Reklama
Odmena za nákup na ZľavaDňa
Reklama

Židovská válka v 21. století

Počet zobrazení: 2763

Politolog Oskar Krejčí se zamýšlí nad možnými proměnami zahraničněpolitické i vojenské strategie Spojených států a varuje před prohlubováním globálního chaosu.

Jednou z nejpozoruhodnějších knih, které vyšly v roce 2019, je bezesporu práce Seana McFatea, profesora prestižní National Defense University Ministerstva obrany USA a Georgetown university tamtéž, nazvaná Nová pravidla války. Právě ona inspirovala název tohoto komentáře. Podle uvedeného autora totiž hrůzy (první) Židovské války z počátku našeho letopočtu, které barvitě popsal jeden z vůdců poraženého židovského povstání a pozdější historik vítězného Říma Josephus Flavius (a po něm i Lion Feuchtwanger), ukazují, jak se bude válčit v budoucnu. McFate se totiž domnívá, že krutost bojovníků obou stran Židovské války, jejich neúcta k lidskému životu a pohrdání jakýmikoliv normami, je předobrazem válek, které přicházejí.
 

Zbytečné zbraně
 

V knize Nová pravidla války je možné nalézt nestandardní typ kritiky absurdních západních výdajů na zbrojení. Jako příklad si McFate vybral útočnou stíhačku páté generace F-35. Plánované výdaje na ni ve výši 1,5 bilionů dolarů se rovnají ruskému hrubému domácímu produktu. Aby nedošlo k nedorozumění, to není překlep: skutečně má vývoj, výroba a provoz těchto letadel stát v souhrnu přibližně tolik, kolik činí letošní hrubý domácí produkt Ruské federace. A nedosti tomu: letadlo F-35 je fakticky nevyužitelné v pravděpodobném typu bojů budoucnosti. Pravda, americké ozbrojené síly s nimi letos jednou zaútočily proti cílům v Afganistánu (Izrael je použil v Libanonu a v Iráku, Velká Británie v Iráku). Při akcích tohoto druhu jsou ale stíhačky F-35 plně nahraditelné jinými, staršími a mnohem levnějšími stroji.

Profesor McFate rozhodně není pacifista. Je to bývalý příslušník amerických paradesantních jednotek a kontraktor (čti: nájemní válečník, žoldnéř) působící především v Africe. Česky mu v roce 2018 vyšel špionážní thriller Stínová válka. Podílel se na obchodu se zbraněmi ve východní Evropě. Spolupracoval či spolupracuje například s institucemi, jako je RAND Corporation, Atlantic Council, New America Foundation nebo Oxford University. Svojí knihou chce pouze sdělit, že horentní sumy na zbraně pro klasickou válku by měly být vydávány na speciální jednotky a subverzní operace. Že zbraně a strategie pro konvenční válku typu světové války ve 20. století jsou zastaralé, neboť nastupuje věk postkonvenčních válek bez pravidel, kdy klasické armády nahradí levnější a bojovnější žoldnéři.
 

Nekonvenční války
 

Pravda je, že faktickou zbraní hromadného ničení v době po druhé světové válce nebyla jaderná bomba, ale mačeta a kalašnikov. V ozbrojeném konfliktu v Somálsku, kde tuto sobotu v Mogadišu bomba zabila přibližně 90 lidí, podle nejrůznějších odhadů zahynulo za více než tři dekády přibližně půl milionu lidí. To je dvakrát víc než v Iráku po americkém vpádu. V takzvané druhé súdánské válce (1983 až 2005) zahynul milion až 2,5 milionů lidí; během konfliktu v Dárfúru bylo od roku 2003 podle OSN zabito přibližně 400 tisíc lidí; v občanské válce v Jižním Súdánu, která začala v roce 2013 a trvá dodnes, zahynulo 190 tisíc lidí – plus dalších dvě stě tisíc v důsledku doprovodných tragédií, jako je hladomor. Během Rwandské genocidy, která trvala od dubna do července 1994, bylo zavražděno půl milionu až milion lidí. Druhá konžská válka a její následky (1998 až 2008), někdy nazývaná Africká světová válka, protože se jí účastnilo devět států a 25 ozbrojených uskupení, zavinila smrt 5,4 milionů lidí – což z ní činí nekrvavější konflikt po 2. světové válce. Dalších téměř sto tisíc lidí zahynulo v občanské válce na Srí Lance (1983 až 2009), při povstání v Alžírské občanské válce (1991 až 2005) dalších 150 tisíc. A tak by bylo možné v této děsivé bilanci pokračovat velmi dlouho.

I když se na výše zmíněných válkách Západ přímo nepodílel, živil je zbraněmi, iluzemi a v neposlední řadě korupcí i špatně zaměřenou pomocí. Po rozpadu bipolarity inciativu přebírají majetní. Milionářská herečka Mia Farrowová navrhla plán, jak vyslat žoldnéře z neslavně proslulé firmy Blackwater do Dárfúru a vytvořit tam oázu, kde by se ctila lidská práva. McFate připomíná, že bataliony oligarchy Ihora Kolomojského nebojovaly jen proti povstalcům na východě Ukrajiny, ale také obsadily centrálu firmy UkrTransNafta. To je jen vyšší úroveň oligarchizace: když k zajištění soukromých zájmů nestačí koupě novin a televize, je nutné k posílení moci vytvořit soukromé armády. Nebo si tyto armády pronajmout. Americká bezpečnostní firma Triple Canopy, jejíž součástí je i Academi (dříve Blackwater), zaměstnává více než 20 tisíc lidí.

