Reklama
Reklama

Amerikanizace, ne globalizace, volá Trump!

Počet zobrazení: 3508


oskar_krejci_250_x_205.jpgJde především o to, aby Spojené státy byly nejsilnější a ostatní země více přispívaly k udržení americké nadřazenosti, říká k novému republikánskému programu politolog Oskar Krejčí.

 

PZ: Skončil nominační sjezd republikánské strany USA. V mainstreamových médiích, ale dokonce i ve výrocích některých státníků vidíme nebývale ostré výhrady vůči dnes již oficiálnímu kandidátovi republikánské strany na funkci prezidenta USA, Donaldu Trumpovi. Sdílíte tyto obavy?

Myslím, že republikánský sjezd přinesl rozporná sdělení. Především pokračuje zápas, kdo koho víc změní: Donald Trump republikánskou stranu, nebo stranická byrokracie Trumpa.

PZ: Tvrdil jste, že sjezd nám pomůže lépe porozumět budoucí politice prezidenta, když jim bude zvolen Donald Trump.

Vidíme důležitý kompromis v podobě výběru kandidáta na viceprezidenta, tedy konzervativního guvernéra státu Indiana Mika Pence. Ten v dobách, kdy byl federálním poslancem, tvrdě podporoval americkou intervenci v Iráku, byl proti zavření věznice v Guantánamu, podporoval i politiku intervence Baracka Obamy a Hillary Clintonové vůči Libyi. Řada jeho funkcí i ambicí ukazuje jasně, že Pence patří ke stranickému establishmentu.


PZ: Proč?

Je to americký politický konzervatismus nejhrubšího zrna.

PZ: Teď trochu známkujete, než analyzujete. I takto přece může vypadat změna oproti současné politice?

V přijatém programu republikánů je naznačena změna, avšak směrem k idealizované minulosti USA. Nekritický návrat ke kořenům, které ale nebyly štěstím pro každého. V textu programu se například opakují motivy jenom proto, aby se republikáni mohli blýsknout svým nadšeným vztahem k deseti dodatkům k Ústavě Spojených států. Budiž. Vezměme však například slavný druhý dodatek o právu na zbraň. Podle republikánského programu je tento dodatek výrazem „bohem daného práva na sebeobranu“. Jenže dodatek byl navržen v roce 1789 a přijat o dva roky později. Od té doby, tedy za dvě a čtvrt století, se zbraně poněkud změnily. Myslím si, že právo na sebeobranu by mělo být více konkretizováno a to tak, aby zbraně určené k vlastní obraně nezasahovaly do práva na život jiných lidí. Ve svém závěrečném vystoupení na sjezdu Tramp připomněl, že loni vzrostl počet vražd v hlavním městě Washingtonu o 50 %; že za dobu vlády Baracka Obamy byly v oblasti Chicaga, Obamova domovského města, zavražděny téměř čtyři tisíce lidí. Není to – mimo jiné – i díky abstraktně pojatému právu na zbraň?

donald_trump.jpg  Foto: Gage Skidmore /Flickr

PZ: Něco z toho už je poměrně známé. Proč ale mluvíte o šokujícím dojmu z republikánského programu?

Pojďme se podívat na pasáže o zahraniční politice. V celém více než šedesát stránek dlouhém programu nenajdete jedinou zmínku o mezinárodním právu. Zato se tu mluví o upevnění amerického vůdcovství v mezinárodních organizacích. Najdete tam odmítnutí pravomocí Mezinárodního trestního soudu nad občany USA, ale i Agendy 21, tedy závěrečného dokumentu z Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Republikáni též ve svém programu manifestují, že nebudou podporovat úmluvy OSN týkající se práv žen, ale ani práv dětí nebo práv hendikepovaných, či smlouvu OSN o obchodu se zbraněmi. Dávají najevo i trvající výhrady k Úmluvě o mořském právu, která se v posledních týdnech stala tolik diskutovanou v souvislosti se spory v Jihočínském moři. Program též slibuje, že republikánský prezident se nebude cítit vázán mezistátními dohodami, které neratifikoval Senát – například smlouvou s Íránem o jaderném programu.
 
PZ: V souvislosti s některými Trumpovými výroky se mluví o směřování USA k izolacionalismu, o ztrátě zájmu o mezinárodní dění. Je tento moment patrný i v programu republikánů?

Myslím, že představy o Trumpovi jako izolacionistovi jsou chybné. Ale napřed k programu. Před charakteristikou mezinárodní situace je v něm pasáž o amerických ozbrojených silách. Podle republikánů jsou Spojené státy v bezpečnostní krizi. A několikrát v programu najdete tezi, že „republikáni jsou stranou míru prostřednictvím síly“, přičemž podle programu „síla znamená americkou vojenskou nadřazenost“. Ozbrojené síly USA mají být „nejsilnější na světě, s obrovskou převahou nad jakýmkoliv jiným státem či skupinou států“. Mají to být ozbrojené síly, které jsou – jak tomu prý bylo v Reaganově éře – schopny vést a vyhrát dvě a půl války najednou.

PZ: To znamená další zbrojení. Ovšem každý stát má právo na obranu.

