulturní a sportovní a já nevím jakou ještě spolupráci. Ale může vést jenom ke zhoršení našich vztahů s ČLR. Ta v žádném případě nesouhlasí s tím, aby kterákoliv země měla s Tchaj-wanem politické styky na úrovni vlády, parlamentu či jiných státních institucí, protože to považuje za narušení principu jednotné Číny.

Tento princip uznávají prakticky všechny státy světa, včetně USA, Británie, Německa, Francie, Ruska, atd. Česká republika se k jeho respektování zavázala v několika vládních dokumentech.

Nedávné prohlášení pana Miloše Vystrčila, že v České republice „kromě vládní zahraniční politiky máme u nás i parlamentní zahraniční politiku“, je něco neskutečně kuriózní!

skener_20200614_2314773.jpg
 

Jako důsledný stoupenec pragmatického přístupu k problémům musím konstatovat, že České republice cesta Miloše Vystrčila nejenom nepřinese vůbec žádný užitek, ale může citlivě poškodit naše vztahy s ČLR. Člověk, který má aspoň trochu smysl pro světovou politiku a hlavně ctí odpovědnost za svoje činy, by si měl podle mého názoru rozmyslet, zda je rozumné kopat do velmoci typu Číny pouze proto, aby si pošimral svoje ego, a aby ukázal, že „on se nebojí a nebude hrbit před ČLR“. Jde o pouhou hloupou klukovinu. Možná si tím upevní svou pozici mezi nepřáteli ČLR a někdo ho i pochválí, třeba jako to už udělal pan Tomáš Halík.“

Že by Miloš Vystrčil se svými věřícími tak konali z vnuknutí samého Pána Boha Všemohoucího?

Nechávám bez komentáře!

Jenom znovu tvrdím, že peníze ani žádnému z českých politiků nesmrdí. Na rozdíl od Miloše Vystrčila s měsíčním bakšišem kolem 200 000 Kč, já si své groše denně počítat musím.

A nechci o ně, o to málo, jeho zásluhou přijít!

Ilustrace: Andrzej Mleczko

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama