Myslel jsem si, že je to láska
Definice lásky zní: „Široká škála významů, od bytostně důležitého vztahu po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy. Může popisovat pocit nebo emocionální stav, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění.“ Jak jsme slyšeli, tato definice k přiblížení obsahu příliš neposlouží. Vice versa, zatmívá jej. Obraťme se ke klasikům. Starořecká literatura operovala s následujícím dělením tohoto inspirativního hnutí citů – erós, láska vášnivá, storgé, něžná a dlouhodobá, ludos, láska hravě přelétavá, mániá, jak mezinárodní slovní zásoba naznačuje, láska šílená a vlastnická, láska typu agapé, darující, láska mezi přáteli, fíliá, a konečně pragma, prakticky zacílená láska se schopností vytvořit a udržet vztah. Existují její různé podoby. Láska s velkým „L“, láska náhodná, pak naopak platonická, literární, výstřední či sebeláska. Může být plachá láska, živočišná, po telefonu či po síti aneb virtuální, jež se údajně zásadně liší od reálné, leč předstírané. Známe také lásku, co prochází žaludkem, zemitou, lásky Napoleona Bonaparta, Lásky jedné plavovlásky. Láskování takové a makové. Muži i ženy se jejich počty chlubívají, před oficiálními partnery své skutečné příběhy lásky zatloukají, ale zároveň mají totéž ve zvyku odsuzovat u druhých. Lidstvo sentimentálně sní o čisté lásce a svornosti ve svém dětství, v ráji nevědomosti. Na sklonku života si připomínáme lásky první, idealizované. Může být koneckonců láska vpravdě metafyzická: k půdě, k vlasti, k bohu, jelikož Bůh láska jest. Existuje snobská láska ke zděděnému aristokratickému titulu, sběratelská láska, vášeň k moci, k vůdci a otci národů, k bachratému kontu, jejíž protagonista Harpagon zamilovaně sténá: „Mé zlaté penízky“. Vzácným příkladem uplatňování lásky je politika. Schopnost ovlivňovat druhé je nejsilnějším afrodiziakem a čelní veřejní činitelé se ve stresu a vůdcovském osamění stávají zvláště náchylnými k vyhledávání nových vztahů. Přímo hnízdečkem lásky je parlament. Navzdory tomu, či právě proto, jelikož nálepky „schizofrenik“ či „fašoun“ padají v každé druhé větě rozléhající se váženou prostorou. Staronového prezidenta zvolili zákonodárci hned den po importovaném Svátku zamilovaných, kdy nejspíše něžnými dary překonali poslanci a senátoři dřívější ostré rozmíšky. Anebo jindy: exponovaní členové zákonodárných sborů horují s planoucíma očima za lásku k vymýtání minulosti. Překonání MDŽ, svátku uznaného OSN, jakožto neblahého socialistického přežitku, toť jim nejvyšší metou. Postřehnout můžeme v zákonodárných sborech také sortu lásek vzájemně se vymezujících až k nechtěnému napodobení. Ministr policie a poslanec Langer proslul kolem valentýnské volby vulgaritami nebývalými. Jejich pádným vlivem, a je to škoda, vcelku zanikla rádobyvtipná internetová glosa téhož někdejšího ministra informatiky. V ní na fotkách ze sněmovny v uvozovkách dokládá tamější věčný První máj. Zde se k sobě nadobyčej mají sociální demokraté Paroubek a Rath. Většinou se ve svých profesích stáváme časem stále více otrlými, ba cynickými. Než začal mít Ivan Langer veřejný prostor rád jakožto skoro lidový křikloun, vystupoval v klipu protestskupiny Mňága a Žďorp. Šlo o záběry, kde s lahví v ruce prožívá milostnou opičku. Píseň nese symbolické spojení pro tzv. „blbou náladu“ v českých luzích a hájích: „Myslel jsem si, že je to láska.“ Autor je publicista
