Patrik Eichler: Dobrá společnost a minimální mzda

Pražské dialogy. Sociálně demokratické impulsy. Tak sa nazýva časopis, ktorého prvé číslo vyšlo ešte vlani v decembri. Časopis vo formáte PDF vydáva Masarykova demokratická akademie v spolupráci s českým zastúpením nadácie Friedrich Ebert Stiftug. Po príspevku Patrika Eichlera prinášame prehľad všetkých materiálov v prvom čísle Pražských dialógov, ako aj adresu vydania a kontakt na zasielanie ďalších čísiel.

DOBRÁ SPOLEČNOST A MINIMÁLNÍ MZDA

Čtvrtým rokem pokračuje napříč Evropou debata o sociálně demokratickém programu „dobré společnosti“. Účastníci debaty začínají nově hovorit o dvojím vymezení minimální mzdy v Evropské unii.

Po krachu třetí cesty je třeba pro sociální demokracii najít nový program. Približne tak začíná debata o dobré společnosti, jak ji v dubnu 2009 iniciovali poslankyně nemecké SPD Andrea Nahles a poslanec britské Labour Party Jon Cruddas. Nemecká politika Nového středu a britská Třetí cesta podle autorů „nekriticky přijaly nový globalizovaný kapitalismus. A přitom podcenily ničivou schopnost nedostatečně regulovaných trhů“.

Rešením podle nich měla kromě jiného být „nová globální spojenectví, státy,“ psali v  manifestu, kterým debata o dobré společnosti začala, „musejí začít spolupracovat, a nepokračovat v závodu ke dnu“. Debatu moderovaly a podporovaly britský think-tank Compassa, Friedrich-Ebert-Stiftung v Londýne a dalších evropských zemích. Tiskovou platformou debaty se stal on-line časopis Social Europe Journal redigovaný profesorem London School of Economics Henningem Meyerem.

Aby se debaty účastnily i stredoevropské státy, si vzalo za úkol zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v Budapešti. Tam se tak už několik let scházejí zástupci levicových think-tanků a nadací z Višegrádské čtyrky. Debata začínala před třemi lety sporem, zda je potřeba po krachu třetí cesty formulovat pro levici nový program (zástupci Maďarska a Polska), nebo si uvědomit, že tradiční hodnoty levice jako rovné volební právo nebo zamestnanecká práva existují leckde jen na papíře a je třeba je probojovat do praxe (ČR, SR).

Dnes už se ale debata vede o praktických programových otázkách, za nejdůležitejší z posledních setkání přitom považuji debatu o minimální mzde.

Mimo jiné se hovorilo o udržitelnosti, kterou je třeba sledovat ve čtyřech oblastech: Jde o stabilitu a udržitelnost veřejného vlastnictví; ekonomickou udržitelnost (přičemž je dnes zjevné, že přesun ekonomické aktivity z výrobních firem k finančním službám nevede k udržitelnosti); sociální udržitelnost (země, které se státní podporou vytvárejí prekarizovaná pracovní místa, nejsou udržitelné) a ekologicky udržitelný růst.

V debatě také zaznelo, i když se to nesetkalo se všeobecným souhlasem, že o politické spolupráci je třeba vyjednávat i s komunisty (ať už by šlo o KSČM, nebo nemeckou Die Linke), respektive radikální levicí. Příznivci a příznivkyně radikální levice jsou totiž našimi spojenci v proměne společenského diskursu, tedy toho, jak se o proměne společnosti mluví a co je přitom přípustné. Snaha o obnovu poválečného velkého kompromisu mezi kapitálem a prací je z hlediska sociální demokracie defenzivní taktikou. Boj o sociální stát přitom není otázkou kulturních dispozic toho kterého národa, ale otázkou dlouhodobého boje a práce ve společnosti. Platí to stejně jako v případe boje o práva delníků v 19. století.

Podkladem k poslední budapeštské debatě v dubnu 2013 byl text Thorbena Albrechta (SPD) a Neala Lawsona (Compass) nazvaný Evropa a dobrá společnost: Po krachu. V češtině vyšel v překladu Jakuba Patočky v Deníku Referendum 17. prosince 2012. Autoři v něm kromě jiného píší, že by Evropa měla „zavést společnou minimální mzdu, odvozenou z průmerného příjmu v jednotlivých zemích. (…) Zavedení celoevropské minimální mzdy by snížilo tlak na vlády, které by nebyly nuceny v takové míře přímo finančně podporovat sociálne slabé rodiny, a snížilo by rovnež tlak na ekonomickou migraci“.

Z pohledu zemí bývalého východního bloku je hlavním tématem, pokud jde o minimální mzdu, přiblížení životní úrovne západoevropským zemím. Česká minimální mzda je dnes 8 500 korun (340 eur), slovenská je 327,2 eur (352 na rok 2014 – pozn. redakcie), polská 1 600 zlotých (383 eur). Pokud by se určovala nominálne, pak má z hlediska očekávání veřejnosti pro višegrádské státy v tuto chvíli smysl celoevropská minimální mzda někde mezi 450 a 500 eur.

Rozdíly jsou pak i v představě o tom, jaké procento průměrné mzdy by mělo tvořit minimální mzdu. Odboráři z polské Solidarity navrhují uzákonit minimální mzdu ve výši 50 procent průměrné mzdy. České odbory ji chtějí jednorázově zvýšit na 36 procent. ČSSD považuje za přiměrené, aby se „minimální mzda blížila 40 procentům mzdy průměrné“.

Výsledkem debaty nicméně bylo, že se v materiálech debaty o dobré společnosti doplní návrh na zavedení celoevropské minimální mzdy ve dvou podobách. Jednak by šlo o 50 % národní průměrné mzdy. A zároveň o minimální mzdu na úrovni nejchudších zemí EU (Rumunsko, Bulharsko), která by se postupne zvyšovala tak, aby bylo zjevné, že cílem je snižování příjmové nerovnosti mezi zeměmi bývalého západního a východního bloku. ČSSD neudelá chybu, když si tento návrh osvojí přinejmenším v podobě pasáže v programu pro evropské volby 2014.
Patrik Eichler


Prvé číslo Pražských dialógov okrem zverejneného článku prináša:
Jan Šícha: Převzetí moci jako programová disciplína
Patrik Eichler: Editorial
Mirko Hempel, FES Praha: Je sociálně demokratická éra u konce? Ještě zdaleka ne!
Jaroslav Bican: ČSSD potřebuje kádrovu práci, KSČM členy
Prílohy
Evropa Günter Verhougen: Jakou chceme Evropu?
Obnovitelné zdroje Wolfgang Gründiger: Ničitel pracovních míst nebo motor hospodářství?
Rozhovor Lubomír Zaorálek: Dnešní stát hází lidi do studené vody
Ekonomie, práce Jutti Allmedingerová, Thomas Meyer, Detlef Wetzel, Manuela Schwesigová

Číslo si môžete stiahnuť tu:
http://fesprag.ecn.cz/img_upload/3403f47f1c75ee9d75621c7be5f8ebdd/fes_newsletter_2013.pdf.

Ak chcete byť zaradený do adresára oznámení o ďalších vydaniach, napíšte na e-mail: fes@fesprag.cz