Těžko lze nalézt jasnější formulace, které by obhajovaly militarizaci společnosti, než jsou ty, které naleznete v novém republikánském programu. V pozadí jsou však obecnější konzervativní hodnoty. Napřed negativně: v programu není ani náznak respektu ke změnám, které přináší pohyb k multipolárnímu světu. To znamená odmítnutí závěrů amerických zpravodajských služeb z jejich poslední prognózy známé pod názvem Globální trendy 2025. První věta preambule nového republikánského programu zní: „Věříme v americkou výjimečnost.“  

PZ: Každý národ a stát je ale v něčem výjimečný…

Takto shovívavý jsem byl taky, dokud jsem se v programu nedočetl, co výjimečnost znamená: že „naše ideje a naše principy jako národa nám dávají unikátní místo morálního vůdce ve světě“. Výjimečnost v programu neznamená zvláštnost, ale nadřazenost – nacionalismus. Sám Trump však nedávno položil oprávněnou otázku, jak mohou být Spojené státy morálním vůdcem, když se tam vraždí policisté. To ale nic nemění na faktu, že v programu se opět mluví o „novém americkém století“, což bývávalo heslo amerických neokonzervativců.

PZ: A co Rusko a Čína?

Je použit jazyk studené války: mluví se o „represivních vládách, jako jsou ty v Číně, Rusku a řadě dalších zemí na Středním východě a v Africe“. Aby nedošlo k omylu – Saúdská Arábie není v programu vůbec zmíněna, je tu ovšem podkapitola „Naše nezpochybnitelná podpora Izraele“. Pokud jde o Čínu, jedna podkapitola programu se přímo jmenuje „Vůdcovství USA v asijském Pacifiku“ a obsahuje celou řadu výtek vůči politice Pekingu. V případě Ruska se mluví o pokračující erozi osobních svobod a základních práv, a dokonce o tom, že USA čelí „návratu ruské válkychtivosti“. O smlouvě Nový START, která se týká omezení strategických zbraní, se mluví jako o dohodě, která dovoluje Rusku zvětšovat jeho jaderný arzenál a snižuje arzenál USA. Snaha Obamy vyjít s Ruskem prý „neutralizovala“ plány na výstavbu amerických „obranných zařízení“ v Česku a Polsku.

Oskar Krejčí: Hra s jihočínským ohněm

PZ: V tisku proběhlo varování před Trumpem na základě jeho rozhovoru, který poskytl před několika dny pro New York Times. Prý z něho vyplývá, že USA nemusí přijít na pomoc pobaltským státům, když budou napadeny Ruskem.

Především je tato interpretace Trumpova prohlášení velmi zavádějící. Trump – a ostatně i nový republikánský program – pouze naznačuje, že spojenci neplní své závazky. Že nepřispívají k obraně tak, jak by měli, a zneužívají dobrotu USA. Což odpovídá i požadavku na radikální změnu migrační politiky.

PZ: O tom se hodně mluví od začátku Trumpovy kampaně. Jak se k tomuto tématu vyjadřuje republikánský program?

Hned v preambuli následuje za výtkou současné vládě Baracka Obamy, že téměř zdvojnásobila zadlužení USA, tvrzení, že tatáž vláda „odmítla kontrolovat naše hranice, ale zkouší kontrolovat naše školy, farmy, podnikatele, a dokonce i církevní instituce“. Program oceňuje příspěvek legálních migrantů k rozvoji Spojených států, ovšem dodává, že „americká imigrační politika musí sloužit národním zájmům USA“. A v návaznosti na to dodává, že v době terorismu, drogových kartelů, obchodu s lidmi a kriminálních gangů „přítomnost milionů neidentifikovaných jedinců v této zemi představuje smrtelné nebezpečí pro bezpečnost a suverenitu“. Trump ve svém akceptačním projevu na sjezdu uvedl, že „téměř 180 tisíc ilegálních imigrantů s kriminálním záznamem, kterým byla nařízena deportace z naší země, se tuto noc potuluje svobodně a ohrožuje naše mírumilovné občany“. Obdobně jako Trump také republikánský program uvádí: „Podporujeme vybudování zdi kolem naší jižní hranice a ochranu všech vstupní bran.“

Škoda, že v Berlíně a Bruselu ztratili schopnost naslouchat. Není třeba s americkými republikány souhlasit, ale je vhodné poučit se v USA. Stačilo by jen pochopit, že i když se staví mosty, je vhodné mít pravidla pro chování na nich i na místech, kam vedou.

PZ: Vraťme se k intepretaci Trumpova rozhovoru pro New York Times. Naznačil jste, že máte ještě další výhrady. Jaké?

Opakuji: Trump není izolacionista. Chce, aby se Spojené státy věnovaly především Spojeným státům – aby se staly znovu vůdcem světa. Není pro něho důležité, jak ten či onen činitel nebo nějaká mezinárodní organizace interpretuje nebo chce řídit globální procesy. Počítá, jaké zisky mají z té které aktivity Spojené státy. Žádný altruismus, solidarita nebo obapolně výhodná spolupráce, ale zájmy USA – to je skutečná priorita. V tom se Trump, nový program a celý republikánský establishment zřejmě shodují. Jde především o to, aby Spojené státy byly nejsilnější a ostatní země více přispívaly k udržení americké nadřazenosti.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto: (ap)


Ďalšie články: OSKAR KREJČÍ
 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama