Vítězství důležité nejen pro Venezuelu

Málokteré volby svět očekával s takovým napětím jako ty prezidentské v neděli 7. října ve Venezuele. Devatenáct milionů Venezuelců si  mohlo vybrat mezi pokračováním v cestě budování bolívarovského „socialismu 21. století“ a návratem ke kapitalismu a do područí USA. Cestu první reprezentoval dosavadní prezident Hugo Chávez (58), který poprvé v historii země dal její bohatství k užitku vlastnímu lidu. Odstranil negramotnost, zavedl bezplatné zdravotnictví a školství, snížil nezaměstnanost a vyhlásil boj chudobě. Cestu druhou zosobnil Henrique Capriles-Radonski, syn holandského otce a polské matky, společný kandidát opozice, domácí buržoazie a Spojených států. Těm Hugo Chávez vadí jako málokdo jiný. Dráždí je svými těsnými vztahy  s Kubou, Iránem, Běloruskem, Sýrií a stále širší spoluprací s Ruskem a Čínou. Rozčiluje je svým úsilím prohloubit integraci  latinskoamerických zemí a podporou pokrokových režimů i svou nezávislou politikou.

Venezuelci rozhodli. Při nebývale vysoké účasti – 81 % voličů – jich 55,25 % (8 milionů 135 tisíc) dalo svůj hlas Hugo Chávezovi a 44,14 % (6 milionů 500 tisíc) Henrique Caprilesovi.  Je to důležité vítězství v důležité zemi, velké jako Francie a Německo dohromady. Důležité pro celý pokrokový svět. Nejde o vítězství, napsáno číslem, nějaké ohromující. Padesát pět procent není moc, ale není ani málo. Mnohem menším rozdílem jsou voleni američtí a jiní prezidenti a odstup 11 % je přece jen dostatečně reprezentativní.

Chávez byl zvolen počtvrté a nikdy o volebních výsledcích nikdo nepochyboval, nikdo je nezpochybňoval. I tentokrát Capriles uznal porážku a poblahopřál vítězi. Byl to tvrdý, ale korektní souboj dvou protichůdných táborů a ideologií. Vítězství Cháveze je dobrá zpráva pro celou levici a je povzbuzením pro prezidenty Ekvádoru a Bolívie, Rafaela Correu a Evo Morálese, kteří budou v příštím roce obhajovat úřad hlavy svých států. Porážka by otřásla jejich sebevědomím a podlomila víru ve vítězství, mohla by vyvolat „dominový efekt“.

Pokus o další tzv. barevnou revoluci nevyšel. Většina Venezuelců obhájila a potvrdila pokrokovou orientaci své země. Venezuela, jejíž název v překladu znamená „malé Benátky“, bude dále oporou režimů, které usilují o sociálně spravedlivou společnost, o socialismus, a to nejen v Latinské Americe.

Foto: lubrio