Podle citované knihy věk konvenčních válek začal pražskou defenestrací v květnu 1618, tedy třicetiletou válkou. Poté skončily dějiny soukromých válek, stát si zmonopolizoval násilí. Až dodnes, kdy se svět vrací ke starým pravidlům válčení. Částečně je to pravda, ovšem pro britskou korunu vybojovala Indii soukromá Východoindická společnost. Ta ještě v První opiové válce (1839 až 1842) šířila krvavou intervencí v Číně britskou civilizaci, tedy svobodný prodej opia produkovaného v kolonizované Indii. Dnešní narkobaroni, o kterých McFate píše, pouze pokračují v jejím díle. A tak například v drogové válce v Mexiku za 13 let jejího trvání padlo v bojích přibližně 13 tisíc lidí (v důsledku kriminálních aktivit bylo zabito více než 120 tisíc lidí). Soukromníci pronikají i do jiných vrstev moderního válčení. Dříve než v kybernetických útocích na nemocnici v Benešově a na OKD na Karvinsku někdo objeví ruskou nebo čínskou stopu, bylo by dobré zvážit klasické cui bono: zatím se zdá, že na těchto hackerských operacích vydělají především firmy živící se bojem proti hackerům.
 

Nová strategie
 

McFate z faktu, že Západ po 2. světové válce nevyhrál žádnou válku, odvozuje, že je nutné změnit strategii. Je třeba vést války ve všech sférách od kyberprostoru po vesmír a v oblasti informací, ale hlavně bez skrupulí. Bylo prý naivní usilovat v bojích v Iráku, Afganistánu či Sýrii o srdce a rozum místního obyvatelstva. Je nezbytné posupovat jako Řím při budování říše. Cílem války není prosazování práva, ale vítězství.

Podle McFatea si zbytečné vojenské výdaje ve Washingtonu hlídá „vojensko-průmyslový komplex, což je deep state jako aliance mezi vojáky, výrobci zbraní plus jejich dodavateli, a Kongres“.[1] Schválené vojenské výdaje USA na právě započatý fiskální rok proto asi neodrážejí zcela představy o postkonvenční válce, zároveň ale skrývají celou řadu tajemství. Na první pohled se zdá, že rozpočet ministerstva obrany klesl na 576 miliard dolarů. Ovšem to je jen zdání – výdaje na zámořské operace téhož ministerstva se počítají zvlášť, a tak je nutné přičíst 174 miliard dolarů, což dohromady činí 750 miliard dolarů. Pak jsou tu výdaje dalších institucí, jejichž náklady na obdobné programy, jako má ministerstvo obrany, činí 212,9 miliard dolarů. Například Národní správa jaderné bezpečnosti při ministerstvu energetiky – 16,5 miliardy dolarů; ministerstvo vnitra – 51,7 miliardy; ministerstvo zahraničí – 42,8 miliardy; ministerstvo pro záležitosti veteránů – 93,1 miliardy dolarů. Zvláštní položku tvoří 26,1 miliardy dolarů ve fondech na zámořské operace ministerstva zahraničí a ministerstva pro vnitřní bezpečnost. Odhadované americké vojenské výdaje v souhrnu jsou tedy 989 miliard dolarů.

Nejvíce pozornosti v přijatém vojenském rozpočtu USA přitahují tři nové iniciativy týkající se vytvoření kosmických sil. Ovšem ostražitost by si zasloužily především výdaje na zámořské operace, které v součtu položek pro ministerstvo obrany, zahraničí a pro vnitřní bezpečnost představují rekord ve výši přes dvě stě miliard. Pokud jde o zpravodajské služby USA, zahrnující i CIA, jejich výdaje na fiskální rok 2020 by měly činit rekordních 62,8 miliard dolarů. Tak se otvírá otázka, co vlastně znamená Trumpovo stahování amerických vojáků z Blízkého východu, zda je nahradí kontraktoři či speciální síly pro jiné operace ve stínu, kam demokraticky řízené sdělovací prostředníky nevidí.
 

*          *          *

Chybně stanovené politické cíle znemožňují vojenské vítězství ve jménu „správných idejí“, tedy získat srdce a rozum obyvatel poraženého státu. To by měl být základní poznatek z intervencí v Afganistánu a Iráku. Profesor Sean McFate v této situaci ale nachází jiné, dalo by se říci „římské řešení“ z dob Židovské války: bezohledná krutost během bojů plus dlouhodobá okupace dobyté země, kterou by si měly vzít na starost žoldnéřské cizinecké legie vedené americkými důstojníky. Úvahy tohoto typu reagují na rostoucí chaos v mezinárodních vztazích – a zároveň chaos pomáhají prohloubit.

Poznámky:

[1] McFATE, Sean: The New Rules of War. Victory in the Age of Durable Disorder. London: Penguin Books, 2019, s. 166. McFate s odvoláním na politology a zahraničněpolitické experty uvádí, že deep state jsou „instituce, které mají moc nezávislou na legitimních politických vůdcích, jimž je někdy nadřazená“ – s. 162.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 30. 12. 2019)

